Brdskou stezku jsem běžel již minulý rok a protože mi letos nevyšel start na plzeňské padesátce okolo Boleváku, chtěl jsem si v Mníšku vylepšit osobák na 50 km. Jenže již delší dobu mě trápí bolavý lýtkový sval a pořád se toho nemůžu zbavit. Hodně se to zhrošilo po pražském půlmaratonu, pravděpodobně hlavně díky tomu, že jsem běžel v závodních netlumených botách po těch pražských kostkách. Hodně jsem hledal na internetu a diagnostikoval jsem si syndrom tibiální hrany, ale jistě to samozřejmě nevím. Ve čtvrtek jsem již byl smířený, že závod nepoběžím, protože jsem ve středu vůbec kvůli bolesti nemohl odtrénovat. Nicméně v pátek ráno jsem se rozhodl, že zavolám fyzioterapeutovi Pavlovi Bendovi a objednal se ještě na ten samý den odpoledne. Pan Benda mě promasíroval, provedl teprapii ultrazvukem, zatejpoval a doporučil brát Voltaren v tabletách. Večer jsem se ještě rozhodl otestovat, jak na tom jsem, dal si volně 6 km s pár rovinkami a ono to sice bolelo, ale dalo se s tím běžet. Proto jsem se na závod rozhodl vyrazit. (Pokračování textu…)
Baroko Maraton Plasy
Po roce jsem zavítal do Plasů u Plzně, abych opět zdolal Baroko maraton. Tentokrát jsem měl jediný a zdánlivě snadno splnitelný cíl překonat loňský čas. Na start jsem se bohužel postavil docela dozadu, takže jsem byl hned na úvod bržděný pomalejšími závodníky a jejich předbíhání mi ubralo v začátku síly. Potom přišlo na třetím kilometru první výraznější stoupání, které když jsem vyběhl, měl jsem stehna tuhá jako kdybych byl kilometr před cílem. To jsem vůbec nechápal a trochu mě to znepokojilo. Naštěstí s přibývajícími kilometry zatuhlost odcházela a na 10 km již byla prakticky pryč. (Pokračování textu…)
Hostýnská osma
Už od prvního ročníku běhám Hostýnskou osmu. Loni mi ale dala tak zabrat, že jsem si v cíli řekl, že za rok už nepoběžím. Ale rok se s rokem sešel a trochu jsem přehodnotil názor. Sice jsem letos více trénoval, ale na druhou stranu jsem před 14 dny běžel závod na 24 hodin. To byl hlavní důvod, proč jsem neřešil registraci přes internet a nechal vše na poslední chvíli. Nakonec to dopadlo tak, že jsem se cítil relativně dobře a tak jsem se v pátek vydal pro jednu z 20 registrací, které ještě byly volné u prezentace. (Pokračování textu…)
Berounský třístudánkový maraton
Od pražského maratonu už uplynuly 2 měsíce a mně se zdálo, že už jsem dlouho neběžel žádný maraton. Takže když jsem v termínovce objevil Berounský třístudánkový maraton, byla to jasná volba. Nezastavilo mě ani to, že propozice slibovaly nejnáročnější maraton, jaký jsem kdy běžel, protože trať měla vést do kopce a z kopce a to všechno celkem 8x na zhruba 5 km okruhu. Navíc počasí předpovídalo 28 stupňů, což není ideální, ale běželo se po lesních cestách většinou ve stínu. (Pokračování textu…)