Moje letošní závodní sezóna pokračovala v Mníšku pod Brdy. Po posledním závodě v Plzni jsem se cítil dobře, dokázal jsem rychle zregenerovat a vrátit se do tréninku. Brdská stezka pro mě nebyla úplně nejdůležitějším závodem, ale počítá se do Ultracupu, takže jsem zde chtěl posbírat pár bodů. Od závodu jsem neměl vysoká očekávání a i když jsem se snažil napodobit vyladění na plzeňskou stovku, kde jsem se cítil naprosto perfektně, úplně se mi to nepodařilo. Ale zažil jsem i mnohem horší případy, takže jsem byl celkově spokojený. Od trenéra jsem měl instrukce, ať běžím s rezervou, hlavně kvůli tomu, že jsem ihned v neděli po závodě odjížděl na běžecké soustředění na Kvildu, kde jsem věděl, že nás šetřit rozhodně nebude a dvoufázové tréninky budou na denním pořádku. (Pokračování textu…)
MČR v běhu na 100 km v Plzni
Další mojí oblíbenou stovkou bylo mistrovství ČR v Plzni. Dá se říct, že trať závodu již důvěrně znám, jelikož jsem zde běžel už 4x a okruh má 1,5 km. To znamená v průběhu jednoho závodu nakroužit 66 kol. Takže za těch pár závodů už znám téměř každý kamínek na trati 🙂
Letos jsem se chtěl opět maximálně připravit a tato stovka byla nejdůležitějším závodem první poloviny sezóny. Kompletní zimní příprava tedy směřovala k tomuto závodu a nechtěl jsem nic podcenit. Trénink před závodem vypadal docela dobře a tak jsem si říkal, že bych rád vylepšil osobák. Jenže asi 3 týdny před závodem mě udolala chřipka a rázem jsem byl 4 dny bez tréninku. Následný návrat byl hodně pozvolný. Pořád jsem se vyskytoval v přítomnosti lidí, kteří byli nachlazení nebo nemocní, takže jsem se ještě dlouho necítil úplně nejlépe. Snažil jsem se alespoň hlavu přesvědčit, že krátký odpočinek mi nemůže ublížit a alespoň si trochu odpočinu od náročného tréninku, ale moc se mi to nedařilo. (Pokračování textu…)
Běh na 100 km Plzeň
Závod na 100 km v Plzni byl mým posledním závodem letošní sezóny. Běžel jsem ho jenom proto, abych měl odběhnutých 6 závodů v Ultracupu. Letos už ale bylo závodů hodně a dlouho jsem přemýšlel, jak tento závod pojmout. Přemýšlel jsem, jestli má smysl vůbec běžet naplno a nezvolit raději pohodové vyklusání třeba za 9 hodin. Věděl jsem, že po mistrovství světa a Spartathlonu budu hodně složitě hledat motivaci. Nakonec jsem se ale rozhodl zkusit běžet stejně jako v Holandsku a třeba se i trochu zlepšit. Proto jsem byl připravený vyběhnout okolo 4:25, abych si na začátek vytvořil náskok a třeba se podařil i osobáček. Počasí přálo podobně jako loni, na začátku bylo okolo 5 stupňů, ale později se oteplilo až na 14 a dokonce vykouklo i sluníčko. Oblečení jsem tedy zvolil úplně stejně jako loni. Ještěže si tento blog píšu, aspoň se můžu vrátit k závodům a připomenout si jejich průběh a také jaké oblečení jsem zvolil. (Pokračování textu…)
Spartathlon
Příběh Spartathlonu začal již v lednu, kdy jsem úplnou náhodou potkal Radka Brunnera na jedné akci v Praze. Povídali jsme si o plánech na nadcházející běžeckou sezónu a řeč se stočila ke Spartathlonu. O tomto závodu jsem již hodně četl, měl prostudované blogy snad všech českých účastníků a s napětím jsem sledoval průběh minulých 2 ročníků online na internetu. Radek mě přemlouval, abych taky na Spartathlon vyrazil společně s ním a Pavlem Sedlákem. Po tomto setkání jsem 14 dnů přemýšlel, jestli na Spartathlon vůbec mám, jestli existuje alespoň malá pravděpodobnost, že závod dokončím. Věděl jsem, že letos pojede nejpočetnější sestava z Česka v historii a že se tato příležitost už nemusí opakovat. Nakonec jsem se přihlásil a od té chvíle jsem se Spartathlonu bál ještě více než kdy předtím a zároveň vůči němu cítil obrovský respekt. (Pokračování textu…)
Mistrovství světa na 100 km ve Winschotenu
Zážitků a dojmů z výletu do Holandska mám tolik, že ani netuším, kde pořádně začít. Asi začnu od úplného začátku ještě relativně dlouho před závodem. Formu jsem začal ladit ihned po Hostýnské Osmě, takže na přípravu bylo rovných 5 týdnů. A hodlal jsem do tréninku dát opravdu všechno, protože možnost reprezentovat ČR jsem měl poprvé v životě. V žádném případě jsem nechtěl udělat ostudu a byl jsem odhodlaný podat maximální výkon. Byl to můj zatím nejdůležitější závod v životě, úplně první závod v zahraničí, zkrátka životní závod, takže jsem tomu chtěl dát vše. Až jsem se 14 dnů před závodem bál, jestli vůbec zvládnu zregenerovat, protože jsem běhal dost intenzivně, poprvé jsem zapojil dvoufázový trénink a cítil jsem se hodně unavený. Příprava ale nebyla jenom fyzická, ale taky mentální. Za každou cenu jsem se snažil dostat do hlavy tempo 4:30 na kilometr, ani o sekundu rychleji, raději na začátku pomaleji. Zvlášť když jsem věděl, že pokušení držet se na začátku soupeřů světové extra třídy bude veliké. Jsem ale přesvědčený, že rovnoměrné tempo je základ úspěchu, což se mi ostatně potvrdilo i vloni v Plzni. Lehkým výpočtem se dá dojít k závěru, že pokud bych vydržel běžet konstantně 4:30 min/km celý závod, proběhnu cílem v čase 7:30, což byl můj cíl. (Pokračování textu…)
Hostýnská Osma 2015
První ročník Hostýnské Osmy před 3 lety byl mým úplně prvním ultramaratonem a od té doby jsem nevynechal žádný ročník. Je pravda, že se zaměřuji hlavně na silniční a rovinaté závody, ale Hostýnskou Osmu jsem si oblíbil. Na letošní ročník jsem navíc vyhrál startovné v tombole, takže jsem na startu nemohl chybět. Bohužel termín mi nevyšel tak dobře jako loni a po závodu na 24 hodin bylo na regeneraci pouhých 6 dnů. Navíc to byl třetí ultramaraton v posledních 4 víkendech, takže toho na mě bylo už opravdu moc. Pravděpodobně i díky tomu bych těžko hledal závod, na který bych byl méně připravený. Celý týden před závodem jsem se díky horku pořádně nevyspal. Všechny předchozí ročníky jsem byl pro číslo už v pátek, abych si mohl v sobotu před závodem přispat a letos mě to vůbec nenapadlo. Že existuje něco jako povinná výbava mi připomněl až kamarád v pátek večer na pivu a já si uvědomil, že čelovku jsem nechal v Praze. Naštěstí tentokrát nebyla součástí povinné výbavy. Balil jsem se až ráno, ale naštěstí nic nezapomněl. Zkrátka jsem nečekal nějaké dobré umístění, takže jsem nepovažoval za nutné se nějak důkladně připravovat. (Pokračování textu…)
MČR Self-Transcendence Race 24h Kladno
Po loňské 24 hodinovce v Kladně jsem se na letošní závod hodně těšil, opět se jednalo o mistrovství ČR na 24 hodin a tak jsem se chtěl nějak hezky umístit. Hlavním cílem ale bylo zaběhnout minimálně 200 km, spíš ale raději víc, abych si zajistil účast na MS. Hodně jsem se na závod připravoval a těšil se. Také jsem důkladně sledoval předpověď počasí a meteorologové předpovídali prakticky ideální podmínky, což se nakonec i vyplnilo. V týdnu jsem naspal mnohem víc než je u mě běžné, doplňoval minerály a hodně odpočíval. I když to bylo 14 dnů po 100 km v Ostravě, cítil jsem se dobře a odpočatě.
Plán jsem měl hodně podobný jako loni. První polovinu běžet v průměru okolo 6 min/km a v druhé půlce trochu zpomalit a trochu si i odpočinout. Důležité také bylo otestovat žaludek, jestli bude spolupracovat při tak dlouhém běhu, protože loni to byla tragédie, měl jsem hrozné problémy a zvracel jsem. Letos jsem tedy nechtěl podcenit jídlo a občerstvoval jsem se prakticky od samého začátku a pořád něco zobal na občerstvovačce. Také jsem chtěl pořádně vyzkoušet relativně nové boty Hoka, o kterých jsem zde ale již psal. (Pokračování textu…)
MČR na 100 km Ostrava
Na mistrovství ČR na 100 km jsem se hodně těšil a zároveň taky hodně připravoval. V Ostravě jsem chtěl vylepšit svůj osobák a zaběhnout dobrý čas, abych se nominoval na mistrovství světa do holandského Winschotenu. Takže od 12 hodinovky ve Stromovce (13.6.) jsem se připravoval výhradně na tento závod. Věřil jsem si, že bych mohl zaběhnout čas okolo 7:40-7:45 hodin. Také jsem se těšil na novou pro mě neznámou trať, protože v Ostravě jsem nikdy žádný závod neběžel. Běželo se 20 kol po 5 km, prakticky obrátková trať.
Ovšem plány na skvělý výsledek závodu (podobně jako ve Stromovce) se při pohledu na předpověď počasí začaly rozpadat. Ze Stromovky jsem měl ještě v živé paměti, jak můj výkon dokáže horko negativně ovlivnit. Ale stejně jsem se nechtěl vzdát předčasně. Začal jsem podle plánu v tempu okolo 4:35 min/km, možná i o něco rychleji, protože mi Garmin měřil kratší vzdálenost. Ale běželo se mi dobře a navíc jsem běžel společně s Vláďou Netopilem, tak jsme po cestě prohodili pár slov, aby nám to rychleji ubíhalo. Vydrželo nám to ale jen do 15 km, kdy jsem bohužel musel odskočit do lesa, protože se mnou nespolupracoval žaludek. (Pokračování textu…)
Závod na 12 hodin ve Stromovce 2015
Na dvanácti hodinovku ve Stromovce jsem se těšil, jedná se o závod v krásném parku s příjemným okolím, na okruhu o délce 1,9 km, takže se můžu často občerstvovat a mám vše potřebné prakticky na dosah ruky. Letos jsem byl ale před závodem víc nervózní než obvykle, protože vloni jsem vyhrál (loňský report zde) a letos jsem chtěl vítězství obhájit. Měl jsem natrénováno mnohem víc, formu mám také dobrou a tak to teoreticky neměl být žádný velký problém. Nějakou dobu před závodem jsem si věřil na 140 km, ale při pohledu na předpověď počasí jsem se pár dnů před závodem spokojil s cílem 135 km. Vždyť vloni jsem uběhl 129,7 km a tak pár kilometrů navíc mělo být úplně v pohodě, obzvlášť pokud se mi vyhnou problémy s žaludkem s jakými jsem se vloni potýkal. (Pokračování textu…)
Borák – Mistrovství ČR v ultratrailu
Ultramaraton Borák (běh za Loštickým tvarůžkem) jsem běžel již před 2 lety a závod se mi tehdy moc líbil. Letos se běželo jako MČR v ultratrailu a také je závod zařazen do Ultracupu, takže jsem nemohl chybět. Jedná se o závod na 6 okruhů po 14 km, což je tak akorát a znamená to, že po prvním kole už bych nemusel bloudit. Občerstvovačka byla na startu a v půlce okruhu, takže každých 7 km, což bylo akorát. Převýšení také nebylo nijak dramatické a trať byla až na jeden krátký úsek celá běhatelná. Trochu mi vadilo, že chyběla moje kategorie do 40 let a hlavní kategorie byla až do 50 let. Proto jsem neměl žádné velké ambice, plán byl běžet tréninkově, příliš se nezničit a pokud by se mi podařilo dokončit na čtvrtém místě, byl by to pro mě úspěch. (Pokračování textu…)