Rohálovská desítka 2019

Čas letí a letos jsem se vydal na Rohálovskou desítku již po osmé. Mám tak aspoň krásné srovnání, jak se má kondice vyvíjí v čase. A letos jsem trénoval opravdu tvrdě a rozhodně jsem chtěl svůj čas na tomto závodě vylepšit.

Jako vždy jsem v den závodu brzo ráno zajel pro startovní číslo a vrátil se domů, abych ještě trochu odpočíval. Na závod jsem vyrazil asi půl hodiny před startem, v Prusinovicích se trochu rozklusal, protáhl a postavil co nejblíže ke startovní čáře. Po výstřelu jsem vyrazil kupředu a i přes rychlý úvod se mi běželo velmi hezky a zlehka. První 2 kolečka v Prusinovicích vždy rychle utečou a jakmile jsem opustil Prusinovice, běželo se mi stále velmi dobře. Důvodem byl běh z kopce a vítr v zádech. Následoval obávaný kopec v Tučapech, který jsem také bez problémů vyběhl a dokázal v něm dokonce předběhnout i několik běžců. V následném seběhu jsem opět dokázal získat pár vteřinek a upevňoval svoji pozici. (Pokračování textu…)

T1 maraton České Budějovice

Indoor maraton v Českých Budějovicích mám opravdu rád. Kde jinde si člověk v lednu a teple může zaběhnout maraton aniž by musel letět na druhou stranu zeměkoule? Trať je sice dost náročná a 105 okruhů po 400 metrech je hodně, ale mě to zase tolik nevadí. Trať komplikuje více než 400 téměř 180 stupňových zatáček a také neustálé předbíhání pomalejších běžců, ale člověk se aspoň nenudí. Závod má svoji jedinečnou a přátelskou atmosféru a i proto jsem zde letos běžel již po šesté.

Tento 400 metrů dlouhý okruh se běžel 105,5 krát.
Tento 400 metrů dlouhý okruh se běžel 105,5 krát.

Týden před závodem jsem cítil skvělou formu a říkal si, že to nemůže dopadnout jinak než osobákem. V průběhu týdne se situace začala krapet komplikovat a i přes ubrané kilometry a intenzitu v tréninku jsem se už tak dobře necítil. Ale den před závodem už se to při posledním tréninku zlepšilo a běželo se mi opět dobře. Ale zdaleka jsem se necítil tak výborně jako před půlmaratonem v Olomouci, odkud držím svůj aktuální půlmaratonský osobák.

Bylo skvělé, že start závodu byl až v 1 odpoledne a já tak nemusel vstávat v noci a jet více než 300 km nevyspalý. Takto jsem vzal ještě rodiče na výlet a vyrazili jsme v pohodě až před 8 ráno. Večer jsem si nachystal 2 hromádky oblečení, jednu závodní a tu druhou na ranní krátké předsnídaňové proběhnutí s 2-3 rovinkama, abych se trochu nastartoval. To se mi v minulosti dost osvědčilo. Ale ráno bylo deset pod nulou a tak jsem se na to vykašlal. Kraťounký klusík jsem dal aspoň těsně před odjezdem. (Pokračování textu…)

Zimní běh přes Kosíř

V sobotu jsem se vydal do Slatinic, kde se konal běh přes Kosíř. Pozval mě na něj kamarád Broňa Khýr, který také běhá v naší tréninkové skupině Pavla Nováka. A já si řekl, že si tímto závodem trochu zpestřím tréninkový týden.

Po příjezdu a rychlé registraci jsme se rozklusali, protáhli, prozkoumali začátek trasy a dali i pár rychlejších rovinek na zahřátí. Start byl o 10 minut posunutý kvůli vysoké účasti a nebyla to účast ledajaká. Překvapilo mě, že závod navštívilo opravdu hodně skvělých běžců.

Od závodu jsem neměl absolutně žádná očekávání, byl to další z tréninkových závodů. Zvlášť, když jsem věděl, že to bude po sněhu a do kopce. Takový zimní trailový závod jsem ještě neběžel a tak jsem byl zvědavý, jak to zvládnu. Obutí jsem zvolil Saucony Peregrine 6, které se ukázaly jako velmi vhodné a v těžkém terénu mě velmi slušně podržely. Rozhodně lépe než nějaké moje protivníky, kteří běželi v silničních botách a pořádně jim to klouzalo. (Pokračování textu…)

Čertovská desítka Kroměříž 2018

Termín Čertovské desítky v Kroměříži pro mě nebyl úplně vyhovující. Jednak jsem od pondělí do pátku v tréninku naběhal 110 km a také se jednalo o sobotu po pátečním vánočním firemním večírku a tak jsem se vyspal pouze okolo 4 hodin. O únavu bylo postaráno. Navíc v tréninku zatím vůbec netrénuji rychlost a spíše nabíhám objemy. Ale závod to nebyl nijak důležitý, tak jsem to prakticky neřešil.

Závod jsem chtěl vyběhnout hlavně opatrně a sledovat, jak se budu v průběhu cítit a případně zrychlovat nebo se aspoň snažit držet konstantní tempo. Plánované úvodní tempo 3:50 min/km se mi podařilo krásně držet možná také díky běžci přede mnou, který běžel přesně podle mého plánu. Jen jeden závodník se hned v úvodu odpojil a běžel si vlastní závod. Já jsem běžel na třetím místě, ale to nevydrželo dlouho. Z naší početné skupinky se rozhodli jít dopředu 2 závodníci a já běžel ve skupině na čtvrtém až šestém místě. Nejhorší byl úsek na cyklostezce okolo Moravy směrem na Kvasice, kde byla vrstva sněhu, která dokonale způsobovala podklouznutí při každém kroku. Kdybych tohle věděl, asi bych zvolil jiné než 100 % silniční Saucony Freedom ISO. (Pokračování textu…)

Changan Ford Ultra-Challenge Čína

Když přišlo pozvání na tento závod do Číny, ani chvilku jsem neváhal. Zaběhnout si v exotických podmínkách a strávit pár dnů po závodě cestováním a objevováním jiné kultury byla jasná volba. Za celou sezónu jsem byl před odletem docela unavený, ale i tak jsem se cítil relativně dobře. Myslel jsem si, že po Spartathlonu jsem dokázal zregenerovat a ani tolik neztratil rychlost. Jenže jak jsem později zjistil, zdání tentokrát klamalo.

Logo závodu

Do čínského města Wuhan jsme letěli s Markem Jiráskem a Terezou Zuzánkovou s přestupem ve Frankfurtu a Chengdu. Let probíhal bez problémů a na cílovém letišti nás již čekaly dobrovolnice s cedulí závodu. Odvedly nás na autobus, kterým jsme odjeli do hotelu. Hotel Honey moon bay resort byla taková velká skládačka z přepravních kontejnerů, ale uvnitř by to člověk ani nepoznal. Asi 150 pokojů bylo umístěných do kruhu a uprostřed bylo velké srdce. Zkrátka líbánkový resort v okolí velkých rybníků.

Ubytovaný jsem byl s Markem Jiráskem a výborně jsme si rozuměli, po ubytování jsme společně dali pár kilometrů na protažení nohou po asi 20 hodinovém letu a zašli na večeři. Další den jsme ráno opět zaklusali, poklábosili s ostatními členy naší výpravy, užili si hromadu srandy a šli spát. Zatímco první den jsem spal jako špalek, tuto druhou noc jsem byl asi zmatený z 6 hodinového časového posunu a nemohl usnout. A jakmile jsem usnul, o chvíli později jsem se celý zpocený probudil. (Pokračování textu…)

Night Trail Run Holešov 2018

Týden po Spartathlonu běžet další závod? Možná trochu šílenost, ale dokázal jsem vcelku rychle zregenerovat a chtěl jsem otestovat rychlost, protože za další 3 týdny běžím stovku v Číně. Takže návrat do tréninku musel proběhnout velmi rychle a na rozdíl od přípravy na Spartathlon teď bylo potřeba zapracovat malinko také na rychlosti. Závod navíc organizuje kamarád, takže jsem ho chtěl přijet podpořit.

Do Holešova jsem přijel myslím relativně včas, ale zaparkoval jsem u hlavního vstupu do zámku a pak trochu zmateně hledal zázemí závodu, které bylo na druhé straně zámecké zahrady. U prezentace byla vcelku dlouhá fronta a já se dostal na řadu asi 10 minut před startem. Pak jsem musel zaběhnout odložit věci do auta, napít se, vzít čelovku a přišpendlit číslo. Přeparkoval jsem blíž a vyrazil na start. Malinko jsem doufal, že mám ještě hodně času, že se musí díky frontě u prezentace start odložit. Ale když jsem se vrátil do zázemí, všichni už byli seřazení ve startovním koridoru a mě nezbylo nic jiného než se rychle protáhnout mezi diváky a zařadit do první linie. Trochu v šoku jsem v rychlosti nastartoval čelovku, zapnul hodinky a během 10 vteřin zazněl startovní výstřel. Můj příchod na start byl tedy perfektně načasovaný a ani v tu chvíli nebyl čas na nějakou nervozitu. (Pokračování textu…)

Spartathlon 2018

Letošní Spartathlon jsem běžel již počtvrté a byl jsem rozhodnutý, že bude na nějakou dobu mým posledním Spartathlonem. Proto jsem si ho chtěl maximálně užít a samozřejmě jsem chtěl konečně stlačit čas pod 30 hodin. Posledních 14 dnů před závodem jsem se začal cítit v dobré kondici a na Spartathlon jsem se dokonce i těšil. Ale zároveň se obával, abych nedopadl jako vloni, kdy mi totálně došla po 180 km energie. V pátek týden před závodem jsem si dopřál důkladnou dvouhodinovou masáž od Viléma Waise a v sobotu otestoval formu na závodě na 8 km v Napajedlech. Test dopadl velmi dobře a já se cítil v dobré kondici. Dále už jsem příliš neběhal a hlavně kladl důraz na regeneraci a spánek. Na Spartathlon jsem tak odjížděl dobře připravený nejen po stránce odpočinku, ale také jsem měl již důkladně rozmyšlené balíčky, které si pošlu na jednotlivé občerstvovačky.

Společná fotka Czech Spartathlon Teamu
Společná fotka Czech Spartathlon Teamu

Do Řecka jsme odlétali z Prahy ve středu a z dosti turbulentního letu mě na zbytek dne rozbolela hlava. Po příjezdu do hotelu jsme se ubytovali a krátce ještě zaklusali. Nohy jsem měl po cestě trochu ztuhlé, ale nepřikládal jsem tomu velký význam. Čtvrteční den jsme posnídali, opět krátce zaklusali, odpoledne odevzdali balíčky na jednotlivé občerstvovačky, zašli na technickou poradu a zbytek dne vyplnili odpočinkem. Večer jsme si dělali srandu z medikánu Zorba, jelikož v Aténách uzavřeli školy a obyvatelům doporučili nevycházet z domovů. A nás v takovém počasí nechají běžet 246 km? Tak určitě, vždyť kvůli tomu jsme přece do Řecka přijeli! (Pokračování textu…)

Běh Napajedelskou branou 2018

Tento týden jsem se již snažil maximálně odpočívat a regenerovat před Spartathlonem. Ačkoli jsem od úterý do čtvrtka naběhal relativně hodně kilometrů, bylo to téměř 70 km, vše v pomalém tempu. A čím víc kilometrů jsem měl v nohách, tím lépe jsem se cítil. V pátek jsem si dopřál běžecké volno a zašel na masáž. V sobotu jsem měl mít poslední rychlejší trénink před Spartathlonem a měl měřit 8 km. A já jsem se čistě náhodou dozvěděl o Běhu Napajedelskou branou, který má 5 mil, což je téměř přesně 8 km. A než opět běžet v bystřických ulicích, rozhodl jsem se raději zúčastnit tohoto závodu.

Dopoledne před závodem jsem se malinko rozklusal, dal 3 rovinky a do Napajedel na závod vyrážel zhruba v 15 hodin. Samotný start byl v 16:30 a tak jsem měl ještě dostatek času na rozklusání a rozcvičení přímo na místě. Plán jsem měl jasný, vyběhnout s rozumem v tempu 3:50 min/km a následně tempo přizpůsobit aktuálnímu pocitu. Z loňských výsledků jsem věděl, že zde nebude příliš velká konkurence a že bych mohl závod teoreticky i vyhrát. (Pokračování textu…)

MS na 100 km v Chorvatsku

Říká se do třetice všeho dobrého a toto byla moje třetí účast na mistrovství světa na 100 km. A na obou předchozích stovkách jsem zaběhl osobák a samozřejmě i do třetice jsem chtěl podat maximální výkon a ideálně opět posunout osobák malinko blíž k sedmi hodinám.

Jenže háček je v tom, že si nejsem úplně jistý, že má příprava na tento závod probíhala ideálně. Po mistrovství ČR na 24 hodin měla začít příprava právě na tento závod a zbývalo na to vcelku slušných 7 týdnů. Ale to bych nebyl já, abych vydržel pouze trénovat a nezávodit. Do své termínovky jsem vložil Hostýnskou Osmu a týden poté Běh na Svatý Hostýn. Tyto dva závody významně ovlivnily přípravu. Po Osmě jsem byl velmi slušně zmasakrovaný a své pocity jsem již popsal v článku o srpnovém tréninku a nechci se opakovat. Naštěstí posledních 14 dnů se situace začala obracet k lepšímu a já se začal rozběhávat. Trenér to se mnou prostě nemá vůbec jednoduché, ale zároveň i v těchto kritických situacích dokáže trénink přizpůsobit tak, abych dokázal v závodě podat slušný výkon. (Pokračování textu…)

Běh na Svatý Hostýn 2018

Tradiční srpnový závod z bystřického náměstí na Svatý Hostýn se letos konal již po patnácté. Ale díky 650 let města se tentokrát poprvé běžel jako mistrovství ČR v běhu do vrchu ve veteránských kategoriích. Takže se dala očekávat vysoká konkurence a zároveň padl účastnický rekord. Týden po Hostýnské Osmě jsem ale stále ještě neměl v pořádku svaly na nohou a tak jsem neměl absolutně žádná očekávání.

Závodu se jako divák zúčastnil také šestinásobný vítěz rally Paříž Dakar, který závod ve 13 hodin odstartoval. Na začátku se mi běželo vcelku hezky, ale raději jsem se nikam nehnal a snažil se šetřit síly. První kilometr, který je ještě relativně po rovině, jsem měl za slušných 3:49 minut. Při odbočení z hlavní cesty do Lázní začalo výraznější stoupání a klasicky zde začínají odpadat první závodníci. Pár jsem jich zde předběhl, ale při protnutí hlavní cesty na konci Lázní už se pořadí příliš neměnilo. Zde již začalo přituhovat, ale stále jsem se cítil lépe než jsem předpokládal. (Pokračování textu…)