Budějovický T1 maraton

Po dvou letech jsem se opět vypravil do Českých Budějovic na indoor maraton. Tentokrát se změnila lokalita a neběželo se v podzemních garážích nákupního centra, ale na výstavišti v pavilonu T1. A výběr tohoto místa se mi zdál mnohem lepší než v Mercury. Pocitově větší a prostornější, člověk měl stále přehled o svých soupeřích a celkově závod mnohem lépe ubíhal. Okruh měřil 400 metrů a měl 4 zatáčky, celkem tedy 105,5 okruhů a přes 400 zatáček.

Trasa závodu.
Trasa závodu.

Do Budějovic jsme s Kačenkou dorazili okolo 9 dopoledne a měli ještě zdánlivě dost času na přípravu na závod. Jenže jsme dali přednost spíše kamarádům a na předzávodní přípravu jsem měl nakonec asi jen 15 minut. Mezitím jsem se musel rozklusat, protáhnout, naposledy si odskočit na záchod a nakonec převléknout a přešpendlit startovní číslo na tričku, jelikož jsem ho napoprvé oblékl naruby. Start jsem ale v pohodě stihl. (Pokračování textu…)

Vánoční běh Třtice

Kapr, bramborový salát a hromada cukroví. To a mnoho dalšího jsem ve velkém množství snědl v průběhu Vánoc. A tak jsme měli s Kačenkou potřebu to trochu vyběhat. Zvolili jsme krátký závod v Třtici, okruh převážně po asfaltu a délkou 4,8 km s převýšením cca 50 metrů.

Na závod jsem se nijak extra nepřipravoval a odběhl ho z plného tréninku, kdy poslední dobou neběhám příliš rychle, ale spíš nabíhám kilometry. Proto jsem neměl žádná očekávání a samotného mě zajímalo, jak dokážu takový krátký sprint zvládnout. Na startu mě překvapila velmi hojná účast a organizátoři hlásili rovných 200 závodníků. (Pokračování textu…)

Xiqiao Mountain International Ultra Marathon 24 hodin

Když nám s Kačenkou přišlo pozvání na 24 hodinový závod do daleké Číny, ze začátku jsem tomu nemohl vůbec uvěřit. Jakmile jsme ale vybrali a koupili letenky, začínal jsem pomalu věřit, že se do Číny poprvé zaletíme podívat.

Před hotelem krátce po příjezdu.
Před hotelem krátce po příjezdu.

Komunikaci s Čínskými organizátory zajišťovala Kačenka, ale vše probíhalo naprosto korektně a co se domluvilo, to platilo. Ostatně čínská organizace byla dokonalá po celou dobu. Letěli jsme ve středu s ruským Aeroflotem přes Moskvu do třetího největšího čínského města Guangzhou a vše proběhlo bez problémů. Časový posun byl +7 hodin a po příletu jsme byli značně unavení. Na letišti už nás čekalo auto organizátorů a společně s poláky jsme se vydali na asi 80 km dlouhou cestu do hotelu. Krátce jsme se vyspali a šli malinko vyklusat únavu z cestování. (Pokračování textu…)

Spartathlon 2017

Ne vždy se mi report ze závodu píše snadno. Platí to hlavně u těch méně povedených závodů a tím bezesporu letošní Spartathlon byl. Již delší dobu jsem přesvědčený, že tento typ závodu pro mě není nejvhodnější, přece jen mám raději kratší okruhy, kde nejsou kopce a mám kdykoli k dispozici všechny své věci. Logistika totiž není vůbec mojí silnou stránkou. Proto jsem ani Spartathlon nepovažoval za hlavní závod druhé poloviny sezóny a po 24 hodinovce v Kladně jsem přípravu zaměřil na stovku ve Winschotenu v Holandsku. Tento závod mi vyšel parádně a s výsledkem jsem byl velmi spokojený. Spartathlon po třech týdnech jsem chtěl zaběhnout z přípravy na tuto stovku, ale neměl to být větší problém, jelikož podobný scénář jsem si vyzkoušel již loni. Letos jsem chtěl zaběhnout čas pod 30 hodin, což nebyl nijak vysoký cíl a myslel jsem, že tento čas v pohodě dokážu pokořit.

Česká výprava na startu Spartathlonu.
Česká výprava na startu Spartathlonu.

Do Řecka jsme vyráželi v početné skupině s ostatními běžci letadlem z Prahy s přestupem v Bělehradu. Bohužel jsem nebyl ideálně odpočatý a odlétal docela unavený. Nicméně se mi podařilo v letadle i na chvíli usnout a to mi pomohlo. Po příletu jsme odjeli na hotel, tentokrát jsme bydleli přímo v hotelu Fenix, ve kterém probíhá registrace na závod, odkládání balíčků na jednotlivé checkpointy a technická porada. Nemuseli jsme tedy přecházet do jiného hotelu a měli vše vzdálené jen jedno patro výtahem. Únavu z cesty jsme byli vyklusat pár lehkými kilometry podél moře a stejně tak i následující den dopoledne. (Pokračování textu…)

Run Winschoten 2017

Letos jsem se do třetice všeho dobrého rozhodl opět vyrazit do Winschotenu na moji oblíbenou stovku. Aby taky ne, když nás s Kačenkou sami organizátoři na závod pozvali bez nutnosti platit startovné. Takové pozvání se prostě neodmítá. Při mých minulých účastech se mi podařilo vždy zaběhnout osobák a i tentokrát jsem si chtěl svůj čas alespoň malinko vylepšit. Trať je dokonale rovinatá a běží se 10 okruhů po 10 kilometrech ve vyzdobených ulicích Winschotenu. Již od 24 hodinovky v Kladně jsem svoji přípravu soustředil na tento závod a myslím, že se toto rozhodnutí vyplatilo.

Na procházce ve čtvrtek po příjezdu.
Na procházce ve čtvrtek po příjezdu.

Do Holandska jsme vyrazili autem ve složení Petr Švanda, Jana Šindlerová, já a samozřejmě Kačenka, takže o zábavu bylo postaráno. Vyráželi jsme už ve čtvrtek, abychom měli den před závodem prostor k důkladnému odpočinku. S Kačenkou jsem byl letos ubytovaný u stejné rodiny jako minulý rok a tak jsme měli opět ideální pozici na trati okolo 9 km a k zázemí závodu zkratkou to bylo pouhých 500 metrů. (Pokračování textu…)

Mistrovství ČR v běhu na 24 hodin

Letos bylo rozhodování, jestli tento závod poběžím, velmi náročné. Původně jsem si ho chtěl nechat ujít, ale po nevydařeném Belfastu jsem si říkal, že by bylo dobré si spravit chuť. Pokud bych nestartoval, ochudil bych se o možnost znova obhájit titul mistra ČR v běhu na 24 hodin. A musím se přiznat, že po zisku titulu v běhu na 100 km a ultratrailu jsem si třetí letošní titul moc přál.

Příprava se vedla ve stejném duchu jako před Belfastem, protože si myslím, že probíhala velmi dobře a před závodem jsem byl ve velké pohodě. Proto nebyl důvod cokoli měnit. Pocitově mi ale přišlo, že tentokrát se mi před závodem neběhalo tak dobře a lehce to zadrhávalo. Zdálo se mi, že jsem přípravě ani nevěnoval výraznou pozornost a spíš všemu nechával volnější průběh. Možná to bylo způsobeno i tím, že jsem měl vše v živé paměti a nemusel nad věcmi tolik přemýšlet a vše prováděl spíš již automaticky. (Pokračování textu…)

Mistrovství světa v běhu na 24 hodin v Belfastu

Na závod v severoirském Belfastu jsem se moc těšil, určitě nejvíc ze všech závodů, které jsem kdy běžel. Možná bych to trochu srovnal s mým prvním Spartathlonem, ale tam bylo těšení spojené s velkou nervozitou a strachem, jak to všechno dopadne. Belfastu jsem se ale nebál, velmi jsem si věřil a doufal, že výkon 258 km v Albi na mistrovství Evropy nebyla pouhá náhoda a dokážu ho ještě vylepšit.

Příprava na tento závod začala už na začátku roku a dal jsem do ní úplně všechno, stálo to hodně energie, času, odříkání i peněz. Tento půlrok jsem v tréninku směřoval jen k tomuto závodu a všechny ostatní byly pouze tréninkové. Zpětně si myslím, že jsem nemohl udělat víc. Šlo o reprezentační závod a běžet s těmi nejlepšími na světě v českém reprezentačním dresu je pro mě vždy velkou ctí a zážitkem. Navíc Český tým tvoří výbornou partu a je fajn strávit pár dní v jejich společnosti.

Příprava těsně před závodem byla dost náročná, vše jsem domýšlel už 14 dnů předem, abych na něco nezapomněl, psal seznam věcí, které musím mít s sebou, řešil jídelníček, zjišťoval detailní informace o závodu. Také jsem provedl důkladnou analýzu svých soupeřů ve startovní listině podle jejich osobních rekordů. Zjistil jsem, že jsem přesně na desátém místě a proto jsem si kladl vysoký cíl a chtěl také v první desítce závod dokončit. Velmi dobře jsem také plánoval tempo závodu. Trať v Belfastu se jevila jako naprosto ideální, okruh v parku byl dlouhý 1,652 Km, v téměř nulové nadmořské výšce a předpověď počasí slibovala teploty v rozmezí 10-15 stupňů. (Pokračování textu…)

Salzkotten půlmaraton 2017

Půlmaraton v německém Salzkottenu byl svým způsobem zvláštní a vymykal se mému pravidlu, že cestou na závod nechci trávit delší čas, než jak dlouho poběžím samotný závod. Proto to byl můj první závod v zahraničí, který nebyl ultramaratonem. Důvodem je to, že Bystřice pod Hostýnem má se Salzkottenem partnerství a pozvánka na tento závod byla velmi lákavá a celkem nás z Bystřice a okolí do Salzkottenu vyrazilo okolo 30 běžců.

V květnu jsem běžel ve Valašském Meziříčí Desítku okolo komína, kterou jsem zaběhl skvěle a zlepšil osobní rekord o téměř minutu. Proto jsem pomýšlel na výborný výsledek i v Salzkottenu a hodlal posunout svůj již více než dva roky starý rekord i na půlmaratonu, který jsem chtěl vylepšit minimálně o 7 vteřin, abych se dostal na čas pod 80 minut.

Páteční téměř celodenní cesta proběhla bez větších obtíží, ubytovali jsme se u hostitelské rodiny a šli brzo spát. V sobotu ráno jsem odběhl trénink a cítil jsem se velmi dobře, rychlé úseky jsem běžel velmi uvolněně a přitom rychle. Potom jsme měli naplánovanou prohlídku muzea v nedalekém Paderbornu a následoval piknik v parku. Byl to pro mě velmi náročný den, prakticky celý jsem ho strávil na nohách a večer se cítil jako po nějakém ultramaratonu. (Pokračování textu…)

Závod na 12 hodin ve Stromovce 2017

Dvanáctihodinovka ve Stromovce je moc hezký závod na okruhu dlouhém zhruba 1900 metrů. Tento závod jsem již třikrát běžel a pokaždé se mi ho podařilo vyhrát. A i tentokrát jsem si před závodem velmi věřil a cítil se dobře, takže jsem hodlal počet vítězství rozšířit na čtyři. Závod jsem bral jako velký test před závodem na 24 hodin v irském Belfastu, který se běží prvního července jako mistrovství světa. Chtěl jsem hlavně otestovat jídlo v průběhu závodu a zjistit, jestli budu mít křeče. Zvlášť, když na tento závod většinou dolehne velmi teplé počasí.

Cíl jsem měl tedy hlavně ten, abych se v průběhu závodu cítil dobře a celkově tělo spolehlivě fungovalo. Tři týdny před závodem můj jediný přemožitel Dan Lawson z mistrovství Evropy na 24 hodin dokázal na 12 hodinovce uběhnout lehce přes 152 km. Říkal jsem si, že by bylo hezké se mu vyrovnat a tak jsem si stanovil velmi ambiciózní hranici a říkal jsem si, že pokud uběhnu 150 km, porazím ho i v Belfastu. Poprvé jsem tak v závodě měl pouze virtuálního a nikoli reálného soupeře. A motivace to pro mě byla opravdu veliká. (Pokračování textu…)

Deza desítka okolo komína 2017

Tento závod jsem původně vůbec nechtěl běžet. Jenže se na něj mezi prvními přihlásili brácha s tatínkem, a když už se do Valašského Meziříčí plánovalo vyrazit, rozhodl jsem se později také přihlásit. Závod se mi příliš nehodil do termínovky, jelikož byl týden po ultratrailu Borák a týden před 12 hodinovkou ve Stromovce. To byl také jeden z důvodů, proč jsem byl domluvený s trenérem, že poběžím pouze tréninkově na 90%. Jenže vloni jsem si tady zaběhl svůj osobní rekord dokonce ve velmi horkém počasí. Proto jsem věděl, že trať je rychlá, tentokrát vyšlo i perfektně počasí a teplota mohla být okolo 18 stupňů pod mrakem. Takže jsem si řekl, že by byla škoda nezkusit opět pokořit osobák a původní domluvu s trenérem jsem se rozhodl výjimečně nedodržet.

Tentokrát jsem chtěl na závod přijet s dostatečnou časovou rezervou, ale to se příliš nepodařilo. Další výrazné asi půl hodinové zpoždění nastalo ve frontě na startovní číslo. Bohužel organizátoři vůbec nestíhali nápor stovek běžců a před registrací se tvořily nekonečné fronty. Když jsem konečně vystál startovní balíček, šel jsem si do auta odložit věci a cítil jsem, jak mám děsně ztuhlé nohy. To nebylo dobré znamení, ale jinak jsem se cítil dobře a věřil jsem si. Následně zbylo už jen trochu času na rozklusání, protažení, zaběhnutí pár rovinek a už jsem se šel postavit na start, který měl 10 minut zpoždění a výstřelu jsme se dočkali přesně ve 12:10. Bylo zajímavé, že mi rozklusání velmi pomohlo a nohy byly na startu jako vyměněné a žádnou ztuhlost jsem již nepociťoval, právě spíše naopak, cítil jsem se naprosto skvěle. To byl další důkaz toho, že bych mohl osobák vylepšit. (Pokračování textu…)