24 h Self-Transcendence Race Kladno 2016

Po mé loňské nevydařené účasti na kladenské 24 hodinovce jsem si chtěl letos spravit náladu. Závod se běžel jako mistrovství ČR, takže jsem se chtěl dobře umístit. A letos jsem cítil velkou příležitost, jelikož se někteří výborní ultramaratonci neúčastnili, hlavně Radek Brunner a Petr Válek. Mými největšími soupeři tak byli Jarda Bohdal a Pavel Marek. Ostatní zahraniční běžci mě příliš nezajímali, jednak se nepočítají do mistrovství ČR a také se jim nepočítají body do poháru Ultracupu.

Od 12 hodinovky na konci května jsem přípravu směřoval k tomuto závodu. Na začátku července vše vypadalo velmi nadějně, za prvních 17 dnů měsíce jsem naběhal 274 km v průměrném tempu 4:14 min/km. Přitom jsem běhal velmi lehce a bez většího úsilí, takže to bylo velmi dobré. Jakmile se blížil závod, začal jsem ubírat na kilometráži i tempu, abych dostatečně odpočinul. Ale paradoxně jsem začal pociťovat asi 10 dnů před závodem vcelku značnou únavu a bolest ve svalech. Vůbec jsem nechápal co se to děje, ale čekal jsem, že to do závodu zmizí. Bohužel opak byl pravdou a nepochopitelná únava zůstala. Je možné, že to bylo způsobené pouhou nervozitou před závodem, ale vcelku mě to rozladilo. (Pokračování textu…)

Mattoni 1/2Maraton Olomouc 2016

Půlmaraton v Olomouci jsem běžel jen proto, že se jednalo spíš o rodinnou záležitost než abych se zde snažil trhat rekordy. Stejně jako vloni jsem i letos běžel s taťkou a bráchou. Tentokrát brácha vyzvedl startovní čísla už v pátek, takže jsme měli v sobotu před závodem víc času na odpočinek a mohli přijet prakticky až těsně před startem. Po příjezdu do Olomouce jsem stihl maximálně krátké klusání a focení se skupinkou lidí, kteří také běželi a které trénuje můj trenér. Nejvíc mě při předzávodním rozklusání překvapili Keňani, kteří se rozbíhali v teplácích a bundách. Já jsem byl rád, že jsem se mohl zchladit v kašně a jim byla v těch tropických teplotách asi zima.

Fotka s částí tréninkové skupiny mého trenéra
Fotka s částí tréninkové skupiny mého trenéra

(Pokračování textu…)

Závod na 12 hodin ve Stromovce 2016

Dvanáctihodinovka ve Stromovce byla vyvrcholením velmi náročného květnového závodního programu. Začalo to pražským maratonem, další víkend Borákem, pak jsem si dal i kratší závod na 10 km a pak Stromovka. Vše vždy s odstupem pouhého jednoho týdne. Nebylo to zdaleka ideální a při tolika startech se nedá rozumně na závody připravit. Proto jsem si ani nekladl vysoké cíle pro tento závod a oproti minulému roku jsem si stanovil mnohem reálnější cíl. Tím bylo uběhnout 130 km a lehounce posunout osobáček přes tuto hezky zaokrouhlenou hranici.

Ve Stromovce jsem již dvakrát vyhrál, takže jsem si přál, abych opět obhájil a získal na tomto závodě Hattrick. Jenže při pohledu do startovní listiny jsem zjistil zásadní komplikaci. Ve startovce jsem objevil Dana Lawsona z Anglie, který loni na Spartathlonu doběhl druhý. Opravdu skvělý běžec, který by mě bez větších problémů porazil. Naštěstí jsem pár dnů před závodem zjistil, že minulý víkend běžel dvanáctihodinovku v Holandsku. Při zkoumání jeho závodní historie jsem zjistil, že to není zdaleka takový šílenec jako jsem já a že si nechává mezi závody relativně velké rozestupy. Takže jsem si byl takřka jistý, že do Stromovky nedorazí. (Pokračování textu…)

Agrofert run Deza 2016 – desítka okolo komína

Desítku okolo komína jsem původně vůbec neměl v termínovce. Týden po Boráku a zároveň týden před 12 hodinovkou jsem si říkal, že už by to bylo až příliš. Jenže na tento závod se přihlásil brácha s taťkou a tak jsem si říkal, že se svezu a udělám výlet. Domluvil jsem se s trenérem a pokud by na místě byla volná startovní čísla, jedno bych si koupil. A volná byla, takže jsem nemusel jenom fandit, ale mohl i běžet.

Překvapilo mě, jaké bylo horko, ale na desítce mi to až tolik nevadí, určitě se to dalo přežít. Kvalitně jsem se před závodem rozklusal, rozcvičil a těšil se na závod. Měl jsem hodně rozporuplné pocity, chtěl jsem se šetřit a vůbec jsem nevěděl, v jakém stavu budu mít nohy po Boráku. Na startu nebyla nijak velká tlačenice a dokázal jsem vyrazit z jedné z předních řad. Přesně ve 12 hodin zazněl výstřel startovní pistole a já vyrazil poklidným tempem okolo 3:50 min/km. Jak jsem již zvyklý, tak mě předbíhaly davy závodníků, ale toho jsem si nevšímal. Ale běželo se mi dobře a já si říkal, že nebudu zbytečně brzdit a od druhého kilometru trochu zrychlím. Najednou se role vystřídaly a začal jsem předbíhat já. Bohužel v té euforii jsem si druhý kilometr vůbec nepohlídal a měl ho za 3:25 min. Třetí kilometr jsem zpomalil na 3:34, ale stále to bylo rychlé. Malou omluvou mi může být jedině to, že první polovina byla převážně z kopce. (Pokračování textu…)

Volkswagen Maraton Praha 2016

Když jsem se na podzim konečně rozhodl přihlásit na pražský maraton, zhrozil jsem se částkou, kterou organizátoři za účast chtěli. První vlnu registrací jsem nestihl a 1800 Kč jsem rozhodně platit nehodlal. Smířil se s tím, že si po pěti letech maraton v Praze tentokrát vychutnám pouze v televizi. Jenže uběhla nějaká doba a já se dozvěděl, že se tento maraton běží opět jako mistrovství ČR a že je možné běžet zadarmo při splnění kvalifikačních limitů. Limit byl 2:55 na maraton a to jsem v té době ještě neměl, ale loni jsem běžel pražský půlmaraton za 1:20:07 a to na kvalifikaci těsně stačilo.

Po loňském pražském maratonu, který pro mě dopadl naprostým debaklem, jsem to letos chtěl napravit. Loni to bylo způsobeno hlavně zraněním, které jsem dokázal vyléčit až těsně před maratonem. Ale letos jsem byl v plné síle, pro dobrý výsledek jsem udělal naprosté maximum. Ani s odstupem času si nemyslím, že jsem mohl udělat víc. Navíc jsem běžel v rámci mistrovství a chtěl jsem si to zasloužit. A taky jsem byl na billboardech součástí reklamy na tento závod. (Pokračování textu…)

MČR v běhu na 100 km v Plzni

Další mojí oblíbenou stovkou bylo mistrovství ČR v Plzni. Dá se říct, že trať závodu již důvěrně znám, jelikož jsem zde běžel už 4x a okruh má 1,5 km. To znamená v průběhu jednoho závodu nakroužit 66 kol. Takže za těch pár závodů už znám téměř každý kamínek na trati 🙂

Letos jsem se chtěl opět maximálně připravit a tato stovka byla nejdůležitějším závodem první poloviny sezóny. Kompletní zimní příprava tedy směřovala k tomuto závodu a nechtěl jsem nic podcenit. Trénink před závodem vypadal docela dobře a tak jsem si říkal, že bych rád vylepšil osobák. Jenže asi 3 týdny před závodem mě udolala chřipka a rázem jsem byl 4 dny bez tréninku. Následný návrat byl hodně pozvolný. Pořád jsem se vyskytoval v přítomnosti lidí, kteří byli nachlazení nebo nemocní, takže jsem se ještě dlouho necítil úplně nejlépe. Snažil jsem se alespoň hlavu přesvědčit, že krátký odpočinek mi nemůže ublížit a alespoň si trochu odpočinu od náročného tréninku, ale moc se mi to nedařilo. (Pokračování textu…)

Rohálovská desítka 2016

Letos jsem Rohálovskou desítku běžel už počtvrté, závod mám za humny, tak proč se nepřihlásit. Zvlášť když je tak vyhlášený a sjíždějí se na něj závodníci z dalekého okolí. Závod jsem stejně jako minulý rok pojmul pouze tréninkově bez velké přípravy a odpočinku před závodem.

Asi týden před závodem jsem byl hodně unavený, prakticky každý došlap při běhu bolel a v neděli jsem byl dokonce donucený i zkrátit plánovaný trénink. Únava byla opravdu dost značná. Proto jsem se závodu obával, ale věděl jsem, že zaběhnout dobře není můj velký cíl a tak jsem to moc neřešil. V letošní sezóně budou mnohem důležitější závody. V týdnu, kdy se konal závod mi Pavel předepsal docela náročný trénink a já jsem se bál, co to se mnou udělá. Jednalo se o svižných 12 km a pak ještě 3 ostřejší kilometrové intervaly. Obava z tohoto tréninku byla neopodstatněná a běželo se mi opravdu dobře, 12 km v tempu 4:05 min/km a kilometrové úseky po 3:45 minutách. Navíc jsem se po tréninku necítil nijak extrémně unavený. (Pokračování textu…)

Budějovický Mercury maraton 2016

Mercury maraton v Českých Budějovicích jsem běžel již po čtvrté. Od roku 2012 jsem vynechal jen loni, protože jsem promeškal začátek registrace a závod se vyprodal dříve než jsem se přihlásil. Tento maraton se běhá v podzemní garáži nákupního centra Mercury. Proto je zde krásně teplíčko a prakticky ideální teplota na běhání. Někdo sice může namítnout, že 63 okruhů v garáži při více než 500 zatáčkách není normální, ale mě to tak tragické nepřipadne. Velká výhoda tkví například v tom, že člověk může využít občerstvovačku každých 666 metrů.

Do Budějovic jsem cestoval společně s Danem, Vilmou a Terezkou. Cesta probíhala bez problémů, dorazili jsme dostatečně včas, zvládli se zaregistrovat, protáhnout a rozklusat. V 9 hodin byl start závodu na 4 km, ale pro nás maratonce byl start až lehce po 10 hodině. Vzhledem k tomu, že jsem se na závod nijak zvlášť nepřipravoval a šel ho bez vyladění prakticky z plného tréninku, neměl jsem nějaké vysoké očekávání. Chtěl jsem ale zaběhnout pod 3 hodiny a ideálně překonat svůj osobák 2:58:49. Na začátek jsem chtěl zvolit rychlejší tempo okolo 4:00 min/km a nechat se překvapit, jak dlouho to vydržím a jak to všechno nakonec dopadne. (Pokračování textu…)

Tuřanský novoroční půlmaraton 2016

Nový rok jsem oslavil půlmaratonem v Brně. Alespoň jsem měl důvod neblbnout na Silvestra, takže jsem si jen přiťukl o půlnoci skleničkou šampáňa a šel brzo spát. Během noci bohužel napadl sníh, takže to podmínky alespoň pro mě velmi ztížilo. Boty mám jen silniční a nedá se říct, že by mě na sněhu nějak extra podržely. Nedalo se nic dělat, musel jsem se s tím nějak poprat.

V průběhu prvního kilometru se 2x obíhaly domy okolo startu, takže hned na úvod hezkých 8 kluzkých a zasněžených zatáček. Další kilometr byl také po sněhu, ale naštěstí už po rovině. I když jedna zatáčka se zasněženou zmrzlou kaluží se taky našla, ale naštěstí jsem se dokázal těsně vyhnout běžci přede mnou, který uklouzl a upadl. Třetím kilometrem se trať napojila na hlavní cestu, kde již naštěstí sněhová pokrývka nebyla. Dalších 6 km se běželo celkem v poklidu, nohy jsem měl nějaké ztuhlé, necítil jsem se dobře a okolo 5 km jsem už chtěl být v cíli. Asi to bylo způsobené skupinkou běžců přede mnou, kteří se neustále vzdalovali a mě tak připadalo, že běžím stále pomaleji. Průměrné tempo jsem ale přitom držel výborné až do 8 km okolo 3:45 min/km. (Pokračování textu…)