Štítek: 10 km

Po roce jsem opět zavítal do Kroměříže na Čertovskou desítku. Minulý rok se mi příliš nedařilo a tak jsem ani letos neměl příliš velké očekávání. Přece jen jsem se nijak na závod nepřipravoval a běžel ho z plného tréninku. (Pokračování textu…)

Po dvou letech jsem se opět vydal do Prusinovic na Rohálovskou desítku. Po náročném tréninkovém týdnu jsem nebyl úplně ve formě a bolely mě nohy. Proto jsem neměl nijak velké ambice na zaběhnutí dobrého času. Zvlášť když se jedná o dost náročný kopcovitý závod. Takže jsem závod pojmul spíš jako kvalitní trénink, ale samozřejmě jsem dal do závodu maximum. (Pokračování textu…)

Tentokrát začnu report ze závodu trochu netradičně již několik dnů před startem. Na závod jsem se přihlásil s týdenním předstihem, protože organizátoři stanovili kapacitu závodu na 100 běžců a nechtěl jsem riskovat, že by bylo vyprodáno. Jenže ve středu jsem měl naplánovaný poslední rychlejší trénink a chvíli po vyběhnutí mě rozbolely svaly na nohách tak, že jsem musel rapidně zpomalit a přejít více méně do klusu. Několik předchozích dnů jsem se vůbec nešetřil a běhal docela intenzivně. Svůj podíl na tom měla jistě i pondělní posilovna. Čtvrtek a pátek před závodem jsem se tedy maximálně šetřil, relaxovat a snažil se dát do pořádku. Již jsem jenom pomalu vyklusával a čekal, co se bude v sobotu na startu dít. (Pokračování textu…)

Definitivně posledním letošním závodem pro mě byl závod na 10 km Čertovská desítka v Kroměříži. Před závodem jsem se cítil dobře a chtěl jsem zaběhnout čas okolo 38 minut. Počasí také přálo a tak jsem nedočkavě očekával start závodu, který byl v 11 hodin. (Pokračování textu…)

V mém oblíbeném parku, kde chodím často trénovat, jsem objevil další závod na 10 km. Pár závodů jsem tady již běžel a snažím se žádný nevynechat, hlavně proto, že to mám blízko a nemusím nikam složitě cestovat. Škoda, že se tady občas neběží i něco delšího. Tentokrát se běžel druhý ročník závodu Běžím s AVL. Trať měla tvar číslice „8“ se zázemím uprostřed Ladronky, 2x se okruh běžel celý a navrch ještě jedna půlka. (Pokračování textu…)

Když jsem si ve středu zaběhl osobák na 10 km, navnadilo mě to a hned ve čtvrtek jsem pokukoval do termínovky, abych si vyhlédl další závod. Ideálně jsem si představoval nějaký maraton blízko Prahy, ale bohužel nic vhodného se nekonalo a tak jsem se spokojil s 10 km charitativním Adra během. Letos jsem již podobný charitativní závod běžel, jednalo se o Běh pro gorily. Spojení charity s běháním se mi totiž líbí a tak jsem neváhal a na Adra běh se hned přihlásil. Výtěžek ze startovného byl použit buď na vzdělání dětí v Bangladéši nebo na vybavení nemocnice v Etiopii. Vybral jsem si Etiopii a dokonce jsem dostal hezké poděkování za příspěvek. (Pokračování textu…)

Běh olympijského dne jsem si vybral proto, že ho mám blízko, běží se na Ladronce, kde běžně trénuji a hlavně jsem si chtěl ověřit, jak jsem na tom aktuálně s rychlostí. Od květnového pražského maratonu uběhl zhruba měsíc a půl a v průběhu této doby jsem vůbec netrénoval rychlost, ale cíleně trénoval vytrvalost a připravoval se na 12 hodinový závod ve Stromovce. Běhal jsem výhradně jenom pomalým tempem delší vzdálenosti a tento závod měl být testem, jaké na mě tyto tréninky měly vliv a jak moc mě zpomalily na 10 km trati. Cíl byl samozřejmě běžet co nejrychleji, ale přál jsem si čas pod 40 minut, což je zhruba 2 minuty za osobním rekordem. (Pokračování textu…)