Běh na Svatý Hostýn 2017

Týden po Hostýnské Osmě se konal další závod, který pro mě není typický. Ale běží se přímo u nás v Bystřici pod Hostýnem a proto si ho rád zaběhnu. Letos to bylo již po třetí. Závod se startuje z náměstí a cíl je o 5 km dál na samém vrcholu Hostýna. Každý běžec tak musí vystoupat přes 400 výškových metrů. Letos navíc vyšlo parádně počasí, chvíli před startem sice trochu pršelo, ale nemělo to negativní vliv na povrch tratě.

Nutno podotknout, že jsem ani tento závod nepovažoval za příliš důležitý a prakticky nijak se na něj nepřipravoval. Po Hostýnské Osmě jsem měl nohy hodně dobité a trenér mě v týdnu mezi těmito závody vůbec nešetřil. Od úterý do pátku jsem naběhal přes 77 km a na nohách to bylo hodně znát. Proto jsem si raději stanovil horší cíl než vloni a tím bylo dokončit pod 26 minut. (Pokračování textu…)

Hostýnská Osma 2017

Letošní roční Hostýnské Osmy byl v již šestý v pořadí a ani jeden jsem dosud nevynechal. Běží se kousíček od mého rodného města Bystřice pod Hostýnem a vzhledem k mé orientaci na rovinaté ultramaratony prakticky vůbec do blízkých kopců neběhám. Každoročně je tak H8 taková moje anomálie v mém běhání a užiji si prakticky celé Hostýnské vrchy v jednom dni.

I letos jsem běžel ve dvojici a tentokrát s Kačenkou Kašparovou. Jelikož jsme oba mistři ČR v ultratrailu, nezabralo vymýšlení názvu týmu příliš mnoho času. Od závodu jsme neměli prakticky žádná očekávání, chtěli jsme si ho hlavně užít a ve zdraví dokončit. Byl to pro nás tréninkový závod a nijak zvlášť jsme se nepřipravovali.

V pátek den před závodem jsme byli domluvení s Lukášem Tomčíkem, hlavním organizátorem, že s Kačenkou uděláme přednášku o běhání a zejména o našich úspěších v letošním roce. I přesto, že akce nebyla avizovaná dopředu, našlo se docela dost lidí, kteří si nás přišli poslechnout. A bylo fajn, že jsme dostali z publika hodně otázek a přednáška se prakticky přeměnila v besedu. A myslím, že se nám přednáška vcelku povedla. (Pokračování textu…)

Mistrovství ČR v běhu na 24 hodin

Letos bylo rozhodování, jestli tento závod poběžím, velmi náročné. Původně jsem si ho chtěl nechat ujít, ale po nevydařeném Belfastu jsem si říkal, že by bylo dobré si spravit chuť. Pokud bych nestartoval, ochudil bych se o možnost znova obhájit titul mistra ČR v běhu na 24 hodin. A musím se přiznat, že po zisku titulu v běhu na 100 km a ultratrailu jsem si třetí letošní titul moc přál.

Příprava se vedla ve stejném duchu jako před Belfastem, protože si myslím, že probíhala velmi dobře a před závodem jsem byl ve velké pohodě. Proto nebyl důvod cokoli měnit. Pocitově mi ale přišlo, že tentokrát se mi před závodem neběhalo tak dobře a lehce to zadrhávalo. Zdálo se mi, že jsem přípravě ani nevěnoval výraznou pozornost a spíš všemu nechával volnější průběh. Možná to bylo způsobeno i tím, že jsem měl vše v živé paměti a nemusel nad věcmi tolik přemýšlet a vše prováděl spíš již automaticky. (Pokračování textu…)

Mistrovství světa v běhu na 24 hodin v Belfastu

Na závod v severoirském Belfastu jsem se moc těšil, určitě nejvíc ze všech závodů, které jsem kdy běžel. Možná bych to trochu srovnal s mým prvním Spartathlonem, ale tam bylo těšení spojené s velkou nervozitou a strachem, jak to všechno dopadne. Belfastu jsem se ale nebál, velmi jsem si věřil a doufal, že výkon 258 km v Albi na mistrovství Evropy nebyla pouhá náhoda a dokážu ho ještě vylepšit.

Příprava na tento závod začala už na začátku roku a dal jsem do ní úplně všechno, stálo to hodně energie, času, odříkání i peněz. Tento půlrok jsem v tréninku směřoval jen k tomuto závodu a všechny ostatní byly pouze tréninkové. Zpětně si myslím, že jsem nemohl udělat víc. Šlo o reprezentační závod a běžet s těmi nejlepšími na světě v českém reprezentačním dresu je pro mě vždy velkou ctí a zážitkem. Navíc Český tým tvoří výbornou partu a je fajn strávit pár dní v jejich společnosti.

Příprava těsně před závodem byla dost náročná, vše jsem domýšlel už 14 dnů předem, abych na něco nezapomněl, psal seznam věcí, které musím mít s sebou, řešil jídelníček, zjišťoval detailní informace o závodu. Také jsem provedl důkladnou analýzu svých soupeřů ve startovní listině podle jejich osobních rekordů. Zjistil jsem, že jsem přesně na desátém místě a proto jsem si kladl vysoký cíl a chtěl také v první desítce závod dokončit. Velmi dobře jsem také plánoval tempo závodu. Trať v Belfastu se jevila jako naprosto ideální, okruh v parku byl dlouhý 1,652 Km, v téměř nulové nadmořské výšce a předpověď počasí slibovala teploty v rozmezí 10-15 stupňů. (Pokračování textu…)

Salzkotten půlmaraton 2017

Půlmaraton v německém Salzkottenu byl svým způsobem zvláštní a vymykal se mému pravidlu, že cestou na závod nechci trávit delší čas, než jak dlouho poběžím samotný závod. Proto to byl můj první závod v zahraničí, který nebyl ultramaratonem. Důvodem je to, že Bystřice pod Hostýnem má se Salzkottenem partnerství a pozvánka na tento závod byla velmi lákavá a celkem nás z Bystřice a okolí do Salzkottenu vyrazilo okolo 30 běžců.

V květnu jsem běžel ve Valašském Meziříčí Desítku okolo komína, kterou jsem zaběhl skvěle a zlepšil osobní rekord o téměř minutu. Proto jsem pomýšlel na výborný výsledek i v Salzkottenu a hodlal posunout svůj již více než dva roky starý rekord i na půlmaratonu, který jsem chtěl vylepšit minimálně o 7 vteřin, abych se dostal na čas pod 80 minut.

Páteční téměř celodenní cesta proběhla bez větších obtíží, ubytovali jsme se u hostitelské rodiny a šli brzo spát. V sobotu ráno jsem odběhl trénink a cítil jsem se velmi dobře, rychlé úseky jsem běžel velmi uvolněně a přitom rychle. Potom jsme měli naplánovanou prohlídku muzea v nedalekém Paderbornu a následoval piknik v parku. Byl to pro mě velmi náročný den, prakticky celý jsem ho strávil na nohách a večer se cítil jako po nějakém ultramaratonu. (Pokračování textu…)

Závod na 12 hodin ve Stromovce 2017

Dvanáctihodinovka ve Stromovce je moc hezký závod na okruhu dlouhém zhruba 1900 metrů. Tento závod jsem již třikrát běžel a pokaždé se mi ho podařilo vyhrát. A i tentokrát jsem si před závodem velmi věřil a cítil se dobře, takže jsem hodlal počet vítězství rozšířit na čtyři. Závod jsem bral jako velký test před závodem na 24 hodin v irském Belfastu, který se běží prvního července jako mistrovství světa. Chtěl jsem hlavně otestovat jídlo v průběhu závodu a zjistit, jestli budu mít křeče. Zvlášť, když na tento závod většinou dolehne velmi teplé počasí.

Cíl jsem měl tedy hlavně ten, abych se v průběhu závodu cítil dobře a celkově tělo spolehlivě fungovalo. Tři týdny před závodem můj jediný přemožitel Dan Lawson z mistrovství Evropy na 24 hodin dokázal na 12 hodinovce uběhnout lehce přes 152 km. Říkal jsem si, že by bylo hezké se mu vyrovnat a tak jsem si stanovil velmi ambiciózní hranici a říkal jsem si, že pokud uběhnu 150 km, porazím ho i v Belfastu. Poprvé jsem tak v závodě měl pouze virtuálního a nikoli reálného soupeře. A motivace to pro mě byla opravdu veliká. (Pokračování textu…)

Deza desítka okolo komína 2017

Tento závod jsem původně vůbec nechtěl běžet. Jenže se na něj mezi prvními přihlásili brácha s tatínkem, a když už se do Valašského Meziříčí plánovalo vyrazit, rozhodl jsem se později také přihlásit. Závod se mi příliš nehodil do termínovky, jelikož byl týden po ultratrailu Borák a týden před 12 hodinovkou ve Stromovce. To byl také jeden z důvodů, proč jsem byl domluvený s trenérem, že poběžím pouze tréninkově na 90%. Jenže vloni jsem si tady zaběhl svůj osobní rekord dokonce ve velmi horkém počasí. Proto jsem věděl, že trať je rychlá, tentokrát vyšlo i perfektně počasí a teplota mohla být okolo 18 stupňů pod mrakem. Takže jsem si řekl, že by byla škoda nezkusit opět pokořit osobák a původní domluvu s trenérem jsem se rozhodl výjimečně nedodržet.

Tentokrát jsem chtěl na závod přijet s dostatečnou časovou rezervou, ale to se příliš nepodařilo. Další výrazné asi půl hodinové zpoždění nastalo ve frontě na startovní číslo. Bohužel organizátoři vůbec nestíhali nápor stovek běžců a před registrací se tvořily nekonečné fronty. Když jsem konečně vystál startovní balíček, šel jsem si do auta odložit věci a cítil jsem, jak mám děsně ztuhlé nohy. To nebylo dobré znamení, ale jinak jsem se cítil dobře a věřil jsem si. Následně zbylo už jen trochu času na rozklusání, protažení, zaběhnutí pár rovinek a už jsem se šel postavit na start, který měl 10 minut zpoždění a výstřelu jsme se dočkali přesně ve 12:10. Bylo zajímavé, že mi rozklusání velmi pomohlo a nohy byly na startu jako vyměněné a žádnou ztuhlost jsem již nepociťoval, právě spíše naopak, cítil jsem se naprosto skvěle. To byl další důkaz toho, že bych mohl osobák vylepšit. (Pokračování textu…)

Borák – mistrovství ČR v ultratrailu 2017

Letos jsem se na Borák vypravil už po čtvrté a závod jsem chtěl tentokrát pojmout hlavně jako kvalitní trénink před nadcházejícím Belfastem, na který soustřeďuji kompletní letošní přípravu. V závodě jsem měl hlavní cíl běžet na pocit a také trochu otestovat formu před 12 hodinovkou ve Stromovce za 14 dnů, která bude také velkým testem právě na mistrovství světa na 24 hodin v Belfastu. Bylo pro mě velmi důležité závod dokončit s dobrým pocitem a být v cíli v pohodě, protože mám stále ještě v živé paměti loňský Borák, kdy jsem se v cíli svíjel v bolestech a chytaly mě neskutečné křeče. A tento stav jsem rozhodně znova zažít nechtěl. Závod jsem si vybral také proto, že se i letos konal jako mistrovství ČR v ultratrailu a dobré umístění by bylo už jen hezkým bonusem navíc.

Na závod jsem vyrazil s rodiči a Katkou Kašparovou, která to má z domova daleko a tak využila možnosti se svést s námi. Lehce jsme se ráno zpozdili, navíc byla na dálnici uzavírka a tak jsme přijeli s minimální časovou rezervou před startem závodu. Rychle jsme se odprezentovali, následovalo rychlé chystání vlastního občerstvení a ještě 5 minut před výstřelem jsem se hrabal v autě a snažil se na nic nezapomenout. Nervózní jsem byl také proto, že jsem věděl, že si ještě musím stihnout odskočit na záchod. Vše ale dobře dopadlo a start závodu jsem stihl. Horší ale bylo, že jsem se vůbec nezvládl rozcvičit, takže jsem na začátku pociťoval menší ztuhlost nohou. (Pokračování textu…)

Prvomájový Burky běh Hulín 2017

První květnový den jsem se rozhodl strávit závodem v Hulíně. Běžel se tam třetí ročník prvomájového půlmaratonu společně se čtvrtmaratonem. Pro čtvrtmaratonce byla připravená 2 kola po zhruba 5 km a pro půlmaratonce dvojnásobek. Start byl naplánovaný na rozumných 11 hodin a tak byla možnost se dobře vyspat a na závod připravit.

Už při příjezdu do Hulína to vypadalo na velmi krásné počasí, teploměr ukazoval skoro 15 stupňů a svítilo sluníčko. Opravdu vydařený den na závod, i když se jednalo prakticky o skokové oteplení a trochu jsem se bál velkého horka. Naštěstí foukal vcelku příjemný vítr a tak se to dalo zvládnout a ani jsem se v průběhu závodu nijak extrémně nezpotil. (Pokračování textu…)

Brdská stezka 2017

Brdská stezka je velmi krásný závod v okolí Brd. Padesát kilometrů je tak akorát na slušný ultra trénink a vzhledem k tomu, že se jednalo o jubilejní padesátý ročník, nechtěl jsem chybět. Je to jeden velký okruh hezkou přírodou s výškovým převýšením přes 800 metrů. Navíc se pravděpodobně jednalo o poslední ročník tohoto závodu.

Tentokrát jsem nejel z Prahy autobusem jako obvykle, ale domluvil se přes Facebook se skupinkou závodníků a společně jsme se svezli s Pepou Stolínem. Alespoň cesta při povídání rychleji uběhla a my včas dorazili do Mníšku pod Brdy, odkud se startovalo. Zajistil jsem si startovní číslo a šel se připravit na závod. Rozběhal jsem se, rozcvičil a šel se pomalu postavit na start, který byl přesně v 8 hodin. (Pokračování textu…)