Běh na Svatý Hostýn 2019

Dalším mým tréninkovým závodem byl Běh na Svatý Hostýn, závod na 5 km s výstupem cca 400 metrů. Tento závod jsem běžel již pětkrát a tak s ním mám bohaté zkušenosti. Nepříjemné je jen to, že se vždy běží krátce po Hostýnské Osmě, která mě letos doslova zničila. Naštěstí na rozdíl od loňského roku byl letos rozestup mezi závody ne pouhý týden, ale rovnou týdny dva. To přišlo vhod, ale stejně si nejsem zcela jistý, jestli jsem se dokázal z Osmy dostatečně vzpamatovat.

Závod měl start ve 13 hodin a tak jsem se mohl dostatečně vyspat a přesun na start pojmout jako rozklusání. Dal jsem i nějaké rovinky a dobře se rozcvičil a pokecal se známými. Po startovním výstřelu jsem se nikam nehnal, raději jsem šetřil síly, běžel na pocit. Ani jsem se nedíval na hodinky, což pro mě není úplně typické. Stále jsem si běžel svoje a pocitově to šlo až velmi dobře. Ale měl jsem menší obavu z dalších strmějších kilometrů. Po přeběhu hlavní silnice nahoře v Lázních jsme konečně zamířili do lesa a já měl před sebou několik běžců. Takže bylo o menší motivaci postaráno. Většinu jsem předběhl hlavně díky tomu, že přecházeli do chůze a já souvisle běžel. (Pokračování textu…)

Hostýnská osma 2019

Je až k nevíře, že už je to 7 let od mého prvního ultramaratonu. Byl to právě první ročník Hostýnské osmy. I z toho důvodu se jedná o můj srdeční závod a bez jediného vynechání se zde každý rok rád vracím. Po loňském velkém a nečekaném úspěchu jsem si říkal, že bych i letos chtěl podat kvalitní výkon. Zatímco vloni jsem před závodem naběhal v kopcích snad ani ne 100 km, letos jsem se do toho obul a naběhal mnohem víc. A běhal jsem i přímo po trase závodu. Takže přípravu jsem se snažil rozhodně nepodcenit, narušila ji jen neplánovaná a na poslední chvíli potvrzená účast na 24 hodinovce v Kladně.

Standardně jako u všech podobných kopcovitých závodů mi chybí zkušenosti a správný odhad úvodního tempa. Proto jsem začal raději velmi opatrně. Usadil jsem se tuším na 7 místě a nějak mě to nemotivovalo se příliš snažit, rozhodně jsem víc chodil než by bylo zdrávo. Vloni jsem se velmi brzo na úvod závodu dostal na třetí místo a to mě hnalo dopředu, ale tentokrát nic takového nenastalo. Ale i tak jsem se přes mé velké překvapení probojovával startovním polem stále výše. Měl jsem pocit, že se mi běží hrozně, když jsem srovnal tempo závodu loňska a letoška, bylo to mnohem pomalejší a já z toho usuzoval, že dnes mi to běží tak nějak špatně. (Pokračování textu…)

Self-Transcendence 24 hodin Kladno

V červnu jsem začal řešit druhou polovinu sezóny a zejména svoji účast na říjnovém MS na 24 hodin ve francouzském Albi. Na tento závod mám velmi hezké vzpomínky a před 3 lety se mi na něm podařilo zaběhnout skvělý výsledek. A proto jsem letos nechtěl chybět. Začal jsem řešit nominaci, jelikož byla letos změněná kritéria a já jsem jim příliš nerozuměl. Zjistil jsem, že výkon z Číny v roce 2017 se mi již nepočítá a od té doby jsem pořádnou 24 hodinovku nezaběhl. Takže jsem hledal možnosti, kde limit zaběhnu. Závod v Kladně byl vyprodaný a jiný závod v přijatelné vzdálenosti se nekonal. Stejně jsem ale zkusil napsat organizátorům do Kladna, jestli by se pro mě nenašlo volné místečko. Bohužel bez odezvy. Následně jsem již začal řešit open závod, který se v Albi běží paralelně vedle mistrovství světa. Jenže i na něj probíhá kvalifikace a organizátoři si závodníky vybírají. Takže ani zde není účast stoprocentní.

11 dnů před Kladnem se mi při obědě rozezněl telefon a s překvapením se na druhé straně ozval Viharin, organizátor kladenské 24 hodinovky, že pokud chci, můžu startovat. Prý jsem v minulých letech podal dobré výkony a byla by škoda, abych se i letos nepokusil o dobrý výsledek. Možná k tomu trochu přispělo i mé postěžování si ve slovenském Šamoríně na vyprodanost Kladna, kde jsem na konci června skvěle zaběhl 6 hodinovku. Organizační tým je zde totiž z velké části stejný. Já jsem samozřejmě neváhal ani chvíli, ale svoji účast jsem raději potvrdil až po konzultaci s trenérem. (Pokračování textu…)

Slavkovský poutní běh 2019

Hostýnská Osma se nezadržitelně blíží a proto je potřeba malinko trénovat i kopce. Proto jsem uvítal závod ve Slavkově a stejně jako vloni se i letos poutního běhu zúčastnil. Rozdíl byl v tom, že vloni se běželo pouze nahoru, ale letos byl závod dvojnásobně dlouhý a běželo se z Hostýna i zpět dolů do Slavkova. A díky tomu jsem byl velmi zvědavý, jak seběh dolů zvládnu. Nikdy jsem totiž neběžel tak krátký závod s náročným seběhem. Očekával jsem, že nahoru to půjde dobře, ale dolů mě budou závodníci spíše předbíhat.

Na závod jsem dorazil s dostatečným předstihem, abych ještě stihl oficiální slavkovské kilometrové rozklusání. Pak jsem se ještě protáhl, dal 2 rychlejší rovinky a již očekával startovní výstřel. Po začátku závodu jsem se nehnal nijak dopředu, snažil jsem se brzdit a nepřepálit. To se mi velmi dobře podařilo, ustálil jsem se na čtvrtém místě, jen chvíli jsem se propadl na páté. Běžel jsem hezky s malou rezervou a čekal, jak se bude závod vyvíjet. (Pokračování textu…)

Sri Chinmoy 6 hodin Šamorín

Díky běhání jsem procestoval snad půl Evropy, ale u bratrů Slováků jsem ještě nikdy nezávodil. Šesti a dvanácti hodinovka se zde koná každoročně, ale z doslechu jsem věděl, že trať v Nitře není příliš dobrá a proto jsem ji zatím nikdy neplánoval. Ale letos organizátoři závod přesunuli do Šamorína na 723 metrů dlouhý rovinatý okruh s minimem zatáček, který k účasti přímo vybízel.

Pár dnů před závodem jsem se necítil příliš dobře, neběhalo mi to a dalo by se říct, že jsem se běžecky trápil. Přisuzuji to hlavně vedru, které bylo občas doslova nesnesitelné, ale trenér řekl, že v sobotu budu „v pohodě“. Přiznám se, že jsem mu nevěřil. A navíc 2 dny před závodem jsem musel do Prahy, den před závodem jsem se vracel a vlakem se evidentně stěhovala celá Praha na prázdniny pryč. Takže jsem půlku cesty prostál v uličce a moc mi to na formě nepřidalo. Šestihodinovky neběhám a svojí jedinou účastí v roce 2013 jsem si vyběhal osobák 71 km. A ten jsem chtěl rozhodně překonat, což neměl být větší problém, jen při pohledu na předpověď počasí jsem se obával tropických teplot. Snem bylo překonat hranici 80 km, ale vzhledem k okolnostem před závodem jsem si vůbec nevěřil. (Pokračování textu…)

Běh Bystřicí pod Hostýnem 2019

Když se vloni konala oslava 650 let výročí města, součástí byl i závod Běh Bystřicí. Vůbec jsem nečekal, že město tradici oslav zachová a i letos byl na náměstí připravený bohatý kulturní program. Samotný závěr oslav pak opět patřil běžcům a závodu na 7 km. Trasa byla stejná jako minule, jednalo se o 2 okruhy po zhruba 3,5 km. Tentokrát jsem se při oslavách krotil, abych nedopadl jako v minulém roce, kdy jsem se na startu necítil úplně v ideální kondici. V sobotu jsem dal jen asi 8 piv, nepanákoval a důsledně prokládal nealkem. Díky tomu jsem se v neděli před startem závodu cítil naprosto v pohodě.

Sice jsem měl malinko tužší nohy, ale po důkladném rozběhání a rozcvičení ztuhlost naprosto zmizela. Na startu bylo mnoho známých, pokecali jsme a rychle se přiblížil čas startu. Se startovním číslem 2 jsme v 13:15 za slunného dne v největším horku vyrazili ukrajovat první kilometry. V čele se ocitl Jirka Kubíček následovaný Jirkou Novotným a já běžel třetí. O dění za mnou jsem neměl sebemenší tušení, protože závod byl od začátku až do konce slušný fofr. V zahájeném jsem si řekl, že trochu zariskuji, kluci přede mnou běželi hezky, ale já cítil, že bych mohl běžet malinko rychleji a tak jsem šel do čela. Představoval jsem si, že si udělám náskok, ale to se tak úplně nepodařilo. Když jsem se občas otáčel, viděl jsem nějakého oranžového běžce, držel se mě jako klíště a já se ho nemohl vůbec zbavit. V té rychlosti jsem ani nedokázal rozpoznat, o koho se jedná. Celé druhé kolo běžel pár metrů za mnou a slušně mě znervózňoval. (Pokračování textu…)

Salzkotten Marathon 2019

Letos jsem se vydal do Salzkottenu již po třetí, ale tentokrát to byla malinko slavnostnější návštěva. Bystřice pod Hostýnem má se Salzkottenem partnerství a letos se slaví 10 let od podpisu partnerské smlouvy. Možná i proto letos padl účastnický rekord a startovalo nejvíce Českých účastníků v historii našeho spolku. Do Německa jsme dorazili v pátek v podvečer a opět nás přivítala milá hostitelská rodina, u které jsme bydleli i v minulých letech. V sobotu jsme navštívili bosou stezku okolo rybníka a pořádně na ní před závodem promasírovali chodidla. Večer již následovala oslava desátého výročí partnerství, kde jsem to již nepřeháněl s alkoholem a raději preferoval brzké ulehnutí do postele.

Již dlouho před závodem jsem zkoumal předpověď počasí, která slibovala parný den bez mráčku. Marně jsem doufal, že se předpověď zmýlí. Na nějaký osobák jsem mohl rovnou zapomenout, on vlastně ani nebyl při tomto závodu v plánu, jelikož překonat pražský maraton by byl asi zázrak. Nicméně jsem se chtěl pokusit o čas pod 2:50, což by znamenalo skvělý výsledek. Proto jsem vyrazil podobně jako v Praze v tempu okolo 4 min/km a čekal, co to udělá. A sluníčko se začalo projevovat v plné síle a něco mi říkalo, že toto tempo nebudu schopný dlouho vydržet. A přesně tak to dopadlo. Od poloviny závodu se mi již běželo výrazně hůře, bylo to rozhodně dáno i zvyšující se teplotou. (Pokračování textu…)

Borák – mistrovství ČR v ultratrailu 2019

Obavy se naplnily, podrobnosti v článku o pražském maratonu.

Takto krátce by mohl znít report z tohoto závodu, ale své dojmy sepíšu trochu podrobněji. Šest dnů před tímto závodem jsem v osobáku běžel Pražský maraton a bál se, jestli dokážu zregenerovat. Proto nad Borákem visel velký otazník. Do Loštic jsem tentokrát opět vyrážel s rodiči, jelikož na závodě je vždy výborná přátelská a skoro až rodinná atmosféra. Přijeli jsme docela včas a já se stihl ještě rozklusat a důkladně procvičit. Po startovním výstřelu v 7 hodin jsem vyrazil společně ve skupině 5 závodníků, ale věděl jsem, že běžíme dost rychle a bude nutné zpomalit. Snažil jsem se krotit a držet spíše na konci skupiny, ale i tak to bylo rychlé. Určitě by se dalo říct, že jsem trochu přepálil, i když tepy i pocit byly v pohodě. Postupně se skupinka roztrhala a já jsem běžel na pátém místě.

Od začátku se mi neběželo vůbec dobře, ale malinko jsem doufal, že se to postupně změní. Nezměnilo. Na konci druhého kola jsem si odskočil na záchod, což mě malinko zdrželo. Ale díky odstoupení Dana jsem se dostal na čtvrtou pozici. Na začátku dalšího kola jsem doběhl závodníka přede mnou a prohodili jsme pár slov a postěžovali si na to, že po maratonu nejsme ještě v ideální kondici. Ale třetí místo mě nakoplo a já se snažil vybudovat náskok, abych byl ve větší pohodě, běžel sám a udával si svoje tempo. Ale věděl jsem, že na dobrý výkon to dneska nebude. Snažil jsem se soustředit na to, abych udržel svoji třetí pozici a nikdo mě nepředběhl. (Pokračování textu…)

Volkswagen Maraton Praha 2019

Velmi jsem váhal, jestli maraton v Praze vůbec poběžím. Nakonec jsem se rozhodl přihlásit a pojmout ho jako trénink s tím, že rozhodně nebudu chtít zdolávat nějaké rekordy. Hlavně proto, že závod je 6 dnů před Borákem a tam chci být dobře připravený a podat kvalitní výkon. Stále mám v živé paměti rok 2016, kdy jsem tuto kombinaci pražského maratonu a Boráku běžel a dopadlo to špatně. Nejen, že mi příliš nevyšel maraton, ale aby toho nebylo dost, Borákem jsem se protrápil jako snad ještě nikdy na takto krátkém ultra. Dokonce jsem kilometr před cílem nepochopitelně na rovině spadl a do cíle dopajdal s rozbitým kolenem. Od té doby mám z těchto dvou po sobě jdoucích závodů veliký respekt a například vloni jsem maraton raději vůbec neběžel.

Jako divákovi mi ale na maratonu přišlo líto, že neběžím a musím vše jen nezúčastněně pozorovat. Tak jsem se letos přihlásil, když už jsem měl možnost v rámci mistrovství ČR startovat zadarmo. A byl jsem jasně rozhodnutý, že poběžím jen na pohodu. Jenže trenérovi se můj plán tak úplně nelíbil a prý by bylo dobré maraton „přitempit“ v tempu 4-4:05 min/km. Tak jsem si nakonec řekl proč ne, přitempíme. 4 dny před závodem jsem si dal přípravný čtvrtmaratonský závod v Hulíně, který jsem zaběhl v tempu 3:42 min/km a cítil se ve velké pohodě, dokázal bych tak uběhnout určitě i celý půlmaraton. Tak jsem si říkal, že mám asi formu. (Pokračování textu…)

Prvomájový Burky běh Hulín 2019

Na Prvního máje jsem měl v tréninkovém deníku napsanou svižnou dvanáctku a pár kilometrů výklusu k tomu. A když jsem zjistil, že by brácha i taťka měli zájem zaběhnout si v Hulíně čtvrtmaraton, rozhodl jsem se svůj trénink odběhnout v rámci tohoto závodu. V loňském ročníku jsem běžel půlmaraton, ale tentokrát jsem se přihlásil pouze na poloviční čtvrtmaratonskou trať. Důvodem mého šetření je nedělní pražský maraton, který si chci také tréninkově zaběhnout.

Závod měřil dvě kola po zhruba 5,3 km a já jsem byl rozhodnutý odběhnout kola tři. Prvních 12 km v tempu okolo 3:50 min/km a zbytek posledního kola vyklusat. Je pravda, že na začátku jsem se nechal strhnout k rychlejšímu tempu, jelikož všichni vypálili snad rychlostí světla, ale mně se běželo dobře a tak jsem zvolnil jen mírně a držel tempo okolo 3:45 min/km. Velmi jsem se divil, že již od druhého kilometru začali přepalovači odpadávat a já už jen celou dobu až do cíle předbíhal. V prvním kole jsem se trochu rozběhl a druhé kolo měl určitě ještě rychlejší než první, což bylo u ostatních spíše naopak. Po proběhnutí cílem jsem v tempu vydržel ještě 1,5 km a následně přešel do klusu, abych přesně splnil tréninkový plán. (Pokračování textu…)