Rok 2018 byl běžecky trochu rozporuplným. Bylo mnoho závodů, které se podařily, ale také takové, které nevyšly podle představ. Dá se říci, že rok 2017 byl úspěšnější, ale na druhou stranu jsem i v roce 2018 zvládl dobře mnoho závodů. Začátek sezóny byl rozpačitější zejména kvůli vystřídání trenéra, které se ukázalo jako špatná volba. Následně jsem se vrátil zpět k Pavlovi Novákovi a dále to již bylo lepší. Vloni se mi bohužel na rozdíl od předchozího roku nepodařilo získat žádný mistrovský titul a třeba taková březnová stovka v Plzni ještě pod starým trenérem byla katastrofa.
Ale velmi se mi dařilo zejména na kratších závodech, skvěle jsem zaběhl Runczech půlmaraton v Olomouci a maraton v Salzkottenu. V obou případech se mi podařilo zaběhnout osobáky. Byl jsem velmi rád, že se mi společně s Radkem, jako jediným dvěma mužům z ČR, podařilo nominovat do reprezentace na 100 km i 24 hodin. Na MS na stovce v Chorvatsku se mi dařilo a zaběhl jsem jako nejlepší z Čechů. Ale také vnímám, že konkurence sílí a udržet se v reprezentaci na oba ultra závody bude těžší a těžší. Zatímco ostatní se často specializují na jednu trať, já stále nemám jasno v tom, co je pro mě prioritou. Za velký úspěch považuji také to, že se mi podařilo vylepšit osobák na Spartathlonu o více než 4 hodiny a tím prozatím zakončit svoji Spartathlonskou kariéru a v roce 2019 již startovat nebudu. (Pokračování textu…)