První ročník Hostýnské Osmy před 3 lety byl mým úplně prvním ultramaratonem a od té doby jsem nevynechal žádný ročník. Je pravda, že se zaměřuji hlavně na silniční a rovinaté závody, ale Hostýnskou Osmu jsem si oblíbil. Na letošní ročník jsem navíc vyhrál startovné v tombole, takže jsem na startu nemohl chybět. Bohužel termín mi nevyšel tak dobře jako loni a po závodu na 24 hodin bylo na regeneraci pouhých 6 dnů. Navíc to byl třetí ultramaraton v posledních 4 víkendech, takže toho na mě bylo už opravdu moc. Pravděpodobně i díky tomu bych těžko hledal závod, na který bych byl méně připravený. Celý týden před závodem jsem se díky horku pořádně nevyspal. Všechny předchozí ročníky jsem byl pro číslo už v pátek, abych si mohl v sobotu před závodem přispat a letos mě to vůbec nenapadlo. Že existuje něco jako povinná výbava mi připomněl až kamarád v pátek večer na pivu a já si uvědomil, že čelovku jsem nechal v Praze. Naštěstí tentokrát nebyla součástí povinné výbavy. Balil jsem se až ráno, ale naštěstí nic nezapomněl. Zkrátka jsem nečekal nějaké dobré umístění, takže jsem nepovažoval za nutné se nějak důkladně připravovat. (Pokračování textu…)
MČR Self-Transcendence Race 24h Kladno
Po loňské 24 hodinovce v Kladně jsem se na letošní závod hodně těšil, opět se jednalo o mistrovství ČR na 24 hodin a tak jsem se chtěl nějak hezky umístit. Hlavním cílem ale bylo zaběhnout minimálně 200 km, spíš ale raději víc, abych si zajistil účast na MS. Hodně jsem se na závod připravoval a těšil se. Také jsem důkladně sledoval předpověď počasí a meteorologové předpovídali prakticky ideální podmínky, což se nakonec i vyplnilo. V týdnu jsem naspal mnohem víc než je u mě běžné, doplňoval minerály a hodně odpočíval. I když to bylo 14 dnů po 100 km v Ostravě, cítil jsem se dobře a odpočatě.
Plán jsem měl hodně podobný jako loni. První polovinu běžet v průměru okolo 6 min/km a v druhé půlce trochu zpomalit a trochu si i odpočinout. Důležité také bylo otestovat žaludek, jestli bude spolupracovat při tak dlouhém běhu, protože loni to byla tragédie, měl jsem hrozné problémy a zvracel jsem. Letos jsem tedy nechtěl podcenit jídlo a občerstvoval jsem se prakticky od samého začátku a pořád něco zobal na občerstvovačce. Také jsem chtěl pořádně vyzkoušet relativně nové boty Hoka, o kterých jsem zde ale již psal. (Pokračování textu…)
MČR na 100 km Ostrava
Na mistrovství ČR na 100 km jsem se hodně těšil a zároveň taky hodně připravoval. V Ostravě jsem chtěl vylepšit svůj osobák a zaběhnout dobrý čas, abych se nominoval na mistrovství světa do holandského Winschotenu. Takže od 12 hodinovky ve Stromovce (13.6.) jsem se připravoval výhradně na tento závod. Věřil jsem si, že bych mohl zaběhnout čas okolo 7:40-7:45 hodin. Také jsem se těšil na novou pro mě neznámou trať, protože v Ostravě jsem nikdy žádný závod neběžel. Běželo se 20 kol po 5 km, prakticky obrátková trať.
Ovšem plány na skvělý výsledek závodu (podobně jako ve Stromovce) se při pohledu na předpověď počasí začaly rozpadat. Ze Stromovky jsem měl ještě v živé paměti, jak můj výkon dokáže horko negativně ovlivnit. Ale stejně jsem se nechtěl vzdát předčasně. Začal jsem podle plánu v tempu okolo 4:35 min/km, možná i o něco rychleji, protože mi Garmin měřil kratší vzdálenost. Ale běželo se mi dobře a navíc jsem běžel společně s Vláďou Netopilem, tak jsme po cestě prohodili pár slov, aby nám to rychleji ubíhalo. Vydrželo nám to ale jen do 15 km, kdy jsem bohužel musel odskočit do lesa, protože se mnou nespolupracoval žaludek. (Pokračování textu…)
Mattoni 1/2Maraton Olomouc
Půlmaraton v Olomouci pro mě byl hlavně rodinnou událostí než závodem, na kterém bych chtěl zaběhnout nějaký kvalitní čas. Běžel tatínek, poprvé i bratr a tak jsme se vypravili cená rodina. Osobně jsem ještě cítil malou únavu z předchozího víkendu, kdy jsem běžel závod na 12 hodin ve Stromovce. (Pokračování textu…)
Závod na 12 hodin ve Stromovce 2015
Na dvanácti hodinovku ve Stromovce jsem se těšil, jedná se o závod v krásném parku s příjemným okolím, na okruhu o délce 1,9 km, takže se můžu často občerstvovat a mám vše potřebné prakticky na dosah ruky. Letos jsem byl ale před závodem víc nervózní než obvykle, protože vloni jsem vyhrál (loňský report zde) a letos jsem chtěl vítězství obhájit. Měl jsem natrénováno mnohem víc, formu mám také dobrou a tak to teoreticky neměl být žádný velký problém. Nějakou dobu před závodem jsem si věřil na 140 km, ale při pohledu na předpověď počasí jsem se pár dnů před závodem spokojil s cílem 135 km. Vždyť vloni jsem uběhl 129,7 km a tak pár kilometrů navíc mělo být úplně v pohodě, obzvlášť pokud se mi vyhnou problémy s žaludkem s jakými jsem se vloni potýkal. (Pokračování textu…)
Borák – Mistrovství ČR v ultratrailu
Ultramaraton Borák (běh za Loštickým tvarůžkem) jsem běžel již před 2 lety a závod se mi tehdy moc líbil. Letos se běželo jako MČR v ultratrailu a také je závod zařazen do Ultracupu, takže jsem nemohl chybět. Jedná se o závod na 6 okruhů po 14 km, což je tak akorát a znamená to, že po prvním kole už bych nemusel bloudit. Občerstvovačka byla na startu a v půlce okruhu, takže každých 7 km, což bylo akorát. Převýšení také nebylo nijak dramatické a trať byla až na jeden krátký úsek celá běhatelná. Trochu mi vadilo, že chyběla moje kategorie do 40 let a hlavní kategorie byla až do 50 let. Proto jsem neměl žádné velké ambice, plán byl běžet tréninkově, příliš se nezničit a pokud by se mi podařilo dokončit na čtvrtém místě, byl by to pro mě úspěch. (Pokračování textu…)
Volkswagen Maraton Praha 2015
O letošním RunCzech pražském maratonu bych nejraději vůbec nepsal. Tento závod pro mě byl katastrofální, takže to shrnu jen v krátkosti. Nejprve doporučuji přečíst jak probíhal můj trénink měsíc před závodem v příspěvku Trénink duben 2015. Již z toho se dá vyvodit, že závod asi nebude příliš ideální.
Po více než týdenní běžecké pauze kvůli zranění jsem pár dnů před závodem opět vyběhl, abych si ověřil, že noha je v pořádku a nebolí. To se vcelku povedlo a při maratonu noha rozhodně nebolela a nijak mě neomezovala, takže na ni se nemůžu v žádném případě vymlouvat. Původně jsem měl ambiciózní cíle, věřil jsem si na čas 2:50, možná na 2:55, když by to šlo úplně nejhůř, chtěl jsem alespoň vylepšit svůj osobák 2:58:49 z loňska. (Pokračování textu…)
Brdská stezka 2015
Brdskou stezku jsem běžel již minulý rok a protože mi letos nevyšel start na plzeňské padesátce okolo Boleváku, chtěl jsem si v Mníšku vylepšit osobák na 50 km. Jenže již delší dobu mě trápí bolavý lýtkový sval a pořád se toho nemůžu zbavit. Hodně se to zhrošilo po pražském půlmaratonu, pravděpodobně hlavně díky tomu, že jsem běžel v závodních netlumených botách po těch pražských kostkách. Hodně jsem hledal na internetu a diagnostikoval jsem si syndrom tibiální hrany, ale jistě to samozřejmě nevím. Ve čtvrtek jsem již byl smířený, že závod nepoběžím, protože jsem ve středu vůbec kvůli bolesti nemohl odtrénovat. Nicméně v pátek ráno jsem se rozhodl, že zavolám fyzioterapeutovi Pavlovi Bendovi a objednal se ještě na ten samý den odpoledne. Pan Benda mě promasíroval, provedl teprapii ultrazvukem, zatejpoval a doporučil brát Voltaren v tabletách. Večer jsem se ještě rozhodl otestovat, jak na tom jsem, dal si volně 6 km s pár rovinkami a ono to sice bolelo, ale dalo se s tím běžet. Proto jsem se na závod rozhodl vyrazit. (Pokračování textu…)
Sportisimo 1/2Maraton Praha 2015
V roce 2011 byl pražský půlmaraton mým úplně prvním běžeckým závodem. Proto pro mě hodně znamená a vždy se na něj snažím co nejlépe připravit a podat co možná nejlepší výkon. Také se mi v něm podařilo vždy zlepšit osobák. Výjimkou byl jen loňský ročník, kdy jsem měl začátek roku poznamenaný zraněním a neměl jsem moc natrénováno. (Pokračování textu…)
Rohálovská desítka 2015
Po dvou letech jsem se opět vydal do Prusinovic na Rohálovskou desítku. Po náročném tréninkovém týdnu jsem nebyl úplně ve formě a bolely mě nohy. Proto jsem neměl nijak velké ambice na zaběhnutí dobrého času. Zvlášť když se jedná o dost náročný kopcovitý závod. Takže jsem závod pojmul spíš jako kvalitní trénink, ale samozřejmě jsem dal do závodu maximum. (Pokračování textu…)