Závod na 100 km v Plzni byl mým posledním závodem letošní sezóny. Běžel jsem ho jenom proto, abych měl odběhnutých 6 závodů v Ultracupu. Letos už ale bylo závodů hodně a dlouho jsem přemýšlel, jak tento závod pojmout. Přemýšlel jsem, jestli má smysl vůbec běžet naplno a nezvolit raději pohodové vyklusání třeba za 9 hodin. Věděl jsem, že po mistrovství světa a Spartathlonu budu hodně složitě hledat motivaci. Nakonec jsem se ale rozhodl zkusit běžet stejně jako v Holandsku a třeba se i trochu zlepšit. Proto jsem byl připravený vyběhnout okolo 4:25, abych si na začátek vytvořil náskok a třeba se podařil i osobáček. Počasí přálo podobně jako loni, na začátku bylo okolo 5 stupňů, ale později se oteplilo až na 14 a dokonce vykouklo i sluníčko. Oblečení jsem tedy zvolil úplně stejně jako loni. Ještěže si tento blog píšu, aspoň se můžu vrátit k závodům a připomenout si jejich průběh a také jaké oblečení jsem zvolil. (Pokračování textu…)
Spartathlon
Příběh Spartathlonu začal již v lednu, kdy jsem úplnou náhodou potkal Radka Brunnera na jedné akci v Praze. Povídali jsme si o plánech na nadcházející běžeckou sezónu a řeč se stočila ke Spartathlonu. O tomto závodu jsem již hodně četl, měl prostudované blogy snad všech českých účastníků a s napětím jsem sledoval průběh minulých 2 ročníků online na internetu. Radek mě přemlouval, abych taky na Spartathlon vyrazil společně s ním a Pavlem Sedlákem. Po tomto setkání jsem 14 dnů přemýšlel, jestli na Spartathlon vůbec mám, jestli existuje alespoň malá pravděpodobnost, že závod dokončím. Věděl jsem, že letos pojede nejpočetnější sestava z Česka v historii a že se tato příležitost už nemusí opakovat. Nakonec jsem se přihlásil a od té chvíle jsem se Spartathlonu bál ještě více než kdy předtím a zároveň vůči němu cítil obrovský respekt. (Pokračování textu…)
Mistrovství světa na 100 km ve Winschotenu
Zážitků a dojmů z výletu do Holandska mám tolik, že ani netuším, kde pořádně začít. Asi začnu od úplného začátku ještě relativně dlouho před závodem. Formu jsem začal ladit ihned po Hostýnské Osmě, takže na přípravu bylo rovných 5 týdnů. A hodlal jsem do tréninku dát opravdu všechno, protože možnost reprezentovat ČR jsem měl poprvé v životě. V žádném případě jsem nechtěl udělat ostudu a byl jsem odhodlaný podat maximální výkon. Byl to můj zatím nejdůležitější závod v životě, úplně první závod v zahraničí, zkrátka životní závod, takže jsem tomu chtěl dát vše. Až jsem se 14 dnů před závodem bál, jestli vůbec zvládnu zregenerovat, protože jsem běhal dost intenzivně, poprvé jsem zapojil dvoufázový trénink a cítil jsem se hodně unavený. Příprava ale nebyla jenom fyzická, ale taky mentální. Za každou cenu jsem se snažil dostat do hlavy tempo 4:30 na kilometr, ani o sekundu rychleji, raději na začátku pomaleji. Zvlášť když jsem věděl, že pokušení držet se na začátku soupeřů světové extra třídy bude veliké. Jsem ale přesvědčený, že rovnoměrné tempo je základ úspěchu, což se mi ostatně potvrdilo i vloni v Plzni. Lehkým výpočtem se dá dojít k závěru, že pokud bych vydržel běžet konstantně 4:30 min/km celý závod, proběhnu cílem v čase 7:30, což byl můj cíl. (Pokračování textu…)
MČR Self-Transcendence Race 24h Kladno
Po loňské 24 hodinovce v Kladně jsem se na letošní závod hodně těšil, opět se jednalo o mistrovství ČR na 24 hodin a tak jsem se chtěl nějak hezky umístit. Hlavním cílem ale bylo zaběhnout minimálně 200 km, spíš ale raději víc, abych si zajistil účast na MS. Hodně jsem se na závod připravoval a těšil se. Také jsem důkladně sledoval předpověď počasí a meteorologové předpovídali prakticky ideální podmínky, což se nakonec i vyplnilo. V týdnu jsem naspal mnohem víc než je u mě běžné, doplňoval minerály a hodně odpočíval. I když to bylo 14 dnů po 100 km v Ostravě, cítil jsem se dobře a odpočatě.
Plán jsem měl hodně podobný jako loni. První polovinu běžet v průměru okolo 6 min/km a v druhé půlce trochu zpomalit a trochu si i odpočinout. Důležité také bylo otestovat žaludek, jestli bude spolupracovat při tak dlouhém běhu, protože loni to byla tragédie, měl jsem hrozné problémy a zvracel jsem. Letos jsem tedy nechtěl podcenit jídlo a občerstvoval jsem se prakticky od samého začátku a pořád něco zobal na občerstvovačce. Také jsem chtěl pořádně vyzkoušet relativně nové boty Hoka, o kterých jsem zde ale již psal. (Pokračování textu…)
MČR na 100 km Ostrava
Na mistrovství ČR na 100 km jsem se hodně těšil a zároveň taky hodně připravoval. V Ostravě jsem chtěl vylepšit svůj osobák a zaběhnout dobrý čas, abych se nominoval na mistrovství světa do holandského Winschotenu. Takže od 12 hodinovky ve Stromovce (13.6.) jsem se připravoval výhradně na tento závod. Věřil jsem si, že bych mohl zaběhnout čas okolo 7:40-7:45 hodin. Také jsem se těšil na novou pro mě neznámou trať, protože v Ostravě jsem nikdy žádný závod neběžel. Běželo se 20 kol po 5 km, prakticky obrátková trať.
Ovšem plány na skvělý výsledek závodu (podobně jako ve Stromovce) se při pohledu na předpověď počasí začaly rozpadat. Ze Stromovky jsem měl ještě v živé paměti, jak můj výkon dokáže horko negativně ovlivnit. Ale stejně jsem se nechtěl vzdát předčasně. Začal jsem podle plánu v tempu okolo 4:35 min/km, možná i o něco rychleji, protože mi Garmin měřil kratší vzdálenost. Ale běželo se mi dobře a navíc jsem běžel společně s Vláďou Netopilem, tak jsme po cestě prohodili pár slov, aby nám to rychleji ubíhalo. Vydrželo nám to ale jen do 15 km, kdy jsem bohužel musel odskočit do lesa, protože se mnou nespolupracoval žaludek. (Pokračování textu…)
Mattoni 1/2Maraton Olomouc
Půlmaraton v Olomouci pro mě byl hlavně rodinnou událostí než závodem, na kterém bych chtěl zaběhnout nějaký kvalitní čas. Běžel tatínek, poprvé i bratr a tak jsme se vypravili cená rodina. Osobně jsem ještě cítil malou únavu z předchozího víkendu, kdy jsem běžel závod na 12 hodin ve Stromovce. (Pokračování textu…)
Závod na 12 hodin ve Stromovce 2015
Na dvanácti hodinovku ve Stromovce jsem se těšil, jedná se o závod v krásném parku s příjemným okolím, na okruhu o délce 1,9 km, takže se můžu často občerstvovat a mám vše potřebné prakticky na dosah ruky. Letos jsem byl ale před závodem víc nervózní než obvykle, protože vloni jsem vyhrál (loňský report zde) a letos jsem chtěl vítězství obhájit. Měl jsem natrénováno mnohem víc, formu mám také dobrou a tak to teoreticky neměl být žádný velký problém. Nějakou dobu před závodem jsem si věřil na 140 km, ale při pohledu na předpověď počasí jsem se pár dnů před závodem spokojil s cílem 135 km. Vždyť vloni jsem uběhl 129,7 km a tak pár kilometrů navíc mělo být úplně v pohodě, obzvlášť pokud se mi vyhnou problémy s žaludkem s jakými jsem se vloni potýkal. (Pokračování textu…)
Volkswagen Maraton Praha 2015
O letošním RunCzech pražském maratonu bych nejraději vůbec nepsal. Tento závod pro mě byl katastrofální, takže to shrnu jen v krátkosti. Nejprve doporučuji přečíst jak probíhal můj trénink měsíc před závodem v příspěvku Trénink duben 2015. Již z toho se dá vyvodit, že závod asi nebude příliš ideální.
Po více než týdenní běžecké pauze kvůli zranění jsem pár dnů před závodem opět vyběhl, abych si ověřil, že noha je v pořádku a nebolí. To se vcelku povedlo a při maratonu noha rozhodně nebolela a nijak mě neomezovala, takže na ni se nemůžu v žádném případě vymlouvat. Původně jsem měl ambiciózní cíle, věřil jsem si na čas 2:50, možná na 2:55, když by to šlo úplně nejhůř, chtěl jsem alespoň vylepšit svůj osobák 2:58:49 z loňska. (Pokračování textu…)
Sportisimo 1/2Maraton Praha 2015
V roce 2011 byl pražský půlmaraton mým úplně prvním běžeckým závodem. Proto pro mě hodně znamená a vždy se na něj snažím co nejlépe připravit a podat co možná nejlepší výkon. Také se mi v něm podařilo vždy zlepšit osobák. Výjimkou byl jen loňský ročník, kdy jsem měl začátek roku poznamenaný zraněním a neměl jsem moc natrénováno. (Pokračování textu…)
Rohálovská desítka 2015
Po dvou letech jsem se opět vydal do Prusinovic na Rohálovskou desítku. Po náročném tréninkovém týdnu jsem nebyl úplně ve formě a bolely mě nohy. Proto jsem neměl nijak velké ambice na zaběhnutí dobrého času. Zvlášť když se jedná o dost náročný kopcovitý závod. Takže jsem závod pojmul spíš jako kvalitní trénink, ale samozřejmě jsem dal do závodu maximum. (Pokračování textu…)