Hostýnská osma vertikálek

Hostýnskou osmu jsem běžel od jejího vzniku v roce 2012 pokaždé. Je to pro mě srdcová záležitost, ale letos kvůli mistrovství světa na 100 km musím poprvé vynechat. Chuť reprezentovat je zkrátka silnější. Abych ale přece jen letos okusil alespoň zlomek trasy závodu, rozhodl jsem se zúčastnit prvního ročníku Vertikálku. Závod se běží den před startem hlavního závodu a jedná se o výběh na Kelčský Javorník, nejvyššího vrcholu Hostýnských vrchů. Trasa je dlouhá pouhých 5,6 km, ale má výživné převýšení 463 metrů.

Musím říct, že tento závod byl z plného tréninku a nijak zvlášť jsem se na něj nepřipravoval. Bylo to krátce po prodělání nějaké nemoci, pravděpodobně angíny a 2 dny předem jsem běžel náročnější 22 km trénink ve čtyřkovém tempu a odrovnal mě víc, než je běžné. Proto jsem se den před startem cítil hodně unavený. Nakonec po protažení a proběhnutí těsně před startem závodu ale musím říct, že jsem se cítil relativně dobře. (Pokračování textu…)

Salzkotten Marathon 2022

Do Salzkottenu se rád vracím a letos o to víc, jelikož se kvůli pandemii jednalo o návštěvu po třech letech. Naši početnou výpravu z Bystřice pod Hostýnem čeká vždy vřelé přijetí od obyvatel partnerského města Salzkottenu. Letos jsem byl hodně zvědavý, jaký výkon předvedu, jelikož jsem 14 dnů před závodem běžel šestihodinovku v Šamoríně a týden před Bystřický horský půlmaraton. Musím ale říct, že jsem se před závodem cítil velmi dobře, ale zdání často klame.

Do Německa jsme vyráželi již v pátek ráno a na cestě jsme strávili prakticky celý den. V sobotu jsme měli připravený turistický program s vydatným obědem ve formě burgeru a letní bobovou dráhou. Večer jsme se ještě zúčastnili pasta párty.

Start závodu byl v neděli v 8:30 a počasí slibovalo přijatelných 22 stupňů. Před startem proběhlo focení našeho Bystřicko – Salzkottenského týmu, který byl nejpočetnějším týmem v celém závodu. Bohužel maraton neměl příliš velké obsazení, z našeho týmu jsem maraton běžel dokonce sám a mnohem početnější obsazení bylo na kratších distancích od 5 km, přes 10 km až po půlmaraton. Před startem jsem se klasicky velmi dobře rozběhal a protáhl a do posledních vteřin před startovním výstřelem jsem se schovával ve stínu blízko startovního oblouku. (Pokračování textu…)

Bystřický horský půlmaraton

Ačkoliv jsem před týdnem běžel šestihodinovku a další neděli poběžím maraton v Salzkottenu, účast na domácím závodě jsem si nemohl nechat ujít. Běžely se dvě varianty závodu, jednak tři okruhy po 1,5 km nebo rovnou půlmaraton, takže volba byla jasná. Trenér s mojí účastí nejprve nesouhlasil, ale nakonec jsme se domluvili, že při závodě pošetřím síly a rozhodně nepůjdu na hranici svých možností. Mnohem důležitější pro mě je maraton v Salzkottenu, kde chci podat v rámci možností slušný výkon. (Pokračování textu…)

Sri Chinmoy 6 hodin Šamorín 2022

Letos jsem se běžecky trápil, ale v posledním měsíci se situace konečně otočila, začal jsem již běhat trochu rozumným tempem a při tréninzích jsem se cítil mnohem lépe. Takže jsem se přihlásil do Berlína na MS na 100 km v srpnu a v září do Verony na ME na 24 hodin. Čert ví, jak dlouho budu mít šanci ještě reprezentovat a každá taková událost je pro mě ctí. Teď jsem se ale rozhodl postavit na start přípravného závodu, šestihodinovky v Šamoríně, na kterou mám krásné vzpomínky z roku 2019. Tehdy jsem v náročných podmínkách zaběhl krásných 81 km. Byl jsem z toho nervózní, jelikož jsem věděl, že pokud tento závod nedopadne podle představ, naruší to moji psychiku a budu mít obavy i z těchto budoucích závodů.

Podmínky před závodem byly skvělé, cítil jsem se ve formě a odpočinutý, ve čtvrtek jsem navíc zašel na masáž a předpověď počasí hlásila krásných dvacet stupňů. Vše mi dokonale hrálo do karet a rozhodně jsem se nemohl na nic vymlouvat. Skvělé je, že závod startuje hodinu po poledni, takže jsem se krásně vyspal a do Šamorína jsme s Barčou vyrazili v 8 ráno. Měl jsem ještě dostatek času na kompletní předzávodní přípravu, prezentaci, rozklusání a protažení. (Pokračování textu…)

Mistrovství ČR v běhu na 100 km v Plzni 2022

Tentokrát jsem jel do Plzně s velmi smíšenými pocity. Moje letošní běhání neprobíhá standardně a docela se trápím. Překvapivě se mi podařilo před nedávnem zaběhnout velmi slušný výsledek na Rohálovské desítce v Prusinovicích, ale je jasné, že stovka formu prověří mnohem důkladněji. Navíc jsem týden před závodem chytl nějakého bacila, který mě před závodem sužoval. Pár dnů před závodem se situace zlepšila, ale jak jsem zjistil po závodě, nebylo to zdaleka ještě pryč. I to byl důvod, proč jsem před závodem kladl důraz hlavně na odpočinek a příliš toho již nenaběhal. Cíle jsem si tentokrát musel stanovit hlavně reálné, vzhledem k tomu, co mám naběháno a samozřejmě výrazně horší než obvykle. Tím cílem bylo zaběhnout pod 8 hodin, což znamená tempo 4:48 min/km.

Plakát závodu.
Plakát závodu.

Vzhledem k práci a rekonstrukci baráku jsme tentokrát s Barčou vyráželi nestandardně až v pátek po práci. Standardně vyrážím už o den dříve, abych měl pátek čas na předzávodní odpočinek a aklimatizaci. Po cestě jsem na poslední chvíli stihl vyzvednout startovní balíček a potěšilo mě startovní číslo 1, protože mi něco našeptává, že ho mám na tomto závodě naposledy. V penzionu jsme se rychle ubytovali a šli spát. Ráno jsme vstávali velmi brzy a opět se rychle sbalili a vyrazili na start. Barči jsem sdělil poslední instrukce k mému občerstvování a v rychlosti se rozklusal a protáhl. (Pokračování textu…)

Rohálovská desítka 2022

Poslední dobou nejsem po běžecké stránce úplně ve své kůži a tréninky neprobíhají tak, jak bych si představoval. Ale Rohálovská desítka je mým tradičním závodem a tak jsem se stejně jako v předchozích mnoha letech opět přihlásil. Nečekal jsem ovšem žádný skvělý výsledek a vnitřně jsem si říkal, že pokud bude čas pod 40 minut, budu spokojený.

V den závodu jsem si brzy ráno zajel pro startovní číslo, trochu se doma rozcvičil a ještě na chvíli lehl do postele. Bylo potěšující, že jsem od organizátorů dostal krásné startovní číslo 100. Do Prusinovic jsem pak vyrážel lehce po 11 hodině a ještě se rozběhal a asi 5 minut před startem jsem se vydal do startovního koridoru. Tentokrát jsem se netlačil příliš dopředu, abych nepřekážel. Po startovním výstřelu jsem vyběhl vcelku slušnou rychlostí a překvapovalo mě, že se mi běží relativně dobře. Nicméně jsem raději běžel opatrně a snažil se šetřit síly, jelikož jsem nepředpokládal, že bych tímto tempem byl schopný vydržet až do cíle. (Pokračování textu…)

Třeboňský maraton

Dlouho jsem přemýšlel a hledal závod, kterým bych zakončil letošní sezónu. Nakonec mi trenér navrhl maraton v Třeboni a já jsem bez delšího váhání souhlasil. Závěr sezóny jsem tak měl podobný jako vloni, kdy jsem si těsně před lockdownem zaběhl osobáček na maratonu v Hradci. Letos jsem přípravu pojal trochu netradičně a ihned po stovce v Holandsku jsem měl tréninkový blok rychlostní přípravy. Běhat po dlouhé době kilometrové a dvoukilometrové úseky bylo hezkým zpestřením.

Třeboňský maraton na svých stránkách uváděl rychlou a rovinatou trať a přesně tak to mám rád. Dokonce i počasí přálo, bylo chladněji, ale v průběhu závodu jsem se zahřál a bylo mi fajn. Vítr také prakticky nefoukal. Co víc si přát? Podmínky pro mě byly naprosto ideální. Do startovního koridoru jsem dorazil vcelku předčasně, jelikož jsem očekával větší tlačenici, ale ta se nekonala. Překvapilo mě, že zde nejsou žádní známí, ale postupně dorazili. Popřáli jsme si hladký průběh závodu, sdělili strategii, hlavně úvodní plánovaná tempa a netrpělivě očekávali startovní výstřel. (Pokračování textu…)

Hradčanské vlnky

Hradčanské vlnky jsou v okolí velmi oblíbeným závodem a dlouho jsem o něm slýchával pouze z doslechu. Nikdy jsem totiž nedokázal sladit svůj běžecký program tak, abych se mohl zúčastnit. Je na pováženou, že dokonce i můj brácha Vlnky již dvakrát běžel. Ale letos jsem to napravil a do Hradčan se na závod konečně vypravil.

Po příjezdu jsem překvapivě vcelku ladně zaparkoval přímo u zázemí závodu a v pohodě se odprezentoval. Letos se poprvé běžela i delší půlmaratonská trať, ale já zvolil klasickou vzdálenost 10,4 km. Potom jsem se vydal hledat místní kostel, abych věděl, kde je start závodu. Následně jsem se rozklusal a důkladně protáhl, odskočil na záchod a již vyčkával na start, kde bylo hodně známých tváří. (Pokračování textu…)

Rohálovská padesátka

Když se v dubnu premiérově pořádala Rohálovská padesátka nejen jako cyklistický závod, ale také jako závod běžecký, bylo to pro mě příjemné překvapení. Byl to sice závod virtuální, ale myslím, že měl skvělou atmosféru a také nečekaně mnoho účastníků. Tehdy jsem závod běžel hned dvakrát (první účast, druhá účast), abych si svůj první čas ještě vylepšil.

Vzhledem k tomu, že se závod konal hned týden po stovce ve Winschotenu, nebyl jsem ještě v plné síle a věděl jsem, že nebudu schopen podat maximální výkon. Popravdě jsem se rozhodoval o své účasti na poslední chvíli a to i díky tomu, že trenér nebyl zrovna z nápadu běžet tento závod příliš nadšený. I proto jsem tentokrát nechtěl trhnout rekord, ale spíše jsem si chtěl závod užít. Cílem bylo zaběhnout pohodově bez ohledu na soupeře a po závodě rychle zregenerovat a opět se pustit do dalšího tréninku. (Pokračování textu…)

Run Winschoten 100 km 2021

Run Winschoten je můj nejoblíbenější závod na 100 km. O to víc mě potěšilo, že mi v květnu od pořadatelů dorazila do e-mailové schránky pozvánka právě na tento závod a já nemohl odmítnout. Velmi rád se sem vracím a letos to bylo již po páté. Bydlení jsem měl zajištěné stejné jako minule, kousek od startu závodu, takže to bylo víc než dokonalé. Velmi se mi líbí, že jsem ve Winschotenu vždy vylepšil svůj předchozí čas (7:37:47, 7:25:54, 7:19:47, 7:08:15) a i když jsem naposledy v roce 2019 nasadil laťku hodně vysoko, chtěl jsem zde opět bojovat o osobák. Formu asi měsíc před závodem jsem měl skvělou, ale vše to narušila Hostýnská osma 4 týdny před Winschotenem. Na ní se stalo něco hodně nestandardní a pár dnů po závodě jsem jen proležel doma v posteli. Došlo k tréninkovému výpadku a já se do Holandska vypravil s velmi rozporuplnými pocity.

Jako klasicky jsem vyrážel již ve čtvrtek, abych měl den před závodem prostor k odpočinku. Dali jsme jen krátký výlet do Blauwestad mrknout na krásné baráčky a následně k moři do Delfzijlu. Při návratu jsem vyzvedl startovní číslo a překvapilo mě, že mám trojku. Důvodem asi bylo to, že jsem při mé minulé účasti skončil třetí. Zbytek dne jsem již jen odpočíval a připravoval se na závod. (Pokračování textu…)