Moravský ultramaraton 2020

Publikováno: Závody, , , 2 komentáře u textu s názvem Moravský ultramaraton 2020

Covid vystavil dlouhou stopku závodění a po ukončení největších bezpečnostních opatření jsem si začal konečně vybírat nějaký závod. Nelákalo mě nic krátkého, spíše jsem rovnou pokukoval po nějakém ultra, které už mi chybělo. Nenarazil jsem ale na nic pořádného. Zároveň jsem již pár let přemýšlel o účasti na Moravském ultramaratonu (MUM), který jsem si chtěl dlouho zaběhnout, ale díky jiným závodům jsem ho nedokázal vměstnat do svojí termínovky. Ale tentokrát jsem již neodolal. A vypadá to, že podobně to měli i ostatní, jelikož se sešla velmi silná konkurence, vlastně největší v historii tohoto závodu.

MUM je sedmidenní závod a každý den se běží etapa dlouhá 43 km, celkem to dává slušných 301 km. Zázemí závodu je v Lomnici u Tišnova v místní škole, kde jsou k dispozici nafukovací matrace a každý si vybere nějaké místečko ke spánku. Někdo v šatně, někdo ve třídě, někdo rovnou na chodbě. Setkávání se s ostatními podobně naladěnými běžci na chodbách, při jídle a vlastně i všude jinde mělo svoje kouzlo. Obědy a večeře byly zajištěné v nedaleké restauraci a bohaté snídaně přímo ve škole. Kromě první a poslední etapy, kdy je start a cíl na stejném místě u školy, se každý den vyráželo do nějakého většího města poblíž a poté vybíhalo zpět směr Lomnice. (Pokračování textu…)

Self-Transcendence 24 hodin Kladno

Publikováno: Závody, , , 6 komentářů u textu s názvem Self-Transcendence 24 hodin Kladno

V červnu jsem začal řešit druhou polovinu sezóny a zejména svoji účast na říjnovém MS na 24 hodin ve francouzském Albi. Na tento závod mám velmi hezké vzpomínky a před 3 lety se mi na něm podařilo zaběhnout skvělý výsledek. A proto jsem letos nechtěl chybět. Začal jsem řešit nominaci, jelikož byla letos změněná kritéria a já jsem jim příliš nerozuměl. Zjistil jsem, že výkon z Číny v roce 2017 se mi již nepočítá a od té doby jsem pořádnou 24 hodinovku nezaběhl. Takže jsem hledal možnosti, kde limit zaběhnu. Závod v Kladně byl vyprodaný a jiný závod v přijatelné vzdálenosti se nekonal. Stejně jsem ale zkusil napsat organizátorům do Kladna, jestli by se pro mě nenašlo volné místečko. Bohužel bez odezvy. Následně jsem již začal řešit open závod, který se v Albi běží paralelně vedle mistrovství světa. Jenže i na něj probíhá kvalifikace a organizátoři si závodníky vybírají. Takže ani zde není účast stoprocentní.

11 dnů před Kladnem se mi při obědě rozezněl telefon a s překvapením se na druhé straně ozval Viharin, organizátor kladenské 24 hodinovky, že pokud chci, můžu startovat. Prý jsem v minulých letech podal dobré výkony a byla by škoda, abych se i letos nepokusil o dobrý výsledek. Možná k tomu trochu přispělo i mé postěžování si ve slovenském Šamoríně na vyprodanost Kladna, kde jsem na konci června skvěle zaběhl 6 hodinovku. Organizační tým je zde totiž z velké části stejný. Já jsem samozřejmě neváhal ani chvíli, ale svoji účast jsem raději potvrdil až po konzultaci s trenérem. (Pokračování textu…)

Borák – mistrovství ČR v ultratrailu 2019

Publikováno: Závody, , Zanechat komentář na Borák – mistrovství ČR v ultratrailu 2019

Obavy se naplnily, podrobnosti v článku o pražském maratonu.

Takto krátce by mohl znít report z tohoto závodu, ale své dojmy sepíšu trochu podrobněji. Šest dnů před tímto závodem jsem v osobáku běžel Pražský maraton a bál se, jestli dokážu zregenerovat. Proto nad Borákem visel velký otazník. Do Loštic jsem tentokrát opět vyrážel s rodiči, jelikož na závodě je vždy výborná přátelská a skoro až rodinná atmosféra. Přijeli jsme docela včas a já se stihl ještě rozklusat a důkladně procvičit. Po startovním výstřelu v 7 hodin jsem vyrazil společně ve skupině 5 závodníků, ale věděl jsem, že běžíme dost rychle a bude nutné zpomalit. Snažil jsem se krotit a držet spíše na konci skupiny, ale i tak to bylo rychlé. Určitě by se dalo říct, že jsem trochu přepálil, i když tepy i pocit byly v pohodě. Postupně se skupinka roztrhala a já jsem běžel na pátém místě.

Od začátku se mi neběželo vůbec dobře, ale malinko jsem doufal, že se to postupně změní. Nezměnilo. Na konci druhého kola jsem si odskočil na záchod, což mě malinko zdrželo. Ale díky odstoupení Dana jsem se dostal na čtvrtou pozici. Na začátku dalšího kola jsem doběhl závodníka přede mnou a prohodili jsme pár slov a postěžovali si na to, že po maratonu nejsme ještě v ideální kondici. Ale třetí místo mě nakoplo a já se snažil vybudovat náskok, abych byl ve větší pohodě, běžel sám a udával si svoje tempo. Ale věděl jsem, že na dobrý výkon to dneska nebude. Snažil jsem se soustředit na to, abych udržel svoji třetí pozici a nikdo mě nepředběhl. (Pokračování textu…)

Volkswagen Maraton Praha 2019

Publikováno: Závody, , Zanechat komentář na Volkswagen Maraton Praha 2019

Velmi jsem váhal, jestli maraton v Praze vůbec poběžím. Nakonec jsem se rozhodl přihlásit a pojmout ho jako trénink s tím, že rozhodně nebudu chtít zdolávat nějaké rekordy. Hlavně proto, že závod je 6 dnů před Borákem a tam chci být dobře připravený a podat kvalitní výkon. Stále mám v živé paměti rok 2016, kdy jsem tuto kombinaci pražského maratonu a Boráku běžel a dopadlo to špatně. Nejen, že mi příliš nevyšel maraton, ale aby toho nebylo dost, Borákem jsem se protrápil jako snad ještě nikdy na takto krátkém ultra. Dokonce jsem kilometr před cílem nepochopitelně na rovině spadl a do cíle dopajdal s rozbitým kolenem. Od té doby mám z těchto dvou po sobě jdoucích závodů veliký respekt a například vloni jsem maraton raději vůbec neběžel.

Jako divákovi mi ale na maratonu přišlo líto, že neběžím a musím vše jen nezúčastněně pozorovat. Tak jsem se letos přihlásil, když už jsem měl možnost v rámci mistrovství ČR startovat zadarmo. A byl jsem jasně rozhodnutý, že poběžím jen na pohodu. Jenže trenérovi se můj plán tak úplně nelíbil a prý by bylo dobré maraton „přitempit“ v tempu 4-4:05 min/km. Tak jsem si nakonec řekl proč ne, přitempíme. 4 dny před závodem jsem si dal přípravný čtvrtmaratonský závod v Hulíně, který jsem zaběhl v tempu 3:42 min/km a cítil se ve velké pohodě, dokázal bych tak uběhnout určitě i celý půlmaraton. Tak jsem si říkal, že mám asi formu. (Pokračování textu…)

MČR v běhu na 100 km Plzeň 2019

Publikováno: Závody, , , Zanechat komentář na MČR v běhu na 100 km Plzeň 2019

Tentokrát začnu hezky od začátku včetně přípravy. A koho zajímá jen průběh závodu, ať přeskočí první 3 odstavce. Po loňské sezóně jsem byl nějaký rozladěný, běhání mi úplně nešlo a některé loňské závody nevycházely podle představ. Proto jsem se již těšil na tří týdenní listopadové odpočinkové období. Rychle to uběhlo a první prosincový víkend jsem byl na krátkém soustředění s trenérem v Medlově, které mi nalilo novou krev do žil. Společně jsme předběžně naplánovali sezónu a domluvili se na výrazném navýšení kilometráže. Ale to, na čem jsme se domluvili, moc neplatilo. Kilometráž totiž byla ještě vyšší. Co jsem si dříve ani nedokázal představit, bylo najednou skutečností. Týdenních 180 km bylo standardních, neobvyklých nebylo ani 190 a dvakrát jsem překročil hranici 200 km. A mně se přitom běhalo výborně. Pociťoval jsem výrazný posun a prakticky skokové zlepšení formy mě velmi motivovalo. A únava také neodpovídala naběhaným kilometrům, regenerovat jsem zvládal velmi dobře.

Další změna nastala v průběhu ledna, kdy mě trenér přemluvil na test laktátové křivky. Na rozdíl od 4 roky starého testu se ve výsledcích nepsalo „V meziprahové zóně nižší vytrvalost, na aerobním prahu deficit tempa i vytrvalosti, laktátově-aerobní výkonnost na dolní hranici očekávaného“, ale naopak zde stálo „excelentní výsledek testu, výrazný nárůst tempových schopností a vytrvalostní kapacity na aerobním prahu“. Od této chvíle mi trenér začal psát tréninky na tepy místo intenzity. Tato změna pro mě byla složitá, ale nějak jsem si nakonec zvykl. Horší bylo, že měl Pavel mnohem přesnější informace o intenzitě mých tréninků. Odjakživa mám tendenci běhat ve vyšší intenzitě než bych měl, protože jen tak mám dobrý pocit z toho, že trénuji naplno a do tréninku dávám vše. A podle tepovky trenér přesně viděl jak jsem trénink odběhal a musel občas zasáhnout a krotit mě. Někdy se mu to i dařilo. (Pokračování textu…)

MČR v běhu na 24 hodin Kladno 2018

Publikováno: Závody, , , Zanechat komentář na MČR v běhu na 24 hodin Kladno 2018

Letošní Kladno bylo mojí jubilejní pátou účastí. Po poslední nevydařené 24 hodinovce v Rumunsku jsem s trenérem změnil tréninky, běhám více kilometrů a začal jsem také běhat v kopcích. Z navýšení horizontálních i vertikálních kilometrů jsem měl velmi dobrý pocit a věřil, že mě to výkonnostně posune. Makal jsem jako kůň, ale také jsem byl adekvátně tomu unavený. Na první pohled jsem tréninky zvládal, ale únava se postupně zakořeňovala pod kůži. Vždy 14 dnů před velkým závodem se již snažím více kontrolovat, vnímat svoje tělo, netlačit tolik na pilu, klidně běhat pomaleji a snažit se důkladně regenerovat. Jenže těchto 14 dnů únava odcházela mnohem pomaleji než bych si představoval. A poslední týden před závodem to nebylo o moc lepší a nohy jsem měl hodně ztuhlé. Ve čtvrtek jsem si říkal, že už by to mohlo být dobré, ale v pátek, den před závodem, kdy jsem měl už jen 6 km klus, jsem s menší mírou přehánění sotva šoupal nohama. Hodně špatné. Ale tento stav mě kupodivu ani tolik nerozhodilo. Prostě jsem v přípravě udělal maximum a dost často se stává, že pocit na startu je diametrálně odlišný od následného průběhu závodu.

Plán jsem měl jasný, vyrazit pomalu, v 30 stupních přes den pošetřit síly a po setmění a ochlazení to pořádně rozbalit. Trochu nepříjemné bylo, že GPS ukazovala naprosté nesmysly a absolutně se podle hodinek nedalo řídit, takže jsem se orientoval jen podle stopek. Výhodou bylo, že okruh měl přesně 1 km, takže to nebyl velký problém. Začátek jsem měl okolo 5:30 min/km, ale docela brzo jsem zpomaloval, ale to jsem nějak neřešil. Horší byla bolest stehen prakticky už od začátku závodu. A od 30 km jsem věděl, že dneska nemám svůj den a závod rozhodně dobře nedopadne. Už po 5 hodinách jsem se Kačky ptal, jestli neví, kdy jede poslední autobus z Kladna do Prahy. Ale pak přišlo postupné ochlazování a svaly se trochu umoudřily. Mělo to jediný háček a tím bylo tempo běhu okolo 7 min/km. Tohle už se ani nedá považovat za běh, ale bylo to takové pro mě komfortní tempo, které příliš nebolelo. Jenže takto se 24 hodinovka běžet nedá. Můj běžecký styl není ideální ani když jsem naprosto čerstvý a při této únavě jsem začal cítit záda, koleno i kyčel. Po pár hodinách běhu to bylo až příliš brzo. (Pokračování textu…)

Borák – mistrovství ČR v ultratrailu 2018

Publikováno: Závody, , Zanechat komentář na Borák – mistrovství ČR v ultratrailu 2018

Letos jsem jel na Borák do Loštic už po páté. Stejně jako vloni se jednalo o mistrovství České republiky v ultratrailu a tehdy jsem vyhrál a získal titul. A ten jsem chtěl ideálně obhájit. Před závodem jsem se cítil dobře a docela jsem si i věřil, že by to mohlo vyjít. Posledních pár dnů před závodem jsem dost odpočíval a byl v pohodě. Zároveň jsem měl ale v hlavě zafixované, že za 14 dnů běžím v Rumunsku 24 hodinovku a tak jsem se rozhodně nechtěl vydat ze všech sil.

Závod měří zhruba 84 km a běží se na 6 okruhů po 14 kilometrech. V hlavě jsem měl tempa, jakými jsem běžel v loňském roce a chtěl jsem běžet podobně. Jenže jak v kopcích příliš neběhám, nechal jsem se strhnout a první půlku okruhu převážně stoupající do kopce jsem přepálil a zjistil to až v závěru okruhu, kdy jsem rychle sbíhal kopec a průměrné tempo šlo hodně nahoru. Zkrátka jsem se nechal strhnout spoluběžci. Hned po startu se vytvořila skupinka 5 běžců, občas se vyměnilo pořadí nebo rozestupy, ale byli jsme stále v kontaktu. Na konci prvního okruhu si odskočil Dan na záchod a já pro změnu na začátku druhého. Ostatní běžci na tom byli podobně, takže i přes zdržení jsme se stále drželi blízko u sebe. (Pokračování textu…)

Mistrovství ČR v běhu na 100 km Plzeň 2018

Publikováno: Závody, , , Zanechat komentář na Mistrovství ČR v běhu na 100 km Plzeň 2018

V loňském roce se mi na tomto závodu velmi dařilo a dokázal jsem vybojovat vítězství. Vzpomínám si, že již na startu jsem si velmi věřil a nepochyboval o tom, že se umístím minimálně na bedně. Letos to ale bylo úplně jiné, byl jsem na pochybách a vůbec si nevěřil. Od prosince trénuji s maďarským trenérem a úplně se změnila struktura tréninků. A má důvěra v jeho tréninkový systém nebyla tak pevná. Občas jsem měl i světlé stránky, kdy jsem například po lednovém T1 maratonu nebo Rohálovské desítce byl chvíli optimista.

Týden před závodem jsem se snažil maximálně odpočívat a tréninkový plán byl jasný, běhat pouze v úterý a čtvrtek. Takže odpočinku na můj vkus možná až příliš, ale říkal jsem si, že to může být příjemná změna. Na startu závodu jsem měl ale dost ztuhlé nohy, nicméně jsem stále věřil, že se po pár kilometrech rozeběhnou. To se ale nepotvrdilo a po pár kilometrech mi nohy tuhly stále více a více a tempo postupně upadalo. Chtěl jsem začít v tempu 4:15 min/km, ale to se dařilo opravdu jen chvíli. (Pokračování textu…)

Mistrovství ČR v běhu na 24 hodin

Publikováno: Závody, , , Zanechat komentář na Mistrovství ČR v běhu na 24 hodin

Letos bylo rozhodování, jestli tento závod poběžím, velmi náročné. Původně jsem si ho chtěl nechat ujít, ale po nevydařeném Belfastu jsem si říkal, že by bylo dobré si spravit chuť. Pokud bych nestartoval, ochudil bych se o možnost znova obhájit titul mistra ČR v běhu na 24 hodin. A musím se přiznat, že po zisku titulu v běhu na 100 km a ultratrailu jsem si třetí letošní titul moc přál.

Příprava se vedla ve stejném duchu jako před Belfastem, protože si myslím, že probíhala velmi dobře a před závodem jsem byl ve velké pohodě. Proto nebyl důvod cokoli měnit. Pocitově mi ale přišlo, že tentokrát se mi před závodem neběhalo tak dobře a lehce to zadrhávalo. Zdálo se mi, že jsem přípravě ani nevěnoval výraznou pozornost a spíš všemu nechával volnější průběh. Možná to bylo způsobeno i tím, že jsem měl vše v živé paměti a nemusel nad věcmi tolik přemýšlet a vše prováděl spíš již automaticky. (Pokračování textu…)

Borák – mistrovství ČR v ultratrailu 2017

Publikováno: Závody, , Zanechat komentář na Borák – mistrovství ČR v ultratrailu 2017

Letos jsem se na Borák vypravil už po čtvrté a závod jsem chtěl tentokrát pojmout hlavně jako kvalitní trénink před nadcházejícím Belfastem, na který soustřeďuji kompletní letošní přípravu. V závodě jsem měl hlavní cíl běžet na pocit a také trochu otestovat formu před 12 hodinovkou ve Stromovce za 14 dnů, která bude také velkým testem právě na mistrovství světa na 24 hodin v Belfastu. Bylo pro mě velmi důležité závod dokončit s dobrým pocitem a být v cíli v pohodě, protože mám stále ještě v živé paměti loňský Borák, kdy jsem se v cíli svíjel v bolestech a chytaly mě neskutečné křeče. A tento stav jsem rozhodně znova zažít nechtěl. Závod jsem si vybral také proto, že se i letos konal jako mistrovství ČR v ultratrailu a dobré umístění by bylo už jen hezkým bonusem navíc.

Na závod jsem vyrazil s rodiči a Katkou Kašparovou, která to má z domova daleko a tak využila možnosti se svést s námi. Lehce jsme se ráno zpozdili, navíc byla na dálnici uzavírka a tak jsme přijeli s minimální časovou rezervou před startem závodu. Rychle jsme se odprezentovali, následovalo rychlé chystání vlastního občerstvení a ještě 5 minut před výstřelem jsem se hrabal v autě a snažil se na nic nezapomenout. Nervózní jsem byl také proto, že jsem věděl, že si ještě musím stihnout odskočit na záchod. Vše ale dobře dopadlo a start závodu jsem stihl. Horší ale bylo, že jsem se vůbec nezvládl rozcvičit, takže jsem na začátku pociťoval menší ztuhlost nohou. (Pokračování textu…)