Agrofert run Deza 2016 – desítka okolo komína

Desítku okolo komína jsem původně vůbec neměl v termínovce. Týden po Boráku a zároveň týden před 12 hodinovkou jsem si říkal, že už by to bylo až příliš. Jenže na tento závod se přihlásil brácha s taťkou a tak jsem si říkal, že se svezu a udělám výlet. Domluvil jsem se s trenérem a pokud by na místě byla volná startovní čísla, jedno bych si koupil. A volná byla, takže jsem nemusel jenom fandit, ale mohl i běžet.

Překvapilo mě, jaké bylo horko, ale na desítce mi to až tolik nevadí, určitě se to dalo přežít. Kvalitně jsem se před závodem rozklusal, rozcvičil a těšil se na závod. Měl jsem hodně rozporuplné pocity, chtěl jsem se šetřit a vůbec jsem nevěděl, v jakém stavu budu mít nohy po Boráku. Na startu nebyla nijak velká tlačenice a dokázal jsem vyrazit z jedné z předních řad. Přesně ve 12 hodin zazněl výstřel startovní pistole a já vyrazil poklidným tempem okolo 3:50 min/km. Jak jsem již zvyklý, tak mě předbíhaly davy závodníků, ale toho jsem si nevšímal. Ale běželo se mi dobře a já si říkal, že nebudu zbytečně brzdit a od druhého kilometru trochu zrychlím. Najednou se role vystřídaly a začal jsem předbíhat já. Bohužel v té euforii jsem si druhý kilometr vůbec nepohlídal a měl ho za 3:25 min. Třetí kilometr jsem zpomalil na 3:34, ale stále to bylo rychlé. Malou omluvou mi může být jedině to, že první polovina byla převážně z kopce. (Pokračování textu…)

Volkswagen Maraton Praha 2016

Když jsem se na podzim konečně rozhodl přihlásit na pražský maraton, zhrozil jsem se částkou, kterou organizátoři za účast chtěli. První vlnu registrací jsem nestihl a 1800 Kč jsem rozhodně platit nehodlal. Smířil se s tím, že si po pěti letech maraton v Praze tentokrát vychutnám pouze v televizi. Jenže uběhla nějaká doba a já se dozvěděl, že se tento maraton běží opět jako mistrovství ČR a že je možné běžet zadarmo při splnění kvalifikačních limitů. Limit byl 2:55 na maraton a to jsem v té době ještě neměl, ale loni jsem běžel pražský půlmaraton za 1:20:07 a to na kvalifikaci těsně stačilo.

Po loňském pražském maratonu, který pro mě dopadl naprostým debaklem, jsem to letos chtěl napravit. Loni to bylo způsobeno hlavně zraněním, které jsem dokázal vyléčit až těsně před maratonem. Ale letos jsem byl v plné síle, pro dobrý výsledek jsem udělal naprosté maximum. Ani s odstupem času si nemyslím, že jsem mohl udělat víc. Navíc jsem běžel v rámci mistrovství a chtěl jsem si to zasloužit. A taky jsem byl na billboardech součástí reklamy na tento závod. (Pokračování textu…)

MČR v běhu na 100 km v Plzni

Další mojí oblíbenou stovkou bylo mistrovství ČR v Plzni. Dá se říct, že trať závodu již důvěrně znám, jelikož jsem zde běžel už 4x a okruh má 1,5 km. To znamená v průběhu jednoho závodu nakroužit 66 kol. Takže za těch pár závodů už znám téměř každý kamínek na trati 🙂

Letos jsem se chtěl opět maximálně připravit a tato stovka byla nejdůležitějším závodem první poloviny sezóny. Kompletní zimní příprava tedy směřovala k tomuto závodu a nechtěl jsem nic podcenit. Trénink před závodem vypadal docela dobře a tak jsem si říkal, že bych rád vylepšil osobák. Jenže asi 3 týdny před závodem mě udolala chřipka a rázem jsem byl 4 dny bez tréninku. Následný návrat byl hodně pozvolný. Pořád jsem se vyskytoval v přítomnosti lidí, kteří byli nachlazení nebo nemocní, takže jsem se ještě dlouho necítil úplně nejlépe. Snažil jsem se alespoň hlavu přesvědčit, že krátký odpočinek mi nemůže ublížit a alespoň si trochu odpočinu od náročného tréninku, ale moc se mi to nedařilo. (Pokračování textu…)

Rohálovská desítka 2016

Letos jsem Rohálovskou desítku běžel už počtvrté, závod mám za humny, tak proč se nepřihlásit. Zvlášť když je tak vyhlášený a sjíždějí se na něj závodníci z dalekého okolí. Závod jsem stejně jako minulý rok pojmul pouze tréninkově bez velké přípravy a odpočinku před závodem.

Asi týden před závodem jsem byl hodně unavený, prakticky každý došlap při běhu bolel a v neděli jsem byl dokonce donucený i zkrátit plánovaný trénink. Únava byla opravdu dost značná. Proto jsem se závodu obával, ale věděl jsem, že zaběhnout dobře není můj velký cíl a tak jsem to moc neřešil. V letošní sezóně budou mnohem důležitější závody. V týdnu, kdy se konal závod mi Pavel předepsal docela náročný trénink a já jsem se bál, co to se mnou udělá. Jednalo se o svižných 12 km a pak ještě 3 ostřejší kilometrové intervaly. Obava z tohoto tréninku byla neopodstatněná a běželo se mi opravdu dobře, 12 km v tempu 4:05 min/km a kilometrové úseky po 3:45 minutách. Navíc jsem se po tréninku necítil nijak extrémně unavený. (Pokračování textu…)

Budějovický Mercury maraton 2016

Mercury maraton v Českých Budějovicích jsem běžel již po čtvrté. Od roku 2012 jsem vynechal jen loni, protože jsem promeškal začátek registrace a závod se vyprodal dříve než jsem se přihlásil. Tento maraton se běhá v podzemní garáži nákupního centra Mercury. Proto je zde krásně teplíčko a prakticky ideální teplota na běhání. Někdo sice může namítnout, že 63 okruhů v garáži při více než 500 zatáčkách není normální, ale mě to tak tragické nepřipadne. Velká výhoda tkví například v tom, že člověk může využít občerstvovačku každých 666 metrů.

Do Budějovic jsem cestoval společně s Danem, Vilmou a Terezkou. Cesta probíhala bez problémů, dorazili jsme dostatečně včas, zvládli se zaregistrovat, protáhnout a rozklusat. V 9 hodin byl start závodu na 4 km, ale pro nás maratonce byl start až lehce po 10 hodině. Vzhledem k tomu, že jsem se na závod nijak zvlášť nepřipravoval a šel ho bez vyladění prakticky z plného tréninku, neměl jsem nějaké vysoké očekávání. Chtěl jsem ale zaběhnout pod 3 hodiny a ideálně překonat svůj osobák 2:58:49. Na začátek jsem chtěl zvolit rychlejší tempo okolo 4:00 min/km a nechat se překvapit, jak dlouho to vydržím a jak to všechno nakonec dopadne. (Pokračování textu…)

Tuřanský novoroční půlmaraton 2016

Nový rok jsem oslavil půlmaratonem v Brně. Alespoň jsem měl důvod neblbnout na Silvestra, takže jsem si jen přiťukl o půlnoci skleničkou šampáňa a šel brzo spát. Během noci bohužel napadl sníh, takže to podmínky alespoň pro mě velmi ztížilo. Boty mám jen silniční a nedá se říct, že by mě na sněhu nějak extra podržely. Nedalo se nic dělat, musel jsem se s tím nějak poprat.

V průběhu prvního kilometru se 2x obíhaly domy okolo startu, takže hned na úvod hezkých 8 kluzkých a zasněžených zatáček. Další kilometr byl také po sněhu, ale naštěstí už po rovině. I když jedna zatáčka se zasněženou zmrzlou kaluží se taky našla, ale naštěstí jsem se dokázal těsně vyhnout běžci přede mnou, který uklouzl a upadl. Třetím kilometrem se trať napojila na hlavní cestu, kde již naštěstí sněhová pokrývka nebyla. Dalších 6 km se běželo celkem v poklidu, nohy jsem měl nějaké ztuhlé, necítil jsem se dobře a okolo 5 km jsem už chtěl být v cíli. Asi to bylo způsobené skupinkou běžců přede mnou, kteří se neustále vzdalovali a mě tak připadalo, že běžím stále pomaleji. Průměrné tempo jsem ale přitom držel výborné až do 8 km okolo 3:45 min/km. (Pokračování textu…)

Běh na 100 km Plzeň

Závod na 100 km v Plzni byl mým posledním závodem letošní sezóny. Běžel jsem ho jenom proto, abych měl odběhnutých 6 závodů v Ultracupu. Letos už ale bylo závodů hodně a dlouho jsem přemýšlel, jak tento závod pojmout. Přemýšlel jsem, jestli má smysl vůbec běžet naplno a nezvolit raději pohodové vyklusání třeba za 9 hodin. Věděl jsem, že po mistrovství světa a Spartathlonu budu hodně složitě hledat motivaci. Nakonec jsem se ale rozhodl zkusit běžet stejně jako v Holandsku a třeba se i trochu zlepšit. Proto jsem byl připravený vyběhnout okolo 4:25, abych si na začátek vytvořil náskok a třeba se podařil i osobáček. Počasí přálo podobně jako loni, na začátku bylo okolo 5 stupňů, ale později se oteplilo až na 14 a dokonce vykouklo i sluníčko. Oblečení jsem tedy zvolil úplně stejně jako loni. Ještěže si tento blog píšu, aspoň se můžu vrátit k závodům a připomenout si jejich průběh a také jaké oblečení jsem zvolil. (Pokračování textu…)

Spartathlon

Příběh Spartathlonu začal již v lednu, kdy jsem úplnou náhodou potkal Radka Brunnera na jedné akci v Praze. Povídali jsme si o plánech na nadcházející běžeckou sezónu a řeč se stočila ke Spartathlonu. O tomto závodu jsem již hodně četl, měl prostudované blogy snad všech českých účastníků a s napětím jsem sledoval průběh minulých 2 ročníků online na internetu. Radek mě přemlouval, abych taky na Spartathlon vyrazil společně s ním a Pavlem Sedlákem. Po tomto setkání jsem 14 dnů přemýšlel, jestli na Spartathlon vůbec mám, jestli existuje alespoň malá pravděpodobnost, že závod dokončím. Věděl jsem, že letos pojede nejpočetnější sestava z Česka v historii a že se tato příležitost už nemusí opakovat. Nakonec jsem se přihlásil a od té chvíle jsem se Spartathlonu bál ještě více než kdy předtím a zároveň vůči němu cítil obrovský respekt. (Pokračování textu…)

Mistrovství světa na 100 km ve Winschotenu

Zážitků a dojmů z výletu do Holandska mám tolik, že ani netuším, kde pořádně začít. Asi začnu od úplného začátku ještě relativně dlouho před závodem. Formu jsem začal ladit ihned po Hostýnské Osmě, takže na přípravu bylo rovných 5 týdnů. A hodlal jsem do tréninku dát opravdu všechno, protože možnost reprezentovat ČR jsem měl poprvé v životě. V žádném případě jsem nechtěl udělat ostudu a byl jsem odhodlaný podat maximální výkon. Byl to můj zatím nejdůležitější závod v životě, úplně první závod v zahraničí, zkrátka životní závod, takže jsem tomu chtěl dát vše. Až jsem se 14 dnů před závodem bál, jestli vůbec zvládnu zregenerovat, protože jsem běhal dost intenzivně, poprvé jsem zapojil dvoufázový trénink a cítil jsem se hodně unavený. Příprava ale nebyla jenom fyzická, ale taky mentální. Za každou cenu jsem se snažil dostat do hlavy tempo 4:30 na kilometr, ani o sekundu rychleji, raději na začátku pomaleji. Zvlášť když jsem věděl, že pokušení držet se na začátku soupeřů světové extra třídy bude veliké. Jsem ale přesvědčený, že rovnoměrné tempo je základ úspěchu, což se mi ostatně potvrdilo i vloni v Plzni. Lehkým výpočtem se dá dojít k závěru, že pokud bych vydržel běžet konstantně 4:30 min/km celý závod, proběhnu cílem v čase 7:30, což byl můj cíl. (Pokračování textu…)