Hostýnská osma + Vertikálek 2023

Letos jsem se rozhodl moji oblíbenou Hostýnskou osmu absolvovat s přítelkyní. Necítím se v takové formě, abych dokázal podat kvalitní výkon a navíc si ještě pamatuji svoje stavy po závodě před dvěma lety, kdy jsem byl totálně odrovnaný na několik dalších dnů. Ačkoliv se přítelkyně do tréninku pustila s plnou vervou, bohužel utrpěla zranění a tak jsme se postavili na start v ne úplně ideální formě s mnohem méně tréninkem, než bychom si představovali. Hlavním cílem proto bylo hlavně závod dokončit, nezničit se a pokud možno si ho společně užít.

Závod pro mě začal již v pátek, kdy jsem se vydal do Rajnochovic pro startovní čísla a při té příležitosti si zaběhl Hostýnský Vertikálek. Je to závod z Rajnochovic na Kelčský Javorník, což je vzdálenost 5,6 km s převýšením 463 metrů. Letos se konal již druhý ročník a nutno říct, že byl obsazen hvězdnými jmény. Závod jsem běžel z plného tréninku bez vyladění, ale chtěl jsem do něj dát maximum. Hned po startu jsem byl asi na 15 místě, ale to jsem nějak neřešil a postupně předbíhal ostatní běžce. Klíčová situace nastala po 1,4 kilometrech, kdy vláček běžců zatočil vlevo. Já jsem si byl vědom toho, že to pravděpodobně nebude správné odbočení, ale odbočili všichni a tak jsem jako ovce zahnul také. Byla to chyba. Najednou jsme se ocitli v ostružiní mezi malými smrčky a překonávali náročný terén, abychom se dostali zpět na správnou cestu. Přitom jsme museli překonat dokonce dva ploty, což byla v průběhu běžeckého závodu moje premiéra. Vyvázl jsem s malými odřeninami a jen dvěma drobnými krvavými šrámy. (Pokračování textu…)

Sri Chinmoy 6 hodin Šamorín 2023

Ačkoliv jsem se letos rozhodl běhat spíše kratší závody, stejně jsem neodolal vyzkoušet přece jen něco malinko delšího. Závod ve Slovenském Šamoríně jsem běžel již dvakrát a vždy jsem si ho perfektně užil, výborná je zde atmosféra, perfektně zásobená občerstvovačka, rovinatá trať a tak pokud vyjde počasí, je to závod stvořený na osobáky. Letos jsem se na závod ovšem vydával se smíšenými pocity. Jednak mi delší závody nejenom letos vůbec nejdou, ale také jsem před 14 dny běžel maraton v Salzkottenu na hranici svých možností a pochopitelně mě dost vyčerpal. Doufal jsem, že se z něj dokážu dostat, ale jestli se to podařilo prozradím o pár řádků dál.

Mám rád závody, na které se dobře vyspím a zde to vychází parádně. Budík ráno až 7:30 byl ideální a i s více než tříhodinovou cestou do Šamorína jsme měli dostatečnou časovou rezervu, abychom stihli start ve 13 hodin. Po příjezdu již probíhal závod na 100 km a 12 hodin a potěšilo mě, že byla hojná účast i z Česka. Vyzvedl jsem si startovní číslo 112 a ještě měl čas na rozklusání. (Pokračování textu…)

Salzkotten Marathon 2023

Letos jsem se do Německa vypravil s odlišnou předzávodní přípravou než bylo obvyklé v minulých letech. Mé předchozí účasti byly spíše o tom, že jsem se primárně zaměřoval na ultramaratony a v Salzkottenu chtěl jen kvalitně potrénovat. Tentokrát jsem se na závod připravoval důkladněji a trénink mu přizpůsobil. Proto jsem očekával o něco lepší výsledek, který by se vměstnal pod 2:50, což by znamenalo můj nejlepší výkon na maratonu v Salzkottenu.

Do Salzkottenu jsem vyrážel s Barčou a taťkou, kteří se také závodu zúčastnili, taťka na 10 km a Barča pro svůj svůj první závod ve své běžecké kariéře zvolila 5 km trasu. Poprvé jsme tentokrát vyráželi již den před závodem a já jsem se trochu bál, jestli mi den odpočinku mezi cestou a závodem nebude chybět, ale nepociťoval jsem žádný negativní dopad.

Start závodu byl ráno v 8:30, jenže v 8 jsme měli společné focení našeho Bystřicko Salzkottenského týmu. Příliš času proto na rozběhání a záchod před startem nebylo, ale nějak jsem se s tím popral. Start byl opět společný s půlmaratonci, kteří absolvovali kola dvě, zatímco my maratonci čtyři. Díky společnému startu jsem od samého začátku neměl ponětí, na kolikátém místě vůbec běžím. V prvním kole jsem měl možnost se držet skupinky, která obsahovala i první ženu na půlmaratonu. I díky tomu jsem první kolo jsem prosvištěl vcelku na pohodu, i když jsem běžel přeci jen o pár vteřinek na kilometr rychleji než bych si představoval. (Pokračování textu…)

Noční běh Holešov 2023

Na desítku v Holešově jsem se letos těšil. Po půlmaratonu v Novém Jičíně jsem se cítil ve velmi dobré formě a letos v Holešově plánoval vylepšit svůj loňský čas. Vloni byly karty rozdané vcelku jasně ještě před startem, kdy jsem věděl, že můžu skončit nejlépe třetí a přesně tak to vypadalo i v cíli. Letos jsem dva své přemožitele z loňska na startu nikde neviděl, ale pro změnu se objevil kamarád Pavel Dvořák, kterého znám ze soustředění. Věděl jsem, že jeho rozhodně nepředběhnu, jelikož běhá mnohem rychleji a navíc je to můj pravý opak. Když jsme spolu jednou běželi společný trénink, Pavel vyhledával co největší kopce a co nejnáročnější terén, bláto, kameny a kořeny. Od té doby vím, že s ním již na trénink raději nepůjdu. Bylo mi jasné, že na holešovské trati se bude cítit jako ryba ve vodě.

Start závodu.
Start závodu. (foto Facebook Noční běh)

(Pokračování textu…)

Novojičínský půlmaraton

Do Nového Jičína jsem si o víkendu zajel na svůj 24. půlmaraton v životě. Nutno ale poznamenat, že v poslední době jsem na půlmaratony zanevřel a poslední silniční půlku jsem běžel naposledy v roce 2018 v Olomouci. Proto jsem měl i malé obavy, jak závod dopadne, protože zkušenosti z poslední doby nemám a ani jsem pořádně nevěděl, jak závod rozběhnout. A taky se jednalo vyloženě jen o tréninkový závod a měl jsem od trenéra pokyny, abych se krotil, neběžel naplno a nechal i nějakou rezervu.

Dle propozic byla trať z 95 procent asfalt a zbytek dlažba, což je pro mě ideální. Trochu nesvůj jsem byl z profilu trati, kdy první polovina byla do kopce a druhá po obrátce z kopce, ale určitě lepší než kdyby to bylo obráceně.

Na cestu do Nového Jičína jsem si dal raději rezervu, protože jsem se bál, jaké to bude s parkováním. Realita ale byla úplně opačná od předpokladu a i blízko prezentace a startu bylo parkovacích míst dostatek. Prezentace proběhla rychle, vyfasoval jsem startovní číslo 157 a měl ještě dost času na protažení a rozklusání. (Pokračování textu…)

Hranická desítka

Hranická desítka by se dalo říct je „dětská“ verze Hranické dvacítky. Zatímco dvacítka měla letos padesáté výročí, desítka se běžela teprve po sedmé. Ačkoliv mám Hranice prakticky za rohem, zatím jsem zde nikdy nestartoval a tak se jednalo o moji premiéru. K rozhodnutí přispěl také fakt, že chci letos běhat spíše více kratších závodů. Do Hranic jsem vyrazil s početným doprovodem fanoušků, přítelkyní a rodiči. Při prezentaci jsem dostal krásné a pro mě šťastné číslo 11. Následně do startu závodu ve 12 hodin zbývalo ještě hodně času a tak jsem se důkladně rozklusal a protáhl. Překvapilo mě, že účast byla vcelku hojná a na start se postavilo odhadem okolo stovky vytrvalců, většina ale běžela dospěláckou delší trasu.

Po startu vše probíhalo dobře, dle předem prostudovaného profilu tratě jsem byl na prvních třech kilometrech připravený na táhlé stoupání. Kopec mě tedy nepřekvapil, horší to bylo s blátem, které bylo místy nepříjemné a to já prostě nemám rád a nikdy mít nebudu. Naštěstí ale nijak radikálně neovlivňovalo tempo a vše bylo v zásadě běhatelné bez velkých omezení. Mohl jsem tedy neustále makat na plný plyn přesně tak, jak mi to vyhovuje. (Pokračování textu…)

MČR v běhu na 100 km Plzeň

Když jsem letos počítal, kolikrát jsem již v Plzni běžel, dopočítal jsem se čísla jedenáct. To už považuji za slušný počet účastí a ve Štruncových sadech jsem nakroužil víc než kdejaký Plzeňák. V poslední době se mi běhalo již mnohem lépe než dřív a tak jsem si stanovil stejný cíl jako v loňském roce. Tím bylo zaběhnout pod 8 hodin a věřil jsem, že by to mělo být reálné.

Do Plzně jsem vyrazil již v pátek s taťkou, který mi při závodě dělal support. Cesta probíhala bez větších komplikací a tak jsem stihl vyzvednout startovní číslo už večer den před závodem. V penzionu jsem šel hned spát, ať mám spoustu sil v nadcházejícím závodě. Budíček jsem měl v 6 hodin a po snídani a přípravě jsme s taťkou vyrazili do Štruncových sadů na start, který měl být v 7:30. (Pokračování textu…)

Rohálovská desítka 2023

Pokud počítám pouze regulérní závody bez těch virtuálních covidových, běžel jsem letos již svoji jubilejní desátou Rohálovku. Většinou to bývá můj první závod v roce a tak je to vždy test před nadcházející běžeckou sezónou. Letos se mi v zimní přípravě dařilo všelijak. Byly chvíle, kdy jsem si věřil, ale také kdy jsem o moc lepší výsledek než 40 minut neočekával. Proto jsem byl velmi zvědavý, jak závod dopadne.

V den závodu jsem ráno klasicky zajel pro startovní číslo velmi brzy po otevření prezentace. Doma jsem pak ještě chvíli odpočíval a zpět do Prusinovic se vydal až těsně před startem. Ale s takovou rezervou, abych se ještě stihl kvalitně protáhnout a rozběhat. Pár minut před startovním výstřelem jsem se přemístil ke startovní čáře, kde jsem po dlouhé době viděl mnoho známých běžeckých tváří.

(Pokračování textu…)

Mistrovství Evropy na 24 hodin v Itálii

Tři týdny po nevydařeném MS na 100 km jsem se postavil na start ME na 24 hodin. Na regeneraci nebyla dlouhá doba, ale myslím, že se mi to podařilo zvládnout velmi dobře. Tentokrát jsem si určitě věřil mnohem více než před zmíněnou stovkou. Vím, že rychlost není v poslední době mojí silnou stránkou a očekával jsem, že vytrvalost ve mě stále nějaká zůstala. A tak jsem se dokonce před závodem začal těšit. Chtěl jsem opět po třech letech zažít ten pocit, kdy člověk maká 24 hodin a je totálně vyřízený. Mým snem bylo zaběhnout 240 km, což by mělo stačit na nominaci na MS v příštím roce.

Slavnostní zahajovací ceremoniál.
Slavnostní zahajovací ceremoniál.

Na závod jsem odjížděl ve čtvrtek s Filipem Švrčkem z Brna. Cesta probíhala bez problémů a tak jsme okolo 6 v podvečer dorazili do Verony, kde jsme měli pár set metrů od startu závodu zajištěné vlastní ubytování pro celou Českou výpravu. Byl jsem rád, že i přes odřeknutí některých závodníků kvůli Spartathlonu se nás sešla slušná parta, která čítala 19 lidí. 11 závodníků a 8 supportérů. V sobotu jsem měl volnější program, jelikož tentokrát byl team leader Dan, který vše zajišťoval. Já jsem měl možnost hezky odpočívat až do odpoledne. Následně jsme se s výpravou vydali na zahajovací ceremoniál, ale společně s částí Ukrajinské výpravy jsme dorazili na špatné místo a než jsme se přesunuli na stadion, kde vše probíhalo, stihli jsme akorát závěr. Nicméně pár společných fotek jsme zvládli. Pak jsme zašli na pizzu, na ubytku jsem sbalil věci na závod a šli brzy spát. (Pokračování textu…)

Noční běh Holešov 2022

Noční běh v Holešově jsem běžel již potřetí. A oblíbil jsem si ho hlavně při mé poslední účasti v roce 2020, kdy se mi závod podařilo překvapivě vyhrát. Tentokrát jsem běžel týden po mé nevydařené účasti na MS na 100 km a měl jsem malinko obavy, jestli dokážu zregenerovat. Proto jsem se raději na závod nehlásil předem a čekal do poslední chvíle, jak se budu cítit. Čím víc se ale závod blížil, tím víc únava opadala a dostával jsem se do pohody. Na závod jsem nakonec vyrazil a spolehl se na přihlášení až na místě.

Prezentaci jsem stihl hodinu před závodem a následně se šel připravit do auta. Mezitím se odběhl charitativní závod, který jsem tímto bohužel promeškal. Pak už následovalo rozklusání a protažení a mohl následovat start. (Pokračování textu…)