Borák – mistrovství ČR v ultratrailu 2017

Letos jsem se na Borák vypravil už po čtvrté a závod jsem chtěl tentokrát pojmout hlavně jako kvalitní trénink před nadcházejícím Belfastem, na který soustřeďuji kompletní letošní přípravu. V závodě jsem měl hlavní cíl běžet na pocit a také trochu otestovat formu před 12 hodinovkou ve Stromovce za 14 dnů, která bude také velkým testem právě na mistrovství světa na 24 hodin v Belfastu. Bylo pro mě velmi důležité závod dokončit s dobrým pocitem a být v cíli v pohodě, protože mám stále ještě v živé paměti loňský Borák, kdy jsem se v cíli svíjel v bolestech a chytaly mě neskutečné křeče. A tento stav jsem rozhodně znova zažít nechtěl. Závod jsem si vybral také proto, že se i letos konal jako mistrovství ČR v ultratrailu a dobré umístění by bylo už jen hezkým bonusem navíc.

Na závod jsem vyrazil s rodiči a Katkou Kašparovou, která to má z domova daleko a tak využila možnosti se svést s námi. Lehce jsme se ráno zpozdili, navíc byla na dálnici uzavírka a tak jsme přijeli s minimální časovou rezervou před startem závodu. Rychle jsme se odprezentovali, následovalo rychlé chystání vlastního občerstvení a ještě 5 minut před výstřelem jsem se hrabal v autě a snažil se na nic nezapomenout. Nervózní jsem byl také proto, že jsem věděl, že si ještě musím stihnout odskočit na záchod. Vše ale dobře dopadlo a start závodu jsem stihl. Horší ale bylo, že jsem se vůbec nezvládl rozcvičit, takže jsem na začátku pociťoval menší ztuhlost nohou. (Pokračování textu…)

Brdská stezka 2017

Brdská stezka je velmi krásný závod v okolí Brd. Padesát kilometrů je tak akorát na slušný ultra trénink a vzhledem k tomu, že se jednalo o jubilejní padesátý ročník, nechtěl jsem chybět. Je to jeden velký okruh hezkou přírodou s výškovým převýšením přes 800 metrů. Navíc se pravděpodobně jednalo o poslední ročník tohoto závodu.

Tentokrát jsem nejel z Prahy autobusem jako obvykle, ale domluvil se přes Facebook se skupinkou závodníků a společně jsme se svezli s Pepou Stolínem. Alespoň cesta při povídání rychleji uběhla a my včas dorazili do Mníšku pod Brdy, odkud se startovalo. Zajistil jsem si startovní číslo a šel se připravit na závod. Rozběhal jsem se, rozcvičil a šel se pomalu postavit na start, který byl přesně v 8 hodin. (Pokračování textu…)

Brněnský masakr 2016

Brněnský masakr jsem původně neměl v plánu vůbec běžet. Závod byl týden po Winschoten Runu a 14 dnů před Spartathlonem, takže to není příliš mnoho prostoru na regeneraci. Jenže já chci stejně jako loni vyhrát UltraCup a bez bodů z tohoto závodu bych to nedokázal. To byl jediný důvod, proč jsem se na Masakr vypravil.

Před závodem jsem důkladně počítal, kolik musím získat bodů, aby už nikdo neměl ani teoretickou šanci mě předstihnout. Výhodou bylo, že dobří běžci jako Dan Orálek, Pavel Marek a Ivan Šarlinger jedou také na Spartathlon a nemohou se tedy účastnit posledního závodu zařazeného do poháru – Šutru. Vycházelo mi, že pokud budu okolo 20 místa, už mě nikdo nepředstihne. Z loňských výsledků mi vycházel čas okolo 6:20, což na závodu dlouhém 63 km znamenalo tempo 6 min/km. A to se mi zdálo velmi pohodové. Chtěl jsem se totiž maximálně šetřit před Spartathlonem. Navíc už přes měsíc a půl mám menší problémy s kolenem a bál jsem se, co s ním provedou kopce, kterých tady bylo požehnaně. (Pokračování textu…)

Běh na Svatý Hostýn 2016

Po roce jsem si opět zaběhl závod na Svatý Hostýn, jedná se o běh na 5 km s převýšením 422 metrů. V mém běhání se jedná o velkou anomálii, jelikož takto krátké závody neběhám a do kopce už vůbec ne. Závod je ale v místě, nemusím nikam dojíždět a s trochou nadsázky se dá říct, že půl hodiny před startem ještě můžu ležet v posteli. Pro lenocha jako jsem já je to naprostý ideál.

Start závodu je ve 2 hodiny, ale vždy záleží na tom, jestli vlak jede přesně podle jízdního řádu. Běží se totiž přes koleje, ale i letos to hezky vyšlo a start nemusel být posunutý. Závod odstartoval ve velmi rychlém tempu, tedy alespoň pro mě. Vybíhat ze začátku do mírného kopce 3:21 min/km nebylo příliš ideální a tak jsem raději lehce zvolnil. Držel jsem se na osmém místě a s tím jsem byl spokojený. Věřil jsem si, že bych ještě v průběhu mohl někoho předběhnout stejně jako to bylo vloni. Hned po odbočení do Lázní začalo být stoupání strmější a vypadalo to, že běžec přede mnou začíná ztrácet. Vcelku lehce jsem ho předběhl a blížil jsem se k dalšímu. Ještě v Lázních se mi ho podařilo předběhnout a byl jsem šestý. Bohužel zhruba v polovině mi nějak došla energie. Pravděpodobně to bylo přemotivovaností v začátku závodu, kdy jsem předbíhal 2 protivníky a možná taky lehce přepáleným začátkem. Na závodníky před sebou jsem začal víc a víc ztrácet, až jsem je definitivně ztratil z dohledu a tak nějak i díky únavě ztratil motivaci běžet rychle. Zvlášť, když jsem měl velký náskok a věřil jsem, že už mě nikdo nepředběhne a zároveň ani já nikoho nedoženu. (Pokračování textu…)

Hostýnská osma 2016

Hostýnská Osma je pro mě srdcovka, mám ji kousek od bydliště a první ročník tohoto závodu pro mě byl prvním ultramaratonem. Je pravdou, že jsem se ve své běžecké kariéře zaměřil spíše na silniční rovinaté závody, ale i tak si každým rokem H8 rád zaběhnu jako zpestření běžecké sezóny. Poslední dobou si ale také říkám, že ultra závodů je na mě už nějak moc a věděl jsem, že v jednotlivcích nemám šanci se dobře umístit. Proto jsem se tentokrát přihlásil v mixu s výbornou ultramaratonkyní Terezkou Gecovou. Říkal jsem si, že společně máme mnohem větší šanci uspět a já se nebudu tolik honit a budu tak schopný se brzo vrátit do plného tréninku.

Pro nás oba byl závod ve dvojici premiéra a tak jsme pořádně nevěděli, co nás čeká. V každém případě jsem chtěl Terezce maximálně pomoct. Například jsem nesl celou povinnou výbavu a také dvoulitrovou zásobu pití. Zkrátka jsme se snažili vše přizpůsobit tomu, aby Terezka mohla běžet bez zbytečného zdržování a zátěže. Dokonce jsem poprvé využil hodiny Fenix k tomu, abych do nich nahrál trasu a ony mě navigovaly. Proto jsem ani předem nestudoval trasu a plně spoléhal na moderní techniku. Bohužel to nebylo úplně vhodné, hodinky neukazovaly přesně a celkem jsme 3x lehce zabloudili. Značení bylo dobré, jen to chtělo trochu více pozornosti. (Pokračování textu…)

Borák – mistrovství ČR v ultratrailu 2016

Po pražském maratonu jsem měl pouhých šest dnů na to, abych se pokusil dostatečně zregenerovat a připravil se na ještě náročnější závod, kterým byl Borák – běh za Loštickým tvarůžkem. Slovo pokusil je namístě, protože pokus se příliš nezdařil a celý týden po maratonu jsem měl hodně ztuhlé nohy a regenerace zdaleka neprobíhala ideálně. Maraton mi dal zabrat víc, než jsem si připouštěl a podle toho také vypadal průběh Boráku.

Závod se opět běžel na 6 okruhů po 14 km po stejné trase jako loni. Celkem tedy 2 maratony v lehce zvlněném terénu, v každém okruhu se nastoupá okolo 200 výškových metrů. Stejně jako minulý rok se závod běžel jako mistrovství ČR v ultratrailu, na kterém jsem skončil druhý. I letos jsem si přál být na bedně, i když jsem věděl, že jde o kvalifikační závod na MS v ultratrailu a dala se tedy čekat mnohem větší konkurence. (Pokračování textu…)

Brdská stezka 2016

Moje letošní závodní sezóna pokračovala v Mníšku pod Brdy. Po posledním závodě v Plzni jsem se cítil dobře, dokázal jsem rychle zregenerovat a vrátit se do tréninku. Brdská stezka pro mě nebyla úplně nejdůležitějším závodem, ale počítá se do Ultracupu, takže jsem zde chtěl posbírat pár bodů. Od závodu jsem neměl vysoká očekávání a i když jsem se snažil napodobit vyladění na plzeňskou stovku, kde jsem se cítil naprosto perfektně, úplně se mi to nepodařilo. Ale zažil jsem i mnohem horší případy, takže jsem byl celkově spokojený. Od trenéra jsem měl instrukce, ať běžím s rezervou, hlavně kvůli tomu, že jsem ihned v neděli po závodě odjížděl na běžecké soustředění na Kvildu, kde jsem věděl, že nás šetřit rozhodně nebude a dvoufázové tréninky budou na denním pořádku. (Pokračování textu…)

Běh na Svatý Hostýn

Běh na Svatý Hostýn pro mě byl zpestřením mého aktuálně výhradně silničního tréninku. Jedná se o krátký 5 km terénní běh s převýšením přes 400 metrů. Podobný závod jsem dosud nikdy neběžel, tak jsem si chtěl vyzkoušet, jak na tom jsem. Den před závodem jsem měl ovšem náročnější trénink lehce přes 18 km v průměrném tempu 4:00 min/km, takže jsem cítil lehčí únavu a nedokázal podat úplně optimální výkon. (Pokračování textu…)

Hostýnská Osma 2015

První ročník Hostýnské Osmy před 3 lety byl mým úplně prvním ultramaratonem a od té doby jsem nevynechal žádný ročník. Je pravda, že se zaměřuji hlavně na silniční a rovinaté závody, ale Hostýnskou Osmu jsem si oblíbil. Na letošní ročník jsem navíc vyhrál startovné v tombole, takže jsem na startu nemohl chybět. Bohužel termín mi nevyšel tak dobře jako loni a po závodu na 24 hodin bylo na regeneraci pouhých 6 dnů. Navíc to byl třetí ultramaraton v posledních 4 víkendech, takže toho na mě bylo už opravdu moc. Pravděpodobně i díky tomu bych těžko hledal závod, na který bych byl méně připravený. Celý týden před závodem jsem se díky horku pořádně nevyspal. Všechny předchozí ročníky jsem byl pro číslo už v pátek, abych si mohl v sobotu před závodem přispat a letos mě to vůbec nenapadlo. Že existuje něco jako povinná výbava mi připomněl až kamarád v pátek večer na pivu a já si uvědomil, že čelovku jsem nechal v Praze. Naštěstí tentokrát nebyla součástí povinné výbavy. Balil jsem se až ráno, ale naštěstí nic nezapomněl. Zkrátka jsem nečekal nějaké dobré umístění, takže jsem nepovažoval za nutné se nějak důkladně připravovat. (Pokračování textu…)

Borák – Mistrovství ČR v ultratrailu

Ultramaraton Borák (běh za Loštickým tvarůžkem) jsem běžel již před 2 lety a závod se mi tehdy moc líbil. Letos se běželo jako MČR v ultratrailu a také je závod zařazen do Ultracupu, takže jsem nemohl chybět. Jedná se o závod na 6 okruhů po 14 km, což je tak akorát a znamená to, že po prvním kole už bych nemusel bloudit. Občerstvovačka byla na startu a v půlce okruhu, takže každých 7 km, což bylo akorát. Převýšení také nebylo nijak dramatické a trať byla až na jeden krátký úsek celá běhatelná. Trochu mi vadilo, že chyběla moje kategorie do 40 let a hlavní kategorie byla až do 50 let. Proto jsem neměl žádné velké ambice, plán byl běžet tréninkově, příliš se nezničit a pokud by se mi podařilo dokončit na čtvrtém místě, byl by to pro mě úspěch. (Pokračování textu…)