Štítek: 10 km

Hulín je jen pár kilometrů a tak jsem se rozhodl si Hulmenskou desítku tréninkově zaběhnout. Neměl jsem od závodu žádná očekávání, jelikož jsem ho běžel po dvou dnech od testu laktátové křivky. V každém případě jsem se na startu cítil docela v pohodě a byl relativně dobře připravený. Bál jsem se jen počasí, aby nebyla příliš velká zima, ale to se nepotvrdilo. Byly příjemné zhruba -3 stupně, bezvětří a svítilo sluníčko. Pocitově tedy bylo velmi příjemně.

Závod odstartoval v 10 hodin a spolu s dalšími 98 závodníky jsem se vydal na obrátkovou trať z Hulína směrem na Pravčice. Vůbec mě nenapadlo se zaměřit na svoje pořadí, protože podle loňských výsledků jsem v cíli očekával pořadí okolo dvacátého místa. Vyběhl jsem vcelku rozumným tempem a po zhruba 2 km jsem se bohužel ocitl osamocený a toto vytrvalo až do cíle. Proto jsem neměl motivaci se příliš snažit. Při obrátce jsem si ale odpočítal, na kolikátém místě běžím a zjištění, že jsem na 6 místě mě povzbudila. Říkal jsem si, že bych teoreticky mohl být třeba i třetí v kategorii. A tak jsem se začal snažit a šestý kilometr byl nejrychlejším v průběhu celého závodu. Ale bylo to způsobeno i tím, že tato část byla lehce z kopce. Bohužel závodník přede mnou měl velký náskok a nebylo v mých silách ho dotáhnout. V závěru jsem se tak raději soustředil na svá záda a kontroloval si odstup na závodníka za mnou. (Pokračování textu…)

Desítku okolo komína jsem původně vůbec neměl v termínovce. Týden po Boráku a zároveň týden před 12 hodinovkou jsem si říkal, že už by to bylo až příliš. Jenže na tento závod se přihlásil brácha s taťkou a tak jsem si říkal, že se svezu a udělám výlet. Domluvil jsem se s trenérem a pokud by na místě byla volná startovní čísla, jedno bych si koupil. A volná byla, takže jsem nemusel jenom fandit, ale mohl i běžet.

Překvapilo mě, jaké bylo horko, ale na desítce mi to až tolik nevadí, určitě se to dalo přežít. Kvalitně jsem se před závodem rozklusal, rozcvičil a těšil se na závod. Měl jsem hodně rozporuplné pocity, chtěl jsem se šetřit a vůbec jsem nevěděl, v jakém stavu budu mít nohy po Boráku. Na startu nebyla nijak velká tlačenice a dokázal jsem vyrazit z jedné z předních řad. Přesně ve 12 hodin zazněl výstřel startovní pistole a já vyrazil poklidným tempem okolo 3:50 min/km. Jak jsem již zvyklý, tak mě předbíhaly davy závodníků, ale toho jsem si nevšímal. Ale běželo se mi dobře a já si říkal, že nebudu zbytečně brzdit a od druhého kilometru trochu zrychlím. Najednou se role vystřídaly a začal jsem předbíhat já. Bohužel v té euforii jsem si druhý kilometr vůbec nepohlídal a měl ho za 3:25 min. Třetí kilometr jsem zpomalil na 3:34, ale stále to bylo rychlé. Malou omluvou mi může být jedině to, že první polovina byla převážně z kopce. (Pokračování textu…)

Letos jsem Rohálovskou desítku běžel už počtvrté, závod mám za humny, tak proč se nepřihlásit. Zvlášť když je tak vyhlášený a sjíždějí se na něj závodníci z dalekého okolí. Závod jsem stejně jako minulý rok pojmul pouze tréninkově bez velké přípravy a odpočinku před závodem.

Asi týden před závodem jsem byl hodně unavený, prakticky každý došlap při běhu bolel a v neděli jsem byl dokonce donucený i zkrátit plánovaný trénink. Únava byla opravdu dost značná. Proto jsem se závodu obával, ale věděl jsem, že zaběhnout dobře není můj velký cíl a tak jsem to moc neřešil. V letošní sezóně budou mnohem důležitější závody. V týdnu, kdy se konal závod mi Pavel předepsal docela náročný trénink a já jsem se bál, co to se mnou udělá. Jednalo se o svižných 12 km a pak ještě 3 ostřejší kilometrové intervaly. Obava z tohoto tréninku byla neopodstatněná a běželo se mi opravdu dobře, 12 km v tempu 4:05 min/km a kilometrové úseky po 3:45 minutách. Navíc jsem se po tréninku necítil nijak extrémně unavený. (Pokračování textu…)

Po roce jsem opět zavítal do Kroměříže na Čertovskou desítku. Minulý rok se mi příliš nedařilo a tak jsem ani letos neměl příliš velké očekávání. Přece jen jsem se nijak na závod nepřipravoval a běžel ho z plného tréninku. (Pokračování textu…)

Po dvou letech jsem se opět vydal do Prusinovic na Rohálovskou desítku. Po náročném tréninkovém týdnu jsem nebyl úplně ve formě a bolely mě nohy. Proto jsem neměl nijak velké ambice na zaběhnutí dobrého času. Zvlášť když se jedná o dost náročný kopcovitý závod. Takže jsem závod pojmul spíš jako kvalitní trénink, ale samozřejmě jsem dal do závodu maximum. (Pokračování textu…)

Tentokrát začnu report ze závodu trochu netradičně již několik dnů před startem. Na závod jsem se přihlásil s týdenním předstihem, protože organizátoři stanovili kapacitu závodu na 100 běžců a nechtěl jsem riskovat, že by bylo vyprodáno. Jenže ve středu jsem měl naplánovaný poslední rychlejší trénink a chvíli po vyběhnutí mě rozbolely svaly na nohách tak, že jsem musel rapidně zpomalit a přejít více méně do klusu. Několik předchozích dnů jsem se vůbec nešetřil a běhal docela intenzivně. Svůj podíl na tom měla jistě i pondělní posilovna. Čtvrtek a pátek před závodem jsem se tedy maximálně šetřil, relaxovat a snažil se dát do pořádku. Již jsem jenom pomalu vyklusával a čekal, co se bude v sobotu na startu dít. (Pokračování textu…)

Definitivně posledním letošním závodem pro mě byl závod na 10 km Čertovská desítka v Kroměříži. Před závodem jsem se cítil dobře a chtěl jsem zaběhnout čas okolo 38 minut. Počasí také přálo a tak jsem nedočkavě očekával start závodu, který byl v 11 hodin. (Pokračování textu…)

V mém oblíbeném parku, kde chodím často trénovat, jsem objevil další závod na 10 km. Pár závodů jsem tady již běžel a snažím se žádný nevynechat, hlavně proto, že to mám blízko a nemusím nikam složitě cestovat. Škoda, že se tady občas neběží i něco delšího. Tentokrát se běžel druhý ročník závodu Běžím s AVL. Trať měla tvar číslice „8“ se zázemím uprostřed Ladronky, 2x se okruh běžel celý a navrch ještě jedna půlka. (Pokračování textu…)

Když jsem si ve středu zaběhl osobák na 10 km, navnadilo mě to a hned ve čtvrtek jsem pokukoval do termínovky, abych si vyhlédl další závod. Ideálně jsem si představoval nějaký maraton blízko Prahy, ale bohužel nic vhodného se nekonalo a tak jsem se spokojil s 10 km charitativním Adra během. Letos jsem již podobný charitativní závod běžel, jednalo se o Běh pro gorily. Spojení charity s běháním se mi totiž líbí a tak jsem neváhal a na Adra běh se hned přihlásil. Výtěžek ze startovného byl použit buď na vzdělání dětí v Bangladéši nebo na vybavení nemocnice v Etiopii. Vybral jsem si Etiopii a dokonce jsem dostal hezké poděkování za příspěvek. (Pokračování textu…)

Běh olympijského dne jsem si vybral proto, že ho mám blízko, běží se na Ladronce, kde běžně trénuji a hlavně jsem si chtěl ověřit, jak jsem na tom aktuálně s rychlostí. Od květnového pražského maratonu uběhl zhruba měsíc a půl a v průběhu této doby jsem vůbec netrénoval rychlost, ale cíleně trénoval vytrvalost a připravoval se na 12 hodinový závod ve Stromovce. Běhal jsem výhradně jenom pomalým tempem delší vzdálenosti a tento závod měl být testem, jaké na mě tyto tréninky měly vliv a jak moc mě zpomalily na 10 km trati. Cíl byl samozřejmě běžet co nejrychleji, ale přál jsem si čas pod 40 minut, což je zhruba 2 minuty za osobním rekordem. (Pokračování textu…)