Trénink únor 2019

Únor byl opět velkou parádou. Navázal jsem na náročný lednový trénink a ještě dále navýšil kilometráž. Postupně jsem od 160 km, přes 180 km dosáhl až na 200 km v jednom týdnu. Po této tří týdenní šňůře jsem měl odpočinkovější týden, ve kterém jsem zaběhl Rohálovskou desítku ve svém osobáku na této trati. Tréninkově jsem si v ulicích Bystřice pod Hostýnem dal například 20 km v tempu svého osobáku na půlmaratonu a dva dny poté zaběhl maraton za 2:58 hod.

Trénink v únoru 2019.
Trénink v únoru 2019.

Celkově jsem v únoru naběhal přes 656 km v průměrném tempu 4:18 min/km. Vzhledem k tomu, že únor je nejkratším měsícem v roce jde o velmi slušnou kilometráž a i rychlost je přijatelná. Pokud bude trénink v podobném duchu pokračovat i v březnu, pak můžu první dubnovou sobotu v Plzni na stovce očekávat dobrý výsledek. Snad vše dobře dopadne.

Rohálovská desítka 2019

Čas letí a letos jsem se vydal na Rohálovskou desítku již po osmé. Mám tak aspoň krásné srovnání, jak se má kondice vyvíjí v čase. A letos jsem trénoval opravdu tvrdě a rozhodně jsem chtěl svůj čas na tomto závodě vylepšit.

Jako vždy jsem v den závodu brzo ráno zajel pro startovní číslo a vrátil se domů, abych ještě trochu odpočíval. Na závod jsem vyrazil asi půl hodiny před startem, v Prusinovicích se trochu rozklusal, protáhl a postavil co nejblíže ke startovní čáře. Po výstřelu jsem vyrazil kupředu a i přes rychlý úvod se mi běželo velmi hezky a zlehka. První 2 kolečka v Prusinovicích vždy rychle utečou a jakmile jsem opustil Prusinovice, běželo se mi stále velmi dobře. Důvodem byl běh z kopce a vítr v zádech. Následoval obávaný kopec v Tučapech, který jsem také bez problémů vyběhl a dokázal v něm dokonce předběhnout i několik běžců. V následném seběhu jsem opět dokázal získat pár vteřinek a upevňoval svoji pozici. (Pokračování textu…)

Trénink leden 2019

Začátek měsíce byl fantastický a navázal jsem tak na skvělé pocity při tréninku z prosince. Třešničkou na dortu byl T1 maraton v Českých Budějovicích, který jsem dokázal vítězně zaběhnout v naprosté pohodě a navíc v osobáku. Ve druhé polovině měsíce mě trenér přemluvil na test laktátové křivky u pana doktora Pozdíška v Mohelnici. Test dopadl velmi dobře a na základě testu mi trenér začal psát tréninky podle tepové frekvence. Od té doby při tréninku trochu tápu a je to pro mě něco úplně nového. Snad si brzo na tento nový styl tréninků zvyknu.

Test laktátové křivky.
Test laktátové křivky.

Porovnání mé aktuální laktátové křivky s křivkou před 2 lety je možné vysledovat na grafu. Za tu dobu jsem uběhl tisíce kilometrů a vypotil litry potu. A mělo to efekt. Srovnání s rokem 2014 je na grafu v příspěvku z lednu 2017. Je to hezký důkaz, že forma je stále lepší a lepší a věřím, že by mohla jít ještě nějakou dobu nahoru.

Celkově jsem v lednu naběhal 583 km v průměrném tempu 4:32 min/km. Vzhledem k občasnému běhání po sněhu to považuji za velmi slušný začátek přípravy na letošní běžeckou sezónu.

T1 maraton České Budějovice

Indoor maraton v Českých Budějovicích mám opravdu rád. Kde jinde si člověk v lednu a teple může zaběhnout maraton aniž by musel letět na druhou stranu zeměkoule? Trať je sice dost náročná a 105 okruhů po 400 metrech je hodně, ale mě to zase tolik nevadí. Trať komplikuje více než 400 téměř 180 stupňových zatáček a také neustálé předbíhání pomalejších běžců, ale člověk se aspoň nenudí. Závod má svoji jedinečnou a přátelskou atmosféru a i proto jsem zde letos běžel již po šesté.

Tento 400 metrů dlouhý okruh se běžel 105,5 krát.
Tento 400 metrů dlouhý okruh se běžel 105,5 krát.

Týden před závodem jsem cítil skvělou formu a říkal si, že to nemůže dopadnout jinak než osobákem. V průběhu týdne se situace začala krapet komplikovat a i přes ubrané kilometry a intenzitu v tréninku jsem se už tak dobře necítil. Ale den před závodem už se to při posledním tréninku zlepšilo a běželo se mi opět dobře. Ale zdaleka jsem se necítil tak výborně jako před půlmaratonem v Olomouci, odkud držím svůj aktuální půlmaratonský osobák.

Bylo skvělé, že start závodu byl až v 1 odpoledne a já tak nemusel vstávat v noci a jet více než 300 km nevyspalý. Takto jsem vzal ještě rodiče na výlet a vyrazili jsme v pohodě až před 8 ráno. Večer jsem si nachystal 2 hromádky oblečení, jednu závodní a tu druhou na ranní krátké předsnídaňové proběhnutí s 2-3 rovinkama, abych se trochu nastartoval. To se mi v minulosti dost osvědčilo. Ale ráno bylo deset pod nulou a tak jsem se na to vykašlal. Kraťounký klusík jsem dal aspoň těsně před odjezdem. (Pokračování textu…)

Zimní běh přes Kosíř

V sobotu jsem se vydal do Slatinic, kde se konal běh přes Kosíř. Pozval mě na něj kamarád Broňa Khýr, který také běhá v naší tréninkové skupině Pavla Nováka. A já si řekl, že si tímto závodem trochu zpestřím tréninkový týden.

Po příjezdu a rychlé registraci jsme se rozklusali, protáhli, prozkoumali začátek trasy a dali i pár rychlejších rovinek na zahřátí. Start byl o 10 minut posunutý kvůli vysoké účasti a nebyla to účast ledajaká. Překvapilo mě, že závod navštívilo opravdu hodně skvělých běžců.

Od závodu jsem neměl absolutně žádná očekávání, byl to další z tréninkových závodů. Zvlášť, když jsem věděl, že to bude po sněhu a do kopce. Takový zimní trailový závod jsem ještě neběžel a tak jsem byl zvědavý, jak to zvládnu. Obutí jsem zvolil Saucony Peregrine 6, které se ukázaly jako velmi vhodné a v těžkém terénu mě velmi slušně podržely. Rozhodně lépe než nějaké moje protivníky, kteří běželi v silničních botách a pořádně jim to klouzalo. (Pokračování textu…)

Trénink prosinec 2018

Po odpočinku v listopadu jsem se v prosinci již naplno pustil do tréninku. A trenér mě opravdu nešetřil. Některé dny jsme začali běhat i dvoufázově a připadá mi, že jsme dost přitlačili na pilu jak množstvím kilometrů, tak i intenzitou. Ale překvapivě zvládám regenerovat a únava není tak značná, jak jsem občas v minulosti zažíval. Takže zatím jde vše podle představ a s přípravou na další běžeckou sezónu jsem nadmíru spokojený. Snad to vydrží co nejdéle. Jako součást tréninku jsem si dal také závod Čertovská desítka v Kroměříži.

Celkem jsem v prosinci naběhal 643 km a to znamená v počtu kilometrů letos rekordní měsíc. Za svou běžeckou kariéru jsem za jeden měsíc uběhl více kilometrů pouze dvakrát. A dokonce jsem měl 2 týdny, kdy jsem jednou atakoval hranici 180 km a ve druhém týdnu jsem ji i lehce překonal. (Pokračování textu…)

Čertovská desítka Kroměříž 2018

Termín Čertovské desítky v Kroměříži pro mě nebyl úplně vyhovující. Jednak jsem od pondělí do pátku v tréninku naběhal 110 km a také se jednalo o sobotu po pátečním vánočním firemním večírku a tak jsem se vyspal pouze okolo 4 hodin. O únavu bylo postaráno. Navíc v tréninku zatím vůbec netrénuji rychlost a spíše nabíhám objemy. Ale závod to nebyl nijak důležitý, tak jsem to prakticky neřešil.

Závod jsem chtěl vyběhnout hlavně opatrně a sledovat, jak se budu v průběhu cítit a případně zrychlovat nebo se aspoň snažit držet konstantní tempo. Plánované úvodní tempo 3:50 min/km se mi podařilo krásně držet možná také díky běžci přede mnou, který běžel přesně podle mého plánu. Jen jeden závodník se hned v úvodu odpojil a běžel si vlastní závod. Já jsem běžel na třetím místě, ale to nevydrželo dlouho. Z naší početné skupinky se rozhodli jít dopředu 2 závodníci a já běžel ve skupině na čtvrtém až šestém místě. Nejhorší byl úsek na cyklostezce okolo Moravy směrem na Kvasice, kde byla vrstva sněhu, která dokonale způsobovala podklouznutí při každém kroku. Kdybych tohle věděl, asi bych zvolil jiné než 100 % silniční Saucony Freedom ISO. (Pokračování textu…)

Trénink listopad 2018

V průběhu listopadu mě čekalo tří týdenní přechodné období, během kterého jsem chtěl pořádně odpočinout a nabrat síly a motivaci do dalšího běhání. Neznamenalo to úplné běžecké prázdniny, ale výrazné omezení kilometráže a intenzity. Vybíhal jsem jen když byl čas a když se mi chtělo zhruba každý druhý den a vždy jen na pohodovou pomalou desítku. Přípravu na novou sezónu jsem velmi pozvolna začal až v posledních dvou týdnech listopadu. Do tréninku jsem se vrátil relativně v dobré kondici a nepociťoval jsem nějak výraznou ztrátu formy. Ale to může být způsobeno také tím, že zatím začínám pouze nabíhat kilometry a nic rychlého jsem ještě neběžel.

Celkově jsem v listopadu díky odpočinku naběhal pouhých 242 km. Ale v prosinci by se měla kilometráž opět navýšit a dostat na normálnější hodnoty.

Trénink říjen 2018

Když jsem chtěl sepsat souhrn mého listopadového tréninku, zjistil jsem, že jsem vynechal říjen. Takže se malinko vrátím v čase. Týden po Spartathlonu jsem si první říjnovou sobotu zaběhl závod na 10 km v Holešově. Závod se mi vydařil, i když jsem ještě malinko cítil únavu. Následující prodloužený víkend jsem zamakal v Maďarsku na minidovolené v termálech. Od Spartathlonu jsem ale formu směřoval hlavně na poslední víkend v měsíci, kdy jsem běžel závod v Číně na 100 km. Ten sice nevyšel úplně podle představ, ale jednalo se o poslední závod sezóny a začal jsem si konečně užívat zaslouženého odpočinku.

Celkově jsem v říjnu naběhal průměrných 433 km, v listopadu budu jen malinko klusat. Po náročné sezóně potřebuji pořádně odpočinout a nabrat motivaci a chuť do dalších tréninků.

Changan Ford Ultra-Challenge Čína

Když přišlo pozvání na tento závod do Číny, ani chvilku jsem neváhal. Zaběhnout si v exotických podmínkách a strávit pár dnů po závodě cestováním a objevováním jiné kultury byla jasná volba. Za celou sezónu jsem byl před odletem docela unavený, ale i tak jsem se cítil relativně dobře. Myslel jsem si, že po Spartathlonu jsem dokázal zregenerovat a ani tolik neztratil rychlost. Jenže jak jsem později zjistil, zdání tentokrát klamalo.

Logo závodu

Do čínského města Wuhan jsme letěli s Markem Jiráskem a Terezou Zuzánkovou s přestupem ve Frankfurtu a Chengdu. Let probíhal bez problémů a na cílovém letišti nás již čekaly dobrovolnice s cedulí závodu. Odvedly nás na autobus, kterým jsme odjeli do hotelu. Hotel Honey moon bay resort byla taková velká skládačka z přepravních kontejnerů, ale uvnitř by to člověk ani nepoznal. Asi 150 pokojů bylo umístěných do kruhu a uprostřed bylo velké srdce. Zkrátka líbánkový resort v okolí velkých rybníků.

Ubytovaný jsem byl s Markem Jiráskem a výborně jsme si rozuměli, po ubytování jsme společně dali pár kilometrů na protažení nohou po asi 20 hodinovém letu a zašli na večeři. Další den jsme ráno opět zaklusali, poklábosili s ostatními členy naší výpravy, užili si hromadu srandy a šli spát. Zatímco první den jsem spal jako špalek, tuto druhou noc jsem byl asi zmatený z 6 hodinového časového posunu a nemohl usnout. A jakmile jsem usnul, o chvíli později jsem se celý zpocený probudil. (Pokračování textu…)