Štítek: 10 km

Příprava na letošní sezónu probíhá dost nevyzpytatelně, chvíli se mi běhá krásně a někdy zase ztěžka a vůbec to nejde. Kvůli zranění jsem vynechal i můj oblíbený tréninkový maraton na výstavišti v Českých Budějovicích, který v lednu beru jako test jak na tom jsem. Podobně přistupuji k Rohálovské desítce, kterou jsem letos běžel již po osmé a také z ní vyvozuji jakou mám formu. A tentokrát to byl můj úplně první letošní závod. Když se zadaří, mám radost. A když ne, řeknu si, že to pro mě přece není důležitý závod. Trénuji hlavně na stovku a tak to hodím za hlavu. V úterý a ve středu před závodem jsem měl tempovější tréninky, které jsem slušně přepálil. Ale běželo se mi dobře, tak jsem nechtěl zbytečně brzdit. Z toho na mě přišla taková únava, že jsem věděl, že se mi v závodě nepoběží dobře.

V sobotu, v den závodu, jsem ráno trochu zaklusal a dal 3 rovinky na protažení, testoval jsem tím nohy a zdálo se mi to již lepší. Před odjezdem na závod jsem krátce zaklusal ještě jednou a říkal jsem si, že to bude tak 50 na 50. Do Prusinovic jsem jel již ráno pro startovní čísla a ještě se vrátil domů. Na závod jsem pak znova dorazil asi 15 minut před startovním výstřelem. Rozklusaný a protažený jsem byl už před odjezdem a na místě jsem dal ještě pár set metrů a do startovního koridoru se protlačil zrovna ve chvíli, kdy komentátor zmiňoval můj velký úspěch na loňském MS na 24 hodin. Docela mě to překvapilo a potěšilo zároveň, zvlášť, když na startu bylo opravdu mnoho zvučných běžeckých jmen včetně například olympionika Jakuba Holuši. (Pokračování textu…)

Čas letí a letos jsem se vydal na Rohálovskou desítku již po osmé. Mám tak aspoň krásné srovnání, jak se má kondice vyvíjí v čase. A letos jsem trénoval opravdu tvrdě a rozhodně jsem chtěl svůj čas na tomto závodě vylepšit.

Jako vždy jsem v den závodu brzo ráno zajel pro startovní číslo a vrátil se domů, abych ještě trochu odpočíval. Na závod jsem vyrazil asi půl hodiny před startem, v Prusinovicích se trochu rozklusal, protáhl a postavil co nejblíže ke startovní čáře. Po výstřelu jsem vyrazil kupředu a i přes rychlý úvod se mi běželo velmi hezky a zlehka. První 2 kolečka v Prusinovicích vždy rychle utečou a jakmile jsem opustil Prusinovice, běželo se mi stále velmi dobře. Důvodem byl běh z kopce a vítr v zádech. Následoval obávaný kopec v Tučapech, který jsem také bez problémů vyběhl a dokázal v něm dokonce předběhnout i několik běžců. V následném seběhu jsem opět dokázal získat pár vteřinek a upevňoval svoji pozici. (Pokračování textu…)

Termín Čertovské desítky v Kroměříži pro mě nebyl úplně vyhovující. Jednak jsem od pondělí do pátku v tréninku naběhal 110 km a také se jednalo o sobotu po pátečním vánočním firemním večírku a tak jsem se vyspal pouze okolo 4 hodin. O únavu bylo postaráno. Navíc v tréninku zatím vůbec netrénuji rychlost a spíše nabíhám objemy. Ale závod to nebyl nijak důležitý, tak jsem to prakticky neřešil.

Závod jsem chtěl vyběhnout hlavně opatrně a sledovat, jak se budu v průběhu cítit a případně zrychlovat nebo se aspoň snažit držet konstantní tempo. Plánované úvodní tempo 3:50 min/km se mi podařilo krásně držet možná také díky běžci přede mnou, který běžel přesně podle mého plánu. Jen jeden závodník se hned v úvodu odpojil a běžel si vlastní závod. Já jsem běžel na třetím místě, ale to nevydrželo dlouho. Z naší početné skupinky se rozhodli jít dopředu 2 závodníci a já běžel ve skupině na čtvrtém až šestém místě. Nejhorší byl úsek na cyklostezce okolo Moravy směrem na Kvasice, kde byla vrstva sněhu, která dokonale způsobovala podklouznutí při každém kroku. Kdybych tohle věděl, asi bych zvolil jiné než 100 % silniční Saucony Freedom ISO. (Pokračování textu…)

V pátek jsem od bráchy na Facebooku zjistil, že se v sobotu chystá na deseti kilometrový charitativní Běh pro Tobiáška v Oseku nad Bečvou. Můj tréninkový plán měl v sobotu stanovené 2 rychlé úseky po 10 km. A tak jsem si řekl, že bych jeden úsek mohl pojmout v rámci tohoto závodu. Vše jsem zkonzultoval s trenérem a ten mi úseky zkrátil na 5 km s tím, že mezi nimi zrušil pauzu a první pětku jsem měl běžet ostře a druhou velmi ostře.

Příprava na závod probíhala velmi důkladně už den před závodem do třech do rána na oslavě narozenin kolegyně z práce. A 7 piv za večer nebylo zdaleka ideálních. Ranní vstávání bylo náročné a chystání dost hektické. Naštěstí se mi podařilo nic nezapomenout, na místo jsme dorazili s časovou rezervou a já měl dostatek času na rozklusání, protažení a několik krátkých rovinek.
(Pokračování textu…)

Letos to byla v Prusinovicích na Rohálovské desítce již moje šestá účast. A pokud nepočítám zachumelený ročník, kdy se běželo směrem na Dřevohostice, vždy jsem se dokázal alespoň o pár vteřinek zlepšit. Je to takový můj test na začátek sezóny, jestli jsem se neflákal v zimní přípravě. Jenže na začátku příprav na tuto sezónu jsem vyměnil trenéra a připadá mi, že tréninky jsou mnohem méně intenzivní a naběhám spíše více kilometrů a pomaleji. Zřejmě více ultramaratonská příprava. Proto jsem byl velmi zvědavý, jak Rohálovská desítka dopadne a raději jsem neměl vůbec žádná očekávání.

Stejně jako v předchozích ročnících jsem se do Prusinovic vypravil brzo ráno pro startovní číslo a poté jel ještě domů odpočívat. Na závod jsem pak vyrazil až po půl dvanácté, abych zbytečně na startu nemrzl. Po příjezdu jsem byl ale překvapený, že ani 5 minut před startem nikdo nebyl u startovní brány. Následně jsem se dozvěděl, že start je o 15 minut posunutý na 12:15. Alespoň jsem měl pár minut navíc na rozběhání a protažení. (Pokračování textu…)

Tento závod jsem původně vůbec nechtěl běžet. Jenže se na něj mezi prvními přihlásili brácha s tatínkem, a když už se do Valašského Meziříčí plánovalo vyrazit, rozhodl jsem se později také přihlásit. Závod se mi příliš nehodil do termínovky, jelikož byl týden po ultratrailu Borák a týden před 12 hodinovkou ve Stromovce. To byl také jeden z důvodů, proč jsem byl domluvený s trenérem, že poběžím pouze tréninkově na 90%. Jenže vloni jsem si tady zaběhl svůj osobní rekord dokonce ve velmi horkém počasí. Proto jsem věděl, že trať je rychlá, tentokrát vyšlo i perfektně počasí a teplota mohla být okolo 18 stupňů pod mrakem. Takže jsem si řekl, že by byla škoda nezkusit opět pokořit osobák a původní domluvu s trenérem jsem se rozhodl výjimečně nedodržet.

Tentokrát jsem chtěl na závod přijet s dostatečnou časovou rezervou, ale to se příliš nepodařilo. Další výrazné asi půl hodinové zpoždění nastalo ve frontě na startovní číslo. Bohužel organizátoři vůbec nestíhali nápor stovek běžců a před registrací se tvořily nekonečné fronty. Když jsem konečně vystál startovní balíček, šel jsem si do auta odložit věci a cítil jsem, jak mám děsně ztuhlé nohy. To nebylo dobré znamení, ale jinak jsem se cítil dobře a věřil jsem si. Následně zbylo už jen trochu času na rozklusání, protažení, zaběhnutí pár rovinek a už jsem se šel postavit na start, který měl 10 minut zpoždění a výstřelu jsme se dočkali přesně ve 12:10. Bylo zajímavé, že mi rozklusání velmi pomohlo a nohy byly na startu jako vyměněné a žádnou ztuhlost jsem již nepociťoval, právě spíše naopak, cítil jsem se naprosto skvěle. To byl další důkaz toho, že bych mohl osobák vylepšit. (Pokračování textu…)

Rohálovskou desítku jsem letos běžel už popáté. Je to takový můj první závod sezóny, kdy vždy porovnávám svůj čas oproti loňsku a podle toho odhaduji svoji aktuální formu. Letos to ovšem mělo menší háček. Po Hulmenské desítce přesně 5 týdnů před tímto závodem jsem si způsobil zranění a to bohužel znamenalo nedobrovolnou třítýdenní pauzu od běhání. Na trénink pak zbývaly pouhé 2 týdny a ty zdaleka nepředstavovaly ideální přípravu. Sice jsem byl odpočinutý, ale nemohl jsem od závodu čekat nějaké zázračné výsledky. Zvlášť když jsem se ještě necítil úplně v pořádku a stále jsem při běhu cítil malou bolest. (Pokračování textu…)