Rubrika: Trénink

Únor byl opět velkou parádou. Navázal jsem na náročný lednový trénink a ještě dále navýšil kilometráž. Postupně jsem od 160 km, přes 180 km dosáhl až na 200 km v jednom týdnu. Po této tří týdenní šňůře jsem měl odpočinkovější týden, ve kterém jsem zaběhl Rohálovskou desítku ve svém osobáku na této trati. Tréninkově jsem si v ulicích Bystřice pod Hostýnem dal například 20 km v tempu svého osobáku na půlmaratonu a dva dny poté zaběhl maraton za 2:58 hod.

Celkově jsem v únoru naběhal přes 656 km v průměrném tempu 4:18 min/km. Vzhledem k tomu, že únor je nejkratším měsícem v roce jde o velmi slušnou kilometráž a i rychlost je přijatelná. Pokud bude trénink v podobném duchu pokračovat i v březnu, pak můžu první dubnovou sobotu v Plzni na stovce očekávat dobrý výsledek. Snad vše dobře dopadne.

Začátek měsíce byl fantastický a navázal jsem tak na skvělé pocity při tréninku z prosince. Třešničkou na dortu byl T1 maraton v Českých Budějovicích, který jsem dokázal vítězně zaběhnout v naprosté pohodě a navíc v osobáku. Ve druhé polovině měsíce mě trenér přemluvil na test laktátové křivky u pana doktora Pozdíška v Mohelnici. Test dopadl velmi dobře a na základě testu mi trenér začal psát tréninky podle tepové frekvence. Od té doby při tréninku trochu tápu a je to pro mě něco úplně nového. Snad si brzo na tento nový styl tréninků zvyknu.

Porovnání mé aktuální laktátové křivky s křivkou před 2 lety je možné vysledovat na grafu. Za tu dobu jsem uběhl tisíce kilometrů a vypotil litry potu. A mělo to efekt. Srovnání s rokem 2014 je na grafu v příspěvku z lednu 2017. Je to hezký důkaz, že forma je stále lepší a lepší a věřím, že by mohla jít ještě nějakou dobu nahoru.

Celkově jsem v lednu naběhal 583 km v průměrném tempu 4:32 min/km. Vzhledem k občasnému běhání po sněhu to považuji za velmi slušný začátek přípravy na letošní běžeckou sezónu.

Po odpočinku v listopadu jsem se v prosinci již naplno pustil do tréninku. A trenér mě opravdu nešetřil. Některé dny jsme začali běhat i dvoufázově a připadá mi, že jsme dost přitlačili na pilu jak množstvím kilometrů, tak i intenzitou. Ale překvapivě zvládám regenerovat a únava není tak značná, jak jsem občas v minulosti zažíval. Takže zatím jde vše podle představ a s přípravou na další běžeckou sezónu jsem nadmíru spokojený. Snad to vydrží co nejdéle. Jako součást tréninku jsem si dal také závod Čertovská desítka v Kroměříži.

Celkem jsem v prosinci naběhal 643 km a to znamená v počtu kilometrů letos rekordní měsíc. Za svou běžeckou kariéru jsem za jeden měsíc uběhl více kilometrů pouze dvakrát. A dokonce jsem měl 2 týdny, kdy jsem jednou atakoval hranici 180 km a ve druhém týdnu jsem ji i lehce překonal. (Pokračování textu…)

V průběhu listopadu mě čekalo tří týdenní přechodné období, během kterého jsem chtěl pořádně odpočinout a nabrat síly a motivaci do dalšího běhání. Neznamenalo to úplné běžecké prázdniny, ale výrazné omezení kilometráže a intenzity. Vybíhal jsem jen když byl čas a když se mi chtělo zhruba každý druhý den a vždy jen na pohodovou pomalou desítku. Přípravu na novou sezónu jsem velmi pozvolna začal až v posledních dvou týdnech listopadu. Do tréninku jsem se vrátil relativně v dobré kondici a nepociťoval jsem nějak výraznou ztrátu formy. Ale to může být způsobeno také tím, že zatím začínám pouze nabíhat kilometry a nic rychlého jsem ještě neběžel.

Celkově jsem v listopadu díky odpočinku naběhal pouhých 242 km. Ale v prosinci by se měla kilometráž opět navýšit a dostat na normálnější hodnoty.

Když jsem chtěl sepsat souhrn mého listopadového tréninku, zjistil jsem, že jsem vynechal říjen. Takže se malinko vrátím v čase. Týden po Spartathlonu jsem si první říjnovou sobotu zaběhl závod na 10 km v Holešově. Závod se mi vydařil, i když jsem ještě malinko cítil únavu. Následující prodloužený víkend jsem zamakal v Maďarsku na minidovolené v termálech. Od Spartathlonu jsem ale formu směřoval hlavně na poslední víkend v měsíci, kdy jsem běžel závod v Číně na 100 km. Ten sice nevyšel úplně podle představ, ale jednalo se o poslední závod sezóny a začal jsem si konečně užívat zaslouženého odpočinku.

Celkově jsem v říjnu naběhal průměrných 433 km, v listopadu budu jen malinko klusat. Po náročné sezóně potřebuji pořádně odpočinout a nabrat motivaci a chuť do dalších tréninků.

V září jsem konečně začal mít z běhání lepší pocit. Na začátku měsíce mi nejprve velmi dobře dopadlo MS na 100 km v Chorvatsku. Další trénink směřoval ke Spartathlonu, kdy jsem se již nesnažil honit za rychlými tempy, ale spíše běhal pohodovější tréninky v tempu blízkém Spartathlonu. A čím více pomalých tréninkových kilometrů jsem uběhl, tím lépe jsem se cítil. Týden před Spartathlonem jsem si ještě otestoval formu v závodě Běh Napajedelskou branou, který také dopadl velmi dobře. A poslední pátek v září jsem se konečně postavil na start Spartathlonu, na kterém se mi podařilo zaběhnout opravdu výborný čas a vylepšil svůj osobák o více než 4 hodiny.

Celkově jsem v naběhal přes 635 km hlavně díky dvěma ultramaratonům. Tempo nebylo nijak rychlé, ale to bylo tentokrát v plánu.

Běhání v srpnu nebylo pocitově vůbec dobré. Mezi MČR na 24 hodin v Kladně a MS na 100 km v Chorvatsku je rozestup pouhých několik týdnů. Dost málo času na trénink a já jsem to proložil ještě šíleností zvanou Hostýnská Osma, kterou jsem běžel opravdu naplno a dal do ní všechno. Dost mě zmordovala a dlouho jsem se vzpamatovával. A po týdnu jsem si dal ještě Běh na Svatý Hostýn. Prostě samé kopce, na které nejsem zvyklý. Do toho dlouhodobá horka, kdy jsem se nejen v tréninku přehříval. Zkrátka po běžecké stránce pocitově velmi špatný měsíc. A to mě za týden čeká již zmíněné MS na 100 km v Chorvatsku a necítím se připravený jak bych si představoval. Díky kopcům, které jsem v poslední době absolvoval nejsem příliš rozběhaný po rovině do rychlosti. Rychlejší rovinaté tréninky nejsou takové, jaké by měly v závěrečné přípravě na stovku být. Ale uvidíme, třeba se závod podaří.

Celkem jsem v srpnu naběhal relativně slabých 450 km, ale vzhledem k odpočinku před a po závodech to není zase tak špatné.

První červencový týden jsem pokračoval v podobném duchu jako při trénování v červnu, tedy slušná kilometráž a opět jsem 2x vyběhl i do Hostýnských vrchů zdolat nějaké výškové metry. Dalších 14 dnů jsem již zvolnil a snažil se důkladně odpočinout před 24 hodinovkou v Kladně. Bohužel únava z náročných tréninků v poslední době se mi zažrala hluboko do svalů a regenerace probíhala dost pomalu. Po 24 hodinovce jsem měl teplotu, takže je dost pravděpodobné, že jsem už na startu trpěl nějakým zárodkem choroby a i to mohlo být příčinou, že závod nedopadl dobře. Po závodě jsem si dal pár dnů volno, odpočinul, vyléčil se a opět se opatrně vrátil hltat tréninkové kilometry.

Celkově jsem v červenci naběhal slabších 443 km, ale to snad doženu v dalších měsících. Příprava teď bude směřovat k mistrovství světa na 100 km v první polovině září.

První víkend v červnu jsem strávil v německém v Salzkottenu a zaběhl si tam maraton. V druhé polovině měsíce jsem ještě běžel RunCzech olomoucký půlmaraton. Oba závody mi velmi sedly a v obou případech jsem si vylepšil osobáky. Trénink ale aktuálně zaměřuji na 24 hodinovku v Kladně v červenci a s trenérem jsme malinko změnili strukturu tréninků. Začal jsem běhat více kilometrů a také jsem již dvakrát vyběhl do Hostýnských vrchů na kopcovitý trénink. Pocitově mi to pomáhá a zdá se mi, že kopce mají slušný tréninkový efekt.

Celkově jsem v červenci naběhal 489 km v průměrném tempu 4:34 min/km. Pokud bych odečetl dva tréninky v kopcích, pak by při 420 km činilo průměrné tempo 4:23 min/km.

Trochu se zpozděním přináším krátký měsíční souhrn tréninku. Celý květen jsem zasvětil tréninku a doladění na 24 hodinovku v Rumunsku. První květnový den jsem běžel Prvomájový Burky běh, kde jsem zaběhl svůj druhý nejlepší půlmaraton. Následně jsem ještě zvládl Borák, ale to byly jen tréninkové závody. Cílem bylo co nejlépe zaběhnout v Rumunsku a pokusit se opakovat výsledek z roku 2016. To se bohužel nepovedlo, nedá se nic dělat a jde se trénovat na další závody.

Celkově jsem v květnu naběhal 577 km, průměrné tempo bylo horší právě kvůli nepovedené 24 hodinovce, kde mi při 176 km vychází průměrné tempo na 8:11 min/km. Pokud bych nebral v úvahu tento závod, běhal jsem v průměru 4:43 min/km. Je to hlavně díky tomu, že jsem se snažil běhat pomalé klusy okolo 5 min/km, abych nohy naučil na tempo bližší závodu.