Brněnský masakr jsem původně neměl v plánu vůbec běžet. Závod byl týden po Winschoten Runu a 14 dnů před Spartathlonem, takže to není příliš mnoho prostoru na regeneraci. Jenže já chci stejně jako loni vyhrát UltraCup a bez bodů z tohoto závodu bych to nedokázal. To byl jediný důvod, proč jsem se na Masakr vypravil.
Před závodem jsem důkladně počítal, kolik musím získat bodů, aby už nikdo neměl ani teoretickou šanci mě předstihnout. Výhodou bylo, že dobří běžci jako Dan Orálek, Pavel Marek a Ivan Šarlinger jedou také na Spartathlon a nemohou se tedy účastnit posledního závodu zařazeného do poháru – Šutru. Vycházelo mi, že pokud budu okolo 20 místa, už mě nikdo nepředstihne. Z loňských výsledků mi vycházel čas okolo 6:20, což na závodu dlouhém 63 km znamenalo tempo 6 min/km. A to se mi zdálo velmi pohodové. Chtěl jsem se totiž maximálně šetřit před Spartathlonem. Navíc už přes měsíc a půl mám menší problémy s kolenem a bál jsem se, co s ním provedou kopce, kterých tady bylo požehnaně. (Pokračování textu…)