Příprava na letošní sezónu probíhá dost nevyzpytatelně, chvíli se mi běhá krásně a někdy zase ztěžka a vůbec to nejde. Kvůli zranění jsem vynechal i můj oblíbený tréninkový maraton na výstavišti v Českých Budějovicích, který v lednu beru jako test jak na tom jsem. Podobně přistupuji k Rohálovské desítce, kterou jsem letos běžel již po osmé a také z ní vyvozuji jakou mám formu. A tentokrát to byl můj úplně první letošní závod. Když se zadaří, mám radost. A když ne, řeknu si, že to pro mě přece není důležitý závod. Trénuji hlavně na stovku a tak to hodím za hlavu. V úterý a ve středu před závodem jsem měl tempovější tréninky, které jsem slušně přepálil. Ale běželo se mi dobře, tak jsem nechtěl zbytečně brzdit. Z toho na mě přišla taková únava, že jsem věděl, že se mi v závodě nepoběží dobře.
V sobotu, v den závodu, jsem ráno trochu zaklusal a dal 3 rovinky na protažení, testoval jsem tím nohy a zdálo se mi to již lepší. Před odjezdem na závod jsem krátce zaklusal ještě jednou a říkal jsem si, že to bude tak 50 na 50. Do Prusinovic jsem jel již ráno pro startovní čísla a ještě se vrátil domů. Na závod jsem pak znova dorazil asi 15 minut před startovním výstřelem. Rozklusaný a protažený jsem byl už před odjezdem a na místě jsem dal ještě pár set metrů a do startovního koridoru se protlačil zrovna ve chvíli, kdy komentátor zmiňoval můj velký úspěch na loňském MS na 24 hodin. Docela mě to překvapilo a potěšilo zároveň, zvlášť, když na startu bylo opravdu mnoho zvučných běžeckých jmen včetně například olympionika Jakuba Holuši. (Pokračování textu…)
