Xiqiao Mountain International Ultra Marathon 24 hodin

Když nám s Kačenkou přišlo pozvání na 24 hodinový závod do daleké Číny, ze začátku jsem tomu nemohl vůbec uvěřit. Jakmile jsme ale vybrali a koupili letenky, začínal jsem pomalu věřit, že se do Číny poprvé zaletíme podívat.

Před hotelem krátce po příjezdu.
Před hotelem krátce po příjezdu.

Komunikaci s Čínskými organizátory zajišťovala Kačenka, ale vše probíhalo naprosto korektně a co se domluvilo, to platilo. Ostatně čínská organizace byla dokonalá po celou dobu. Letěli jsme ve středu s ruským Aeroflotem přes Moskvu do třetího největšího čínského města Guangzhou a vše proběhlo bez problémů. Časový posun byl +7 hodin a po příletu jsme byli značně unavení. Na letišti už nás čekalo auto organizátorů a společně s poláky jsme se vydali na asi 80 km dlouhou cestu do hotelu. Krátce jsme se vyspali a šli malinko vyklusat únavu z cestování. (Pokračování textu…)

Spartathlon 2017

Ne vždy se mi report ze závodu píše snadno. Platí to hlavně u těch méně povedených závodů a tím bezesporu letošní Spartathlon byl. Již delší dobu jsem přesvědčený, že tento typ závodu pro mě není nejvhodnější, přece jen mám raději kratší okruhy, kde nejsou kopce a mám kdykoli k dispozici všechny své věci. Logistika totiž není vůbec mojí silnou stránkou. Proto jsem ani Spartathlon nepovažoval za hlavní závod druhé poloviny sezóny a po 24 hodinovce v Kladně jsem přípravu zaměřil na stovku ve Winschotenu v Holandsku. Tento závod mi vyšel parádně a s výsledkem jsem byl velmi spokojený. Spartathlon po třech týdnech jsem chtěl zaběhnout z přípravy na tuto stovku, ale neměl to být větší problém, jelikož podobný scénář jsem si vyzkoušel již loni. Letos jsem chtěl zaběhnout čas pod 30 hodin, což nebyl nijak vysoký cíl a myslel jsem, že tento čas v pohodě dokážu pokořit.

Česká výprava na startu Spartathlonu.
Česká výprava na startu Spartathlonu.

Do Řecka jsme vyráželi v početné skupině s ostatními běžci letadlem z Prahy s přestupem v Bělehradu. Bohužel jsem nebyl ideálně odpočatý a odlétal docela unavený. Nicméně se mi podařilo v letadle i na chvíli usnout a to mi pomohlo. Po příletu jsme odjeli na hotel, tentokrát jsme bydleli přímo v hotelu Fenix, ve kterém probíhá registrace na závod, odkládání balíčků na jednotlivé checkpointy a technická porada. Nemuseli jsme tedy přecházet do jiného hotelu a měli vše vzdálené jen jedno patro výtahem. Únavu z cesty jsme byli vyklusat pár lehkými kilometry podél moře a stejně tak i následující den dopoledne. (Pokračování textu…)

Brněnský masakr 2017

I letos jsem se dostal do stejné situace jako v loňském roce. Z poháru Ultracup jsem měl odběhaných 5 závodů a chyběl mi poslední, abych i letos v poháru získal prvenství. To byl hlavní důvod, proč jsem se na Brněnský masakr vypravil. Stejně jako vloni jsem byl týden po stovce ve Winschotenu a 14 dnů před Spartathlonem a tak jsem chtěl běžet pouze pohodovým tempem a maximálně pošetřit síly.

Brněnský masakr
Brněnský masakr (foto Facebook)

Před závodem jsme s Kačenkou vstávali už ve 4 hodiny a po cestě do Brna jsem byl tak děsně unavený, až jsem chvílemi na dálnici myslel, že usnu za volantem. Ale dorazili jsme v pořádku a měli i dostatek času se připravit na závod. Stejně jako minulý týden v Holandsku na startu pršelo, ale ani tentokrát mi to nevadilo. Teplota byla prakticky ideální a zima mi rozhodně nebyla. (Pokračování textu…)

Run Winschoten 2017

Letos jsem se do třetice všeho dobrého rozhodl opět vyrazit do Winschotenu na moji oblíbenou stovku. Aby taky ne, když nás s Kačenkou sami organizátoři na závod pozvali bez nutnosti platit startovné. Takové pozvání se prostě neodmítá. Při mých minulých účastech se mi podařilo vždy zaběhnout osobák a i tentokrát jsem si chtěl svůj čas alespoň malinko vylepšit. Trať je dokonale rovinatá a běží se 10 okruhů po 10 kilometrech ve vyzdobených ulicích Winschotenu. Již od 24 hodinovky v Kladně jsem svoji přípravu soustředil na tento závod a myslím, že se toto rozhodnutí vyplatilo.

Na procházce ve čtvrtek po příjezdu.
Na procházce ve čtvrtek po příjezdu.

Do Holandska jsme vyrazili autem ve složení Petr Švanda, Jana Šindlerová, já a samozřejmě Kačenka, takže o zábavu bylo postaráno. Vyráželi jsme už ve čtvrtek, abychom měli den před závodem prostor k důkladnému odpočinku. S Kačenkou jsem byl letos ubytovaný u stejné rodiny jako minulý rok a tak jsme měli opět ideální pozici na trati okolo 9 km a k zázemí závodu zkratkou to bylo pouhých 500 metrů. (Pokračování textu…)

Hostýnská Osma 2017

Letošní roční Hostýnské Osmy byl v již šestý v pořadí a ani jeden jsem dosud nevynechal. Běží se kousíček od mého rodného města Bystřice pod Hostýnem a vzhledem k mé orientaci na rovinaté ultramaratony prakticky vůbec do blízkých kopců neběhám. Každoročně je tak H8 taková moje anomálie v mém běhání a užiji si prakticky celé Hostýnské vrchy v jednom dni.

I letos jsem běžel ve dvojici a tentokrát s Kačenkou Kašparovou. Jelikož jsme oba mistři ČR v ultratrailu, nezabralo vymýšlení názvu týmu příliš mnoho času. Od závodu jsme neměli prakticky žádná očekávání, chtěli jsme si ho hlavně užít a ve zdraví dokončit. Byl to pro nás tréninkový závod a nijak zvlášť jsme se nepřipravovali.

V pátek den před závodem jsme byli domluvení s Lukášem Tomčíkem, hlavním organizátorem, že s Kačenkou uděláme přednášku o běhání a zejména o našich úspěších v letošním roce. I přesto, že akce nebyla avizovaná dopředu, našlo se docela dost lidí, kteří si nás přišli poslechnout. A bylo fajn, že jsme dostali z publika hodně otázek a přednáška se prakticky přeměnila v besedu. A myslím, že se nám přednáška vcelku povedla. (Pokračování textu…)

Mistrovství ČR v běhu na 24 hodin

Letos bylo rozhodování, jestli tento závod poběžím, velmi náročné. Původně jsem si ho chtěl nechat ujít, ale po nevydařeném Belfastu jsem si říkal, že by bylo dobré si spravit chuť. Pokud bych nestartoval, ochudil bych se o možnost znova obhájit titul mistra ČR v běhu na 24 hodin. A musím se přiznat, že po zisku titulu v běhu na 100 km a ultratrailu jsem si třetí letošní titul moc přál.

Příprava se vedla ve stejném duchu jako před Belfastem, protože si myslím, že probíhala velmi dobře a před závodem jsem byl ve velké pohodě. Proto nebyl důvod cokoli měnit. Pocitově mi ale přišlo, že tentokrát se mi před závodem neběhalo tak dobře a lehce to zadrhávalo. Zdálo se mi, že jsem přípravě ani nevěnoval výraznou pozornost a spíš všemu nechával volnější průběh. Možná to bylo způsobeno i tím, že jsem měl vše v živé paměti a nemusel nad věcmi tolik přemýšlet a vše prováděl spíš již automaticky. (Pokračování textu…)

Mistrovství světa v běhu na 24 hodin v Belfastu

Na závod v severoirském Belfastu jsem se moc těšil, určitě nejvíc ze všech závodů, které jsem kdy běžel. Možná bych to trochu srovnal s mým prvním Spartathlonem, ale tam bylo těšení spojené s velkou nervozitou a strachem, jak to všechno dopadne. Belfastu jsem se ale nebál, velmi jsem si věřil a doufal, že výkon 258 km v Albi na mistrovství Evropy nebyla pouhá náhoda a dokážu ho ještě vylepšit.

Příprava na tento závod začala už na začátku roku a dal jsem do ní úplně všechno, stálo to hodně energie, času, odříkání i peněz. Tento půlrok jsem v tréninku směřoval jen k tomuto závodu a všechny ostatní byly pouze tréninkové. Zpětně si myslím, že jsem nemohl udělat víc. Šlo o reprezentační závod a běžet s těmi nejlepšími na světě v českém reprezentačním dresu je pro mě vždy velkou ctí a zážitkem. Navíc Český tým tvoří výbornou partu a je fajn strávit pár dní v jejich společnosti.

Příprava těsně před závodem byla dost náročná, vše jsem domýšlel už 14 dnů předem, abych na něco nezapomněl, psal seznam věcí, které musím mít s sebou, řešil jídelníček, zjišťoval detailní informace o závodu. Také jsem provedl důkladnou analýzu svých soupeřů ve startovní listině podle jejich osobních rekordů. Zjistil jsem, že jsem přesně na desátém místě a proto jsem si kladl vysoký cíl a chtěl také v první desítce závod dokončit. Velmi dobře jsem také plánoval tempo závodu. Trať v Belfastu se jevila jako naprosto ideální, okruh v parku byl dlouhý 1,652 Km, v téměř nulové nadmořské výšce a předpověď počasí slibovala teploty v rozmezí 10-15 stupňů. (Pokračování textu…)

Závod na 12 hodin ve Stromovce 2017

Dvanáctihodinovka ve Stromovce je moc hezký závod na okruhu dlouhém zhruba 1900 metrů. Tento závod jsem již třikrát běžel a pokaždé se mi ho podařilo vyhrát. A i tentokrát jsem si před závodem velmi věřil a cítil se dobře, takže jsem hodlal počet vítězství rozšířit na čtyři. Závod jsem bral jako velký test před závodem na 24 hodin v irském Belfastu, který se běží prvního července jako mistrovství světa. Chtěl jsem hlavně otestovat jídlo v průběhu závodu a zjistit, jestli budu mít křeče. Zvlášť, když na tento závod většinou dolehne velmi teplé počasí.

Cíl jsem měl tedy hlavně ten, abych se v průběhu závodu cítil dobře a celkově tělo spolehlivě fungovalo. Tři týdny před závodem můj jediný přemožitel Dan Lawson z mistrovství Evropy na 24 hodin dokázal na 12 hodinovce uběhnout lehce přes 152 km. Říkal jsem si, že by bylo hezké se mu vyrovnat a tak jsem si stanovil velmi ambiciózní hranici a říkal jsem si, že pokud uběhnu 150 km, porazím ho i v Belfastu. Poprvé jsem tak v závodě měl pouze virtuálního a nikoli reálného soupeře. A motivace to pro mě byla opravdu veliká. (Pokračování textu…)

Borák – mistrovství ČR v ultratrailu 2017

Letos jsem se na Borák vypravil už po čtvrté a závod jsem chtěl tentokrát pojmout hlavně jako kvalitní trénink před nadcházejícím Belfastem, na který soustřeďuji kompletní letošní přípravu. V závodě jsem měl hlavní cíl běžet na pocit a také trochu otestovat formu před 12 hodinovkou ve Stromovce za 14 dnů, která bude také velkým testem právě na mistrovství světa na 24 hodin v Belfastu. Bylo pro mě velmi důležité závod dokončit s dobrým pocitem a být v cíli v pohodě, protože mám stále ještě v živé paměti loňský Borák, kdy jsem se v cíli svíjel v bolestech a chytaly mě neskutečné křeče. A tento stav jsem rozhodně znova zažít nechtěl. Závod jsem si vybral také proto, že se i letos konal jako mistrovství ČR v ultratrailu a dobré umístění by bylo už jen hezkým bonusem navíc.

Na závod jsem vyrazil s rodiči a Katkou Kašparovou, která to má z domova daleko a tak využila možnosti se svést s námi. Lehce jsme se ráno zpozdili, navíc byla na dálnici uzavírka a tak jsme přijeli s minimální časovou rezervou před startem závodu. Rychle jsme se odprezentovali, následovalo rychlé chystání vlastního občerstvení a ještě 5 minut před výstřelem jsem se hrabal v autě a snažil se na nic nezapomenout. Nervózní jsem byl také proto, že jsem věděl, že si ještě musím stihnout odskočit na záchod. Vše ale dobře dopadlo a start závodu jsem stihl. Horší ale bylo, že jsem se vůbec nezvládl rozcvičit, takže jsem na začátku pociťoval menší ztuhlost nohou. (Pokračování textu…)

Brdská stezka 2017

Brdská stezka je velmi krásný závod v okolí Brd. Padesát kilometrů je tak akorát na slušný ultra trénink a vzhledem k tomu, že se jednalo o jubilejní padesátý ročník, nechtěl jsem chybět. Je to jeden velký okruh hezkou přírodou s výškovým převýšením přes 800 metrů. Navíc se pravděpodobně jednalo o poslední ročník tohoto závodu.

Tentokrát jsem nejel z Prahy autobusem jako obvykle, ale domluvil se přes Facebook se skupinkou závodníků a společně jsme se svezli s Pepou Stolínem. Alespoň cesta při povídání rychleji uběhla a my včas dorazili do Mníšku pod Brdy, odkud se startovalo. Zajistil jsem si startovní číslo a šel se připravit na závod. Rozběhal jsem se, rozcvičil a šel se pomalu postavit na start, který byl přesně v 8 hodin. (Pokračování textu…)