Rohálovská desítka 2016

Letos jsem Rohálovskou desítku běžel už počtvrté, závod mám za humny, tak proč se nepřihlásit. Zvlášť když je tak vyhlášený a sjíždějí se na něj závodníci z dalekého okolí. Závod jsem stejně jako minulý rok pojmul pouze tréninkově bez velké přípravy a odpočinku před závodem.

Asi týden před závodem jsem byl hodně unavený, prakticky každý došlap při běhu bolel a v neděli jsem byl dokonce donucený i zkrátit plánovaný trénink. Únava byla opravdu dost značná. Proto jsem se závodu obával, ale věděl jsem, že zaběhnout dobře není můj velký cíl a tak jsem to moc neřešil. V letošní sezóně budou mnohem důležitější závody. V týdnu, kdy se konal závod mi Pavel předepsal docela náročný trénink a já jsem se bál, co to se mnou udělá. Jednalo se o svižných 12 km a pak ještě 3 ostřejší kilometrové intervaly. Obava z tohoto tréninku byla neopodstatněná a běželo se mi opravdu dobře, 12 km v tempu 4:05 min/km a kilometrové úseky po 3:45 minutách. Navíc jsem se po tréninku necítil nijak extrémně unavený. (Pokračování textu…)

Budějovický Mercury maraton 2016

Mercury maraton v Českých Budějovicích jsem běžel již po čtvrté. Od roku 2012 jsem vynechal jen loni, protože jsem promeškal začátek registrace a závod se vyprodal dříve než jsem se přihlásil. Tento maraton se běhá v podzemní garáži nákupního centra Mercury. Proto je zde krásně teplíčko a prakticky ideální teplota na běhání. Někdo sice může namítnout, že 63 okruhů v garáži při více než 500 zatáčkách není normální, ale mě to tak tragické nepřipadne. Velká výhoda tkví například v tom, že člověk může využít občerstvovačku každých 666 metrů.

Do Budějovic jsem cestoval společně s Danem, Vilmou a Terezkou. Cesta probíhala bez problémů, dorazili jsme dostatečně včas, zvládli se zaregistrovat, protáhnout a rozklusat. V 9 hodin byl start závodu na 4 km, ale pro nás maratonce byl start až lehce po 10 hodině. Vzhledem k tomu, že jsem se na závod nijak zvlášť nepřipravoval a šel ho bez vyladění prakticky z plného tréninku, neměl jsem nějaké vysoké očekávání. Chtěl jsem ale zaběhnout pod 3 hodiny a ideálně překonat svůj osobák 2:58:49. Na začátek jsem chtěl zvolit rychlejší tempo okolo 4:00 min/km a nechat se překvapit, jak dlouho to vydržím a jak to všechno nakonec dopadne. (Pokračování textu…)

Tuřanský novoroční půlmaraton 2016

Nový rok jsem oslavil půlmaratonem v Brně. Alespoň jsem měl důvod neblbnout na Silvestra, takže jsem si jen přiťukl o půlnoci skleničkou šampáňa a šel brzo spát. Během noci bohužel napadl sníh, takže to podmínky alespoň pro mě velmi ztížilo. Boty mám jen silniční a nedá se říct, že by mě na sněhu nějak extra podržely. Nedalo se nic dělat, musel jsem se s tím nějak poprat.

V průběhu prvního kilometru se 2x obíhaly domy okolo startu, takže hned na úvod hezkých 8 kluzkých a zasněžených zatáček. Další kilometr byl také po sněhu, ale naštěstí už po rovině. I když jedna zatáčka se zasněženou zmrzlou kaluží se taky našla, ale naštěstí jsem se dokázal těsně vyhnout běžci přede mnou, který uklouzl a upadl. Třetím kilometrem se trať napojila na hlavní cestu, kde již naštěstí sněhová pokrývka nebyla. Dalších 6 km se běželo celkem v poklidu, nohy jsem měl nějaké ztuhlé, necítil jsem se dobře a okolo 5 km jsem už chtěl být v cíli. Asi to bylo způsobené skupinkou běžců přede mnou, kteří se neustále vzdalovali a mě tak připadalo, že běžím stále pomaleji. Průměrné tempo jsem ale přitom držel výborné až do 8 km okolo 3:45 min/km. (Pokračování textu…)

Běh na 100 km Plzeň

Závod na 100 km v Plzni byl mým posledním závodem letošní sezóny. Běžel jsem ho jenom proto, abych měl odběhnutých 6 závodů v Ultracupu. Letos už ale bylo závodů hodně a dlouho jsem přemýšlel, jak tento závod pojmout. Přemýšlel jsem, jestli má smysl vůbec běžet naplno a nezvolit raději pohodové vyklusání třeba za 9 hodin. Věděl jsem, že po mistrovství světa a Spartathlonu budu hodně složitě hledat motivaci. Nakonec jsem se ale rozhodl zkusit běžet stejně jako v Holandsku a třeba se i trochu zlepšit. Proto jsem byl připravený vyběhnout okolo 4:25, abych si na začátek vytvořil náskok a třeba se podařil i osobáček. Počasí přálo podobně jako loni, na začátku bylo okolo 5 stupňů, ale později se oteplilo až na 14 a dokonce vykouklo i sluníčko. Oblečení jsem tedy zvolil úplně stejně jako loni. Ještěže si tento blog píšu, aspoň se můžu vrátit k závodům a připomenout si jejich průběh a také jaké oblečení jsem zvolil. (Pokračování textu…)

Spartathlon

Příběh Spartathlonu začal již v lednu, kdy jsem úplnou náhodou potkal Radka Brunnera na jedné akci v Praze. Povídali jsme si o plánech na nadcházející běžeckou sezónu a řeč se stočila ke Spartathlonu. O tomto závodu jsem již hodně četl, měl prostudované blogy snad všech českých účastníků a s napětím jsem sledoval průběh minulých 2 ročníků online na internetu. Radek mě přemlouval, abych taky na Spartathlon vyrazil společně s ním a Pavlem Sedlákem. Po tomto setkání jsem 14 dnů přemýšlel, jestli na Spartathlon vůbec mám, jestli existuje alespoň malá pravděpodobnost, že závod dokončím. Věděl jsem, že letos pojede nejpočetnější sestava z Česka v historii a že se tato příležitost už nemusí opakovat. Nakonec jsem se přihlásil a od té chvíle jsem se Spartathlonu bál ještě více než kdy předtím a zároveň vůči němu cítil obrovský respekt. (Pokračování textu…)

Mistrovství světa na 100 km ve Winschotenu

Zážitků a dojmů z výletu do Holandska mám tolik, že ani netuším, kde pořádně začít. Asi začnu od úplného začátku ještě relativně dlouho před závodem. Formu jsem začal ladit ihned po Hostýnské Osmě, takže na přípravu bylo rovných 5 týdnů. A hodlal jsem do tréninku dát opravdu všechno, protože možnost reprezentovat ČR jsem měl poprvé v životě. V žádném případě jsem nechtěl udělat ostudu a byl jsem odhodlaný podat maximální výkon. Byl to můj zatím nejdůležitější závod v životě, úplně první závod v zahraničí, zkrátka životní závod, takže jsem tomu chtěl dát vše. Až jsem se 14 dnů před závodem bál, jestli vůbec zvládnu zregenerovat, protože jsem běhal dost intenzivně, poprvé jsem zapojil dvoufázový trénink a cítil jsem se hodně unavený. Příprava ale nebyla jenom fyzická, ale taky mentální. Za každou cenu jsem se snažil dostat do hlavy tempo 4:30 na kilometr, ani o sekundu rychleji, raději na začátku pomaleji. Zvlášť když jsem věděl, že pokušení držet se na začátku soupeřů světové extra třídy bude veliké. Jsem ale přesvědčený, že rovnoměrné tempo je základ úspěchu, což se mi ostatně potvrdilo i vloni v Plzni. Lehkým výpočtem se dá dojít k závěru, že pokud bych vydržel běžet konstantně 4:30 min/km celý závod, proběhnu cílem v čase 7:30, což byl můj cíl. (Pokračování textu…)

Běh na Svatý Hostýn

Běh na Svatý Hostýn pro mě byl zpestřením mého aktuálně výhradně silničního tréninku. Jedná se o krátký 5 km terénní běh s převýšením přes 400 metrů. Podobný závod jsem dosud nikdy neběžel, tak jsem si chtěl vyzkoušet, jak na tom jsem. Den před závodem jsem měl ovšem náročnější trénink lehce přes 18 km v průměrném tempu 4:00 min/km, takže jsem cítil lehčí únavu a nedokázal podat úplně optimální výkon. (Pokračování textu…)

Hostýnská Osma 2015

První ročník Hostýnské Osmy před 3 lety byl mým úplně prvním ultramaratonem a od té doby jsem nevynechal žádný ročník. Je pravda, že se zaměřuji hlavně na silniční a rovinaté závody, ale Hostýnskou Osmu jsem si oblíbil. Na letošní ročník jsem navíc vyhrál startovné v tombole, takže jsem na startu nemohl chybět. Bohužel termín mi nevyšel tak dobře jako loni a po závodu na 24 hodin bylo na regeneraci pouhých 6 dnů. Navíc to byl třetí ultramaraton v posledních 4 víkendech, takže toho na mě bylo už opravdu moc. Pravděpodobně i díky tomu bych těžko hledal závod, na který bych byl méně připravený. Celý týden před závodem jsem se díky horku pořádně nevyspal. Všechny předchozí ročníky jsem byl pro číslo už v pátek, abych si mohl v sobotu před závodem přispat a letos mě to vůbec nenapadlo. Že existuje něco jako povinná výbava mi připomněl až kamarád v pátek večer na pivu a já si uvědomil, že čelovku jsem nechal v Praze. Naštěstí tentokrát nebyla součástí povinné výbavy. Balil jsem se až ráno, ale naštěstí nic nezapomněl. Zkrátka jsem nečekal nějaké dobré umístění, takže jsem nepovažoval za nutné se nějak důkladně připravovat. (Pokračování textu…)

MČR Self-Transcendence Race 24h Kladno

Po loňské 24 hodinovce v Kladně jsem se na letošní závod hodně těšil, opět se jednalo o mistrovství ČR na 24 hodin a tak jsem se chtěl nějak hezky umístit. Hlavním cílem ale bylo zaběhnout minimálně 200 km, spíš ale raději víc, abych si zajistil účast na MS. Hodně jsem se na závod připravoval a těšil se. Také jsem důkladně sledoval předpověď počasí a meteorologové předpovídali prakticky ideální podmínky, což se nakonec i vyplnilo. V týdnu jsem naspal mnohem víc než je u mě běžné, doplňoval minerály a hodně odpočíval. I když to bylo 14 dnů po 100 km v Ostravě, cítil jsem se dobře a odpočatě.

Plán jsem měl hodně podobný jako loni. První polovinu běžet v průměru okolo 6 min/km a v druhé půlce trochu zpomalit a trochu si i odpočinout. Důležité také bylo otestovat žaludek, jestli bude spolupracovat při tak dlouhém běhu, protože loni to byla tragédie, měl jsem hrozné problémy a zvracel jsem. Letos jsem tedy nechtěl podcenit jídlo a občerstvoval jsem se prakticky od samého začátku a pořád něco zobal na občerstvovačce. Také jsem chtěl pořádně vyzkoušet relativně nové boty Hoka, o kterých jsem zde ale již psal. (Pokračování textu…)