Hostýnská osma 2021

Moje účast na jubilejním desátém ročníku Hostýnské osmy se zrodila na štědrý den minulé Vánoce. Od Lukáše mi, jakožto účastníkovi všech předchozích ročníků, dorazil dárek ve formě startovného na letošní rok. A takový krásný dárek se nedá odmítnout, takže jsem ihned reagoval a obratem vyplnil přihlášku. Musím říct, že po loňském smolném ročníku, kdy jsem zabloudil a závěr závodu vypustil, jsem si chtěl spravit chuť. Vloni jsem si plánoval, že letošní ročník si proběhnu nanečisto, abych se vyvaroval podobného průběhu. Bohužel časově jsem to vůbec nezvládl a dokonce jsem neuběhl snad ani jeden jediný kilometr v Hostýnských vrších. Veškerá má příprava oproti loňsku probíhala na asfaltu a na rovině. Proto jsem se vcelku obával, jak budu kopce letos zvládat a jestli mi v nohách něco zůstalo.

Do Rajnochovic na prezentaci jsem vyrazil klasicky v předstihu již v pátek, abych se v den zvodu mohl déle vyspat. Na prezentaci jsem zjistil, že mám opět startovní číslo 1 a to se mi příliš nelíbí. Raději nevybočuji z davu a spíše se schovám mezi ostatní. Před závodem jsem hodně sledoval počasí a těšil se, že bude relativně teplo, to mi vyhovuje a snáším ho většinou lépe než ostatní běžci. Ale letos to bylo vše úplně jinak. (Pokračování textu…)

HolešovMAN štafeta – běh

Když mi Ondra Fojtík jednoho dne napsal, jestli bych si nezaběhl štafetu na HolešovMANovi, chvíli jsem váhal. Nevěděl jsem pořádně co od toho očekávat, jak bude vše probíhat a jestli svým výkonem nepokazím výsledek celému týmu. Po konzultaci s trenérem jsem se nakonec rozhodl, že to risknu a půjdu do toho. Na závod jsem se nijak zvlášť nepřipravoval a běžel jsem ho z plného tréninku, což jsem si mohl dovolit vzhledem k délce běhu pouhých šesti kilometrů.

V den závodu Ondra vyzvedl startovní balíček celému našemu týmu a tak jsem do Holešova nemusel nijak brzy. Jakmile jsem dorazil, seznámil jsem se s týmem, v zázemí mi na tělo lihovkou napsali startovní číslo, domluvili jsme místo a strategii předávky čipu a já již netrpělivě čekal na to, až náš plavec Ota vystartuje do závodu. Jakmile odplaval a předal čip Ondrovi, věděl jsem, že mám necelou hodinku na rozklusání. Proto jsem zaběhl na nedalekou atletickou dráhu a odběhl si pár koleček proložené rovinkami a důkladně se protáhl. Po návratu jsem již pomalu začínal vyhlížet na domluveném místě Ondru, až dorazí z cyklistické části. (Pokračování textu…)

MUM 2021 – 1. etapa

Letos jsem bohužel musel celý MUM nezvládal kvůli pracovnímu vytížení. Když jsem se ale dozvěděl o valné hromadě České asociace ultramaratonců, která se konala právě první den MUMu přímo v Lomnici v zázemí závodu, řekl jsem si, že bych si mohl zaběhnout alespoň úvodní Lomnickou etapu. Z domova jsem vyrážel s Barčou brzy ráno, abych ještě stihl rychlý nákup v Ikea v Brně a následně valnou hromadu v jedenáct v Lomnici. Přijeli jsme relativně brzy a překvapilo mě, že na místě již bylo vcelku rušno. Pozdravil jsem se s kamarády, které jsem dlouho neviděl a vystál frontu na registraci do závodu.

Po valné hromadě jsme chtěli s Barčou zajít na rychlý oběd, ale nejbližší restaurace od startu byla téměř plně obsazená běžci a příprava oběda by trvala hodinu. Proto jsme se spokojili alespoň s polévkou s pečivem a následně jsem se již začal připravovat na start závodu, který byl ve 2 odpoledne. Trochu jsem se rozklusal, připravil batoh a přesunul na start závodu. (Pokračování textu…)

Mistrovství ČR v běhu na 100 km v Plzni 2021

Dlouho, velmi dlouho jsem čekal na závod, kde bych konečně mohl zužitkovat trénink poslední doby. V době Covidu bylo obtížné jakékoliv plánování a hlavně směřování formy na konkrétní datum, když bylo do poslední chvíle nejisté, zda závod skutečně bude. Stovka v Plzni byla prakticky prvním důležitým závodem, na který se dalo rozumně připravit. A na tento závod jsem směřoval přípravu první půlky letošního roku. Všechny ostatní letošní závody byly jen tréninkové a chtěl jsem na nich pouze otestovat formu.

Týden před závodem jsem již prakticky jen odpočíval. Dokonce jsem si pohrával s myšlenkou, že bych zkusil běžet na osobák, i když pocity před závodem byly smíšené. Nohy jsem necítil úplně odpočinuté, byly nějaké ztuhlejší. Ale čím víc zkušeností mám, tím víc zjišťuji, že pocity před závodem nejsou v jeho průběhu prakticky vůbec důležité. Důležité bylo, že díky těmto zkušenostem jsem to vůbec neřešil a i přesto si věřil. Mnohem více mě znepokojovala předpověď počasí, kdy meteorologové slibovali až 28 stupňů a to mě nakonec donutilo přehodnotit plány. Spíše jsem zvolil strategii běžet na jistotu, s nikým se na začátku nehonit a spíše šetřit síly do druhé poloviny. A musím říct, že tohle byla dokonale zvolená strategie.

Do Plzně jsem pak se svým supportem, rodiči, odjížděl již ve čtvrtek po práci. Chtěl jsem mít den před závodem volno, abych dokázal vypnout od práce, trochu se myšlenkově naladit před závodem a dobře se vyspat. Vytvořil jsem dokonalý plán občerstvování jako v minulých ročnících, kdy byl okruh 1,5 km. Šok byl ráno před závodem, kdy jsem zjistil, že okruh je nově 2,5 km a tak jsem narychlo plán rodičům přepracovával. Vše ale nakonec dobře dopadlo. Před závodem to bylo hodně hektické, rychle se zaregistrovat, lehce rozběhat a protáhnout, přivítat se po dlouhé době s kamarády a pak již utíkat na start. Výstřel zazněl přesně v 7:30. (Pokračování textu…)

Borák 2021

Po dlouhé době normálně uspořádaný závod a já jsem proto nemohl chybět. Bohužel jsem poslední dobou informace o závodech nezjišťoval a tak jsem se o Boráku dozvěděl na poslední chvíli. A to jsem minulý týden běžel druhý pokus virtuální Rohálovské padesátky. A moc se mi Borák do důležité přípravy na MČR na 100 km nehodil, proto jsem se s trenérem domluvil alespoň na tom, že pokud poběžím, bude to muset být pouze klusem a s rezervou.

V den závodu jsem opět vstával ve 4 ráno a tak jsem se příliš nevyspal. Cesta probíhala dobře a do Loštic jsme s tatínkem dorazili lehce po šesté. Vzhledem k zimě venku jsme ještě po příjezdu zůstali v teple v autě a až po chvíli vyrazili na prezentaci, na které jsem dostal krásné kulaté startovní číslo 30. Následně jsem se lehce rozběhal a rozcvičil a postavil se na start, který byl přesně v 7 hodin. Čekala mě lehce kopcovitá trať, kterou tvoří šest okruhů po 14 km. (Pokračování textu…)

Rohálovská padesátka virtuálně pokus č. 2

Report z prvního běhu Rohálovské desítky jsem končil slovy, že doufám, že mě nikdo nepřekoná, abych nemusel běžet znova. Popravdě jsem tehdy nevěřil, že znova opravdu poběžím. Ale když jsem zjistil, že mě Petr Kučera o 9 vteřin překonal, začal jsem střádat plány na další pokus. Přece jen 9 vteřin na 50 km je opravdu zanedbatelný čas a já po prvním pokusu cítil ještě drobné rezervy. Tentokrát jsem se na závod připravil mnohem lépe. Sehnal jsem i moje oblíbené gely Agave, abych měl na celou trasu dostatek energie, skvělou podporu mi opět dělal tatínek podobně jako minule, ale malinko jsme to ještě vylepšili. Navíc tentokrát už to nebyl jen běh bez soupeře, ale do hodinek jsem si nahrál trasu z minula a soupeřil sám se sebou. Skvělou motivací, která mi minule chyběla, bylo sledovat v reálném čase kolik vteřin a později minut mám náskok na svůj předchozí běh.

Vystartoval jsem ve čtvrtek 15:32 hodin a na začátku se nic zvláštního nedělo. trochu mě znervózňovalo, že jsem hned od začátku ve srovnání s prvním pokusem výrazně rychlejší a bál jsem se přepálení začátku. Okolo 15 km jsem se dozvěděl, že asi 10 minut za mnou vystartoval David Pelíšek, skvělý běžec z Olomouce. Netrvalo dlouho a na 20 km mě ladně a vysokou rychlostí předběhl. Na 22 km mi hlásili ztrátu 1:15, což už jsem si myslel, že nedoženu. Zvlášť, když se mi David téměř ztratil z dohledu. Na občerstvovačce v polovině závodu na 25 km se David zastavil na doplnění tekutin a já se dostal před něj. Před ním jsem ovšem nezůstal dlouho a za chvíli mě dohonil a opět předběhl. Zajímavé bylo, že do kopce jsem byl rychlejší a po rovině a z kopce naopak pomalejší. Proto jsme si několikrát vyměnili pořadí a když jsme vybíhali na hlavní na 35 km, David byl kousek přede mnou. Po pravotočivé odbočce v táhlém stoupání jsem ho ale předběhl a zkusil malinko přidat. Utrhl jsem se mu a od té doby jsem svůj náskok jen navyšoval a v cíli jsem mohl být zhruba o 3 minuty dříve. Díky jeho pozdějšímu startu mě ovšem zaslouženě porazil, ale kdyby byl závod o 15 až 20 km delší, věřím, že bych zvítězil. (Pokračování textu…)

Rohálovská padesátka virtuálně

Rohálovská padesátka je běžně cyklistický závod, ale kvůli pandemii nebylo možné ho uspořádat stejně jako v předchozích ročnících. Organizátoři se ale nenechali odradit a uspořádali skvělý virtuální závod, který nazvali Rohálovský Samozávod. A pořadatelé tentokrát mysleli také na běžce a kromě standardních cyklistických kategorií vypsali také kategorii běžeckou a z recese vzhledem k čerstvě napadlému sněhu také kategorii běžkařskou. Již kdysi mi proběhla hlavou myšlenka, že bych si trasu nějakého okolního cyklistického závodu zaběhl, ale nikdy jsem se neodhodlal. Ale tentokrát to bylo jiné, závody žádné nejsou a když mi tatínek jednoho dne oznámil, že se Rohálovská padesátka také běží, dlouho jsem neváhal. Napsal jsem trenérovi a účast jsme naplánovali hned na další neděli.

Pořadatelé to měli skvěle vymyšlené, za 150 Kč startovného každý získal unikátní šestimístný kód, který na startu na jedné klávesnici fungoval pro vstup do skvěle vybaveného Samobufetu. Obdivuji důvěru pořadatelů v účastníky, kteří si vše brali sami a házeli peníze za odebrané dobroty do pokladničky. Na druhé klávesnici fungoval kód k měření času závodu. Každý závodník při vystartování naťukal kód, zazněla siréna a mohl vyrazit. Po doběhu jsem opět zadal stejný kód a během chvíle se čas automaticky objevil v online výsledcích. (Pokračování textu…)

Rohálovská desítka 2021 virtuálně

Na Rohálovskou desítku se vždy těším. Bývá to často první závod sezóny a já zde zjistím, jaký měla zimní příprava efekt. Tentokrát to ale bylo ze známých důvodů zvláštní období a bohužel se standardní Rohálovská desítka konat nemohla. Proto jsem velmi rád, že pořadatelé uspořádali alespoň virtuální podobu závodu. Svou účast jsem zvažoval dlouho a vyčkával na poslední chvíli. Týden před poslední možností startovat jsem se rozhodl prozkoumat terén a Rohálovku si nanečisto zaběhnout v rámci 35 km tréninku. Při této příležitosti jsem u trati potkal Ondru Němce, který se mě ptal, jestli ještě poběžím. Předběžně jsem mu slíbil, že příští víkend to možná zkusím naostro.

Probral jsem to s trenérem a ten s účastí souhlasil. Takže bylo rozhodnuto a já se postavil 27. února na start závodu. Nejpozdější možný start byl akceptovaný ve 12 hodin, což by byl za běžných okolností standardní start závodu. Přijel jsem s tatínkem a společně jsme vystartovali přesně v 11:38 hodin.

Ohledně průběhu závodu se asi nemá smysl příliš rozepisovat, jelikož nic dramatického se v průběhu závodu nedělo. Potkal jsem jen pár závodníků, které jsem míjel, ale nikdo se mnou nedržel krok. V cíli jsem byl za 37:28, což je zhruba minutu za loňským osobákem. Škoda, že na mě v cíli již nezbyla účastnická medaile, ale snad ji dostanu ještě dodatečně. Jsem rád, že jsem svou účastí mohl podpořit pořadatele v této náročné době. (Pokračování textu…)

Maraton Hradec Králové

Dlouhou dobu jsem plánoval start na maratonu v Košicích, ale bohužel byl pro zahraniční běžce zrušený. Hned, jak se ke mně tato zpráva donesla, jsem se impulzivně přihlásil na maraton do Hradce, který se konal ve stejný den. Jenže následně jsem si to rozmyslel, nezaplatil startovné a do poslední chvíle vyčkával. Po tiskovce ministerstva zdravotnictví a představení nových opatření kvůli Korona viru jsem teprve přemýšlel, jak dál. Bylo jasné, že po víkendu bude se závoděním na delší dobu pauza a tak jsem si chtěl nějaký závod zaběhnout. Jenže pracovní týden jsem měl dost náročný, moc jsem se nevyspal a celkově jsem byl hodně vyčerpaný. Proto jsem se nejprve rozhodl v Hradci zaběhnout půlmaraton a na tom jsme se také s trenérem Pavlem domluvili. Ale aby to nebylo tak jednoduché, v noci z pátku na sobotu se mi podařilo nádherně doplnit energii deseti hodinovým spánkem a já začal malinko přehodnocovat situaci. A také mám takové pravidlo, které neporušuji příliš často, že cesta na závod by neměla trvat déle než závod samotný. Proto jsem opět napsal Pavlovi, jestli si můžu zaběhnout maraton a on souhlasil.

V sobotu jsem se vzbudil už v 6 ráno, posnídal a připravil se na závod. Bral jsem na výlet i rodiče a za vydatného deště jsme vyrazili dokonce o 25 minut dřív než jsme plánovali. Příjemný začátek dne, jelikož většinou inklinujeme spíše ke zpoždění. Většinu cesty jsme strávili v dešti a příliš jsem nevěřil předpovědi, která věštila odpolední jasno a slunečno. A předpověď se výjimečně a zázračně nemýlila, odpoledne vykouklo sluníčko a slušně při závodě peklo. (Pokračování textu…)

Běh novojičínským parkem

Po zrušení maratonu pro zahraniční běžce v Košicích jsem se rozhodl na nic nečekat a raději závodit i na menších a kratších závodech, abych aspoň trochu zužitkoval formu. Bojím se, že opět jako na jaře zruší všechny závody a než se tak stane, chci toho maximálně využít. A tak jsem našel v termínovce na běhej.com tento závod v Novém Jičíně. Psalo se přesných 10 km se středně náročnou obtížností. Očekával jsem i kousek terénem, ale to se dá zvládnout. Pravdou je, že bych jednoznačně preferoval nějaký rovinatý asfaltový závod, ale žádný se v okolí bohužel nekonal.

Do Nového Jičína jsem jel s tatínkem a oba jsme byli připravení běžet 10 km. Vyfasovali jsme standardně startovní číslo, čip a musli tyčinku, kterou jsem ihned snědl, protože jsem moc nesnídal a už měl vcelku hlad. Bylo docela chladno, lehce pod 10 stupňů, ale dalo se to zvládnout. Rozklusal jsem se a dal i dvě rychlejší rovinky v parku, ve kterém byl také start závodu. Bohužel se mi při druhé rovince trochu natáhl sval a při rychlejším běhu to bolelo. V závodě se to ale naštěstí krásně rozeběhlo a nijak mě to nelimitovalo. Startoval jsem z jedné z předních řad a po startu jsem rychle vyběhl za ostatními běžci pryč z parku směr Kojetín. (Pokračování textu…)