Mistrovství Evropy na 24 hodin ve francouzském Albi

Nechybělo příliš mnoho a do Francie na mistrovství Evropy jsem vůbec nejel. V Kladně po 24 hodinovce jsem byl rozhodnutý, že takto dlouhý závod jednou ročně stačí. Navíc jsem si říkal, že po Spartathlonu se budu chtít velmi dobře připravit na listopadové MS na 100 km do Španělska a mezi tyto závody vložit další náročný závod by nebylo příliš moudré. Naštěstí jsem na rozhodnutí z Kladna brzy zapomněl a rozhodl se jet reprezentovat. A dobře jsem udělal.

Účastnická medaile ze závodu. (zdroj Facebook)

V období mezi Spartathlonem a francouzskou 24 hodinovkou jsem měl 3 týdny na regeneraci a už běhal jenom kratší a lehčí tréninky. Jenže ani tak to pro mě nebylo úplně ideální běžecké období. Po Spartathlonu jsem odjel na prodloužený víkend do termálních lázní, abych lépe zregeneroval. Při běhání v jiném prostředí jsem se sice cítil velmi dobře, ale tepy jsem měl mnohem výš, než obvykle. Nevěnoval jsem tomu příliš pozornost, ale přesně 9 dnů před závodem mě dostihla velká únava. Dokonce taková, že jsem musel úplně vynechat trénink a to rozhodně nemám ve zvyku. V dalších dnech se to postupně srovnalo, ale stejně jsem tím byl před závodem znepokojený. Závod jsem bral jako velkou neznámou a vůbec nevěděl, jak dopadne. (Pokračování textu…)

Spartathlon 2016

Loňský Spartathlon byl bez přehánění fenomenální. Tak úžasnou atmosféru jsem nikdy a nikde předtím nezažil. A i když jsem se chvíli po dokončení závodu vyslovil ve smyslu, že příště už Spartathlon určitě nepoběžím, s odstupem času jsem neodolal. Musel jsem se do Řecka na start tohoto závodu vrátit a opět prožít ten nezapomenutelný pocit při doteku nohy krále Leonida v cíli. Kdo by se rád dozvěděl víc o závodu, doporučuji přečíst můj loňský report. V krátkosti jen připomenu, že závod je považovaný za jeden z nejnáročnějších ultramaratonů na světě, měří 246 km, běží se za vysokých řeckých teplot ve zvlněném terénu a závod má časový limit 36 hodin. Radek Brunner pro představu použil srovnání s pražským maratonem, kde je časový limit 7 hodin na jeden maraton. V tomto závodu ale musí účastník urazit maratonů téměř 6 a na každý má časový limit 6 hodin.

Na první pohled se může zdát závod napodruhé jednodušší, ale já jsem to tak vůbec nevnímal. Myšlenky na Spartathlon ve mně nejen vyvolávají husí kůži, ale také obrovský respekt. Určitě mi minulý rok dal mnoho zkušeností, ale na druhou stranu jsem cítil větší tlak a měl větší očekávání. Napadalo mě třeba pokoření hranice 30 hodin. A to by znamenalo běžet v průměru okolo minuty na kilometr rychleji než vloni. Proto jsem měl velmi smíšené pocity. Například jsem se sice na jednu stranu cítil velmi dobře a byl jsem odpočinutý, ale na druhou stranu mě už téměř 2 měsíce bolí koleno a bál jsem se, jestli v závodě nebude protestovat nad množstvím uběhnutých kilometrů. (Pokračování textu…)

Run Winschoten 2016

Loni byl pro mě závod ve Winschotenu nejdůležitějším závodem v životě. Byl to můj první závod v zahraničí, moje oblíbená stovka a navíc to pro mě byla premiéra v reprezentaci, jelikož se závod běžel jako mistrovství světa na 100 km. Hned po závodě jsem věděl, že se do Winschotenu opět vrátím a tuto stovku si ještě někdy zaběhnu. Letos jsem ale k závodu přistupoval úplně jinak, nebral jsem ho jako příliš důležitý. Proto mě napadaly zajímavé myšlenky na různé strategie v průběhu závodu. Napříkpodlad jsem si říkal, že bych mohl zkusit rychlejší začátek stejně jako to dělají Radek Brunner a Daniel Orálek. Přece jen jsou to mnohem zkušenější běžci a já si říkal, že třeba objevím jejich tajemství, jak rychle uběhnout stovku.

Nebo jsem mohl zkusit opět vyrovnané tempo, o což se většinou vždy snažím. Ale tentokrát to bylo složitější. Věděl jsem, že jsem letos velmi trénoval a cítil jsem se na osobák. Průměrné tempo tedy rozhodně rychlejší než 4:30 min/km, ale o kolik jsem netušil. Nevěděl jsem, jestli by 4:20 min/km v začátku bylo velmi odvážné nebo tak akorát. Po konzultaci s trenérem jsem se snažil zvolit raději poklidný začátek. V každém případě jsem si přál běžet prvních 60 km úplně v pohodě bez většího úsilí a také aby následný pokles tempa byl co nejmenší. Při pohledu do startovní listiny jsem teoreticky mohl pohlížet na stupně vítězů ve své kategorii, i když konkurence byla vcelku slušná. (Pokračování textu…)

24 h Self-Transcendence Race Kladno 2016

Po mé loňské nevydařené účasti na kladenské 24 hodinovce jsem si chtěl letos spravit náladu. Závod se běžel jako mistrovství ČR, takže jsem se chtěl dobře umístit. A letos jsem cítil velkou příležitost, jelikož se někteří výborní ultramaratonci neúčastnili, hlavně Radek Brunner a Petr Válek. Mými největšími soupeři tak byli Jarda Bohdal a Pavel Marek. Ostatní zahraniční běžci mě příliš nezajímali, jednak se nepočítají do mistrovství ČR a také se jim nepočítají body do poháru Ultracupu.

Od 12 hodinovky na konci května jsem přípravu směřoval k tomuto závodu. Na začátku července vše vypadalo velmi nadějně, za prvních 17 dnů měsíce jsem naběhal 274 km v průměrném tempu 4:14 min/km. Přitom jsem běhal velmi lehce a bez většího úsilí, takže to bylo velmi dobré. Jakmile se blížil závod, začal jsem ubírat na kilometráži i tempu, abych dostatečně odpočinul. Ale paradoxně jsem začal pociťovat asi 10 dnů před závodem vcelku značnou únavu a bolest ve svalech. Vůbec jsem nechápal co se to děje, ale čekal jsem, že to do závodu zmizí. Bohužel opak byl pravdou a nepochopitelná únava zůstala. Je možné, že to bylo způsobené pouhou nervozitou před závodem, ale vcelku mě to rozladilo. (Pokračování textu…)

Mattoni 1/2Maraton Olomouc 2016

Půlmaraton v Olomouci jsem běžel jen proto, že se jednalo spíš o rodinnou záležitost než abych se zde snažil trhat rekordy. Stejně jako vloni jsem i letos běžel s taťkou a bráchou. Tentokrát brácha vyzvedl startovní čísla už v pátek, takže jsme měli v sobotu před závodem víc času na odpočinek a mohli přijet prakticky až těsně před startem. Po příjezdu do Olomouce jsem stihl maximálně krátké klusání a focení se skupinkou lidí, kteří také běželi a které trénuje můj trenér. Nejvíc mě při předzávodním rozklusání překvapili Keňani, kteří se rozbíhali v teplácích a bundách. Já jsem byl rád, že jsem se mohl zchladit v kašně a jim byla v těch tropických teplotách asi zima.

Fotka s částí tréninkové skupiny mého trenéra
Fotka s částí tréninkové skupiny mého trenéra

(Pokračování textu…)

Závod na 12 hodin ve Stromovce 2016

Dvanáctihodinovka ve Stromovce byla vyvrcholením velmi náročného květnového závodního programu. Začalo to pražským maratonem, další víkend Borákem, pak jsem si dal i kratší závod na 10 km a pak Stromovka. Vše vždy s odstupem pouhého jednoho týdne. Nebylo to zdaleka ideální a při tolika startech se nedá rozumně na závody připravit. Proto jsem si ani nekladl vysoké cíle pro tento závod a oproti minulému roku jsem si stanovil mnohem reálnější cíl. Tím bylo uběhnout 130 km a lehounce posunout osobáček přes tuto hezky zaokrouhlenou hranici.

Ve Stromovce jsem již dvakrát vyhrál, takže jsem si přál, abych opět obhájil a získal na tomto závodě Hattrick. Jenže při pohledu do startovní listiny jsem zjistil zásadní komplikaci. Ve startovce jsem objevil Dana Lawsona z Anglie, který loni na Spartathlonu doběhl druhý. Opravdu skvělý běžec, který by mě bez větších problémů porazil. Naštěstí jsem pár dnů před závodem zjistil, že minulý víkend běžel dvanáctihodinovku v Holandsku. Při zkoumání jeho závodní historie jsem zjistil, že to není zdaleka takový šílenec jako jsem já a že si nechává mezi závody relativně velké rozestupy. Takže jsem si byl takřka jistý, že do Stromovky nedorazí. (Pokračování textu…)

Agrofert run Deza 2016 – desítka okolo komína

Desítku okolo komína jsem původně vůbec neměl v termínovce. Týden po Boráku a zároveň týden před 12 hodinovkou jsem si říkal, že už by to bylo až příliš. Jenže na tento závod se přihlásil brácha s taťkou a tak jsem si říkal, že se svezu a udělám výlet. Domluvil jsem se s trenérem a pokud by na místě byla volná startovní čísla, jedno bych si koupil. A volná byla, takže jsem nemusel jenom fandit, ale mohl i běžet.

Překvapilo mě, jaké bylo horko, ale na desítce mi to až tolik nevadí, určitě se to dalo přežít. Kvalitně jsem se před závodem rozklusal, rozcvičil a těšil se na závod. Měl jsem hodně rozporuplné pocity, chtěl jsem se šetřit a vůbec jsem nevěděl, v jakém stavu budu mít nohy po Boráku. Na startu nebyla nijak velká tlačenice a dokázal jsem vyrazit z jedné z předních řad. Přesně ve 12 hodin zazněl výstřel startovní pistole a já vyrazil poklidným tempem okolo 3:50 min/km. Jak jsem již zvyklý, tak mě předbíhaly davy závodníků, ale toho jsem si nevšímal. Ale běželo se mi dobře a já si říkal, že nebudu zbytečně brzdit a od druhého kilometru trochu zrychlím. Najednou se role vystřídaly a začal jsem předbíhat já. Bohužel v té euforii jsem si druhý kilometr vůbec nepohlídal a měl ho za 3:25 min. Třetí kilometr jsem zpomalil na 3:34, ale stále to bylo rychlé. Malou omluvou mi může být jedině to, že první polovina byla převážně z kopce. (Pokračování textu…)

Volkswagen Maraton Praha 2016

Když jsem se na podzim konečně rozhodl přihlásit na pražský maraton, zhrozil jsem se částkou, kterou organizátoři za účast chtěli. První vlnu registrací jsem nestihl a 1800 Kč jsem rozhodně platit nehodlal. Smířil se s tím, že si po pěti letech maraton v Praze tentokrát vychutnám pouze v televizi. Jenže uběhla nějaká doba a já se dozvěděl, že se tento maraton běží opět jako mistrovství ČR a že je možné běžet zadarmo při splnění kvalifikačních limitů. Limit byl 2:55 na maraton a to jsem v té době ještě neměl, ale loni jsem běžel pražský půlmaraton za 1:20:07 a to na kvalifikaci těsně stačilo.

Po loňském pražském maratonu, který pro mě dopadl naprostým debaklem, jsem to letos chtěl napravit. Loni to bylo způsobeno hlavně zraněním, které jsem dokázal vyléčit až těsně před maratonem. Ale letos jsem byl v plné síle, pro dobrý výsledek jsem udělal naprosté maximum. Ani s odstupem času si nemyslím, že jsem mohl udělat víc. Navíc jsem běžel v rámci mistrovství a chtěl jsem si to zasloužit. A taky jsem byl na billboardech součástí reklamy na tento závod. (Pokračování textu…)

MČR v běhu na 100 km v Plzni

Další mojí oblíbenou stovkou bylo mistrovství ČR v Plzni. Dá se říct, že trať závodu již důvěrně znám, jelikož jsem zde běžel už 4x a okruh má 1,5 km. To znamená v průběhu jednoho závodu nakroužit 66 kol. Takže za těch pár závodů už znám téměř každý kamínek na trati 🙂

Letos jsem se chtěl opět maximálně připravit a tato stovka byla nejdůležitějším závodem první poloviny sezóny. Kompletní zimní příprava tedy směřovala k tomuto závodu a nechtěl jsem nic podcenit. Trénink před závodem vypadal docela dobře a tak jsem si říkal, že bych rád vylepšil osobák. Jenže asi 3 týdny před závodem mě udolala chřipka a rázem jsem byl 4 dny bez tréninku. Následný návrat byl hodně pozvolný. Pořád jsem se vyskytoval v přítomnosti lidí, kteří byli nachlazení nebo nemocní, takže jsem se ještě dlouho necítil úplně nejlépe. Snažil jsem se alespoň hlavu přesvědčit, že krátký odpočinek mi nemůže ublížit a alespoň si trochu odpočinu od náročného tréninku, ale moc se mi to nedařilo. (Pokračování textu…)

Rohálovská desítka 2016

Letos jsem Rohálovskou desítku běžel už počtvrté, závod mám za humny, tak proč se nepřihlásit. Zvlášť když je tak vyhlášený a sjíždějí se na něj závodníci z dalekého okolí. Závod jsem stejně jako minulý rok pojmul pouze tréninkově bez velké přípravy a odpočinku před závodem.

Asi týden před závodem jsem byl hodně unavený, prakticky každý došlap při běhu bolel a v neděli jsem byl dokonce donucený i zkrátit plánovaný trénink. Únava byla opravdu dost značná. Proto jsem se závodu obával, ale věděl jsem, že zaběhnout dobře není můj velký cíl a tak jsem to moc neřešil. V letošní sezóně budou mnohem důležitější závody. V týdnu, kdy se konal závod mi Pavel předepsal docela náročný trénink a já jsem se bál, co to se mnou udělá. Jednalo se o svižných 12 km a pak ještě 3 ostřejší kilometrové intervaly. Obava z tohoto tréninku byla neopodstatněná a běželo se mi opravdu dobře, 12 km v tempu 4:05 min/km a kilometrové úseky po 3:45 minutách. Navíc jsem se po tréninku necítil nijak extrémně unavený. (Pokračování textu…)