Běh Bystřicí pod Hostýnem

Víkend v Bystřici pod Hostýnem byl ve znamení oslav u příležitosti 650. výročí města. Oslavy to byly velkolepé, od pátku až do neděle byl připravený bohatý program. A v neděli na samotný závěr město dokonce zorganizovalo běh Bystřicí. A na takové akci přece nemůžu chybět. Závod byl na 2 okruhy po 3,5 km a trasa závodu byla zvolená velmi hezky. Bohužel oslavy jsem pojal velkolepě i já a v sobotu slavil o 106. A alkoholu jsem také po dlouhé době vypil opravdu hodně. V neděli jsem se z postele vyhrabal až půl hodiny před startem, rychle vypil láhev Coly a rozklusal se na start. Naštěstí mi tatínek již předem vyzvedl startovní číslo s čipem, takže jsem měl o starost méně.

Před startem jsem se ještě stihl protáhnout a rychle se postavil na start. Překvapilo mě, že se závodu zúčastnilo tolik závodníků, rozhodně jsem něco takového nečekal. Závod odstartoval pan starosta Pánek ve 12:30. V tu chvíli bylo pekelné horko, okolo 30 stupňů a pražilo sluníčko, to nebylo pro můj dehydrovaný organismus zrovna ideální počasí. Možná zafungovala Cola krátce před závodem, která mi dodala energii, nebo možná zapracoval adrenalin, ale běželo se mi docela dobře. Chvíli po startu jsem se propracoval na čtvrtou pozici a tu se snažil držet, na třetí místo jsem se dostal chvíli po podběhu železniční tratě a byl v těsném závěsu za druhým závodníkem. Takto jsme běželi docela dlouho, ale postupně jsem začínal ztrácet. Ve druhém kole už jsem boj o druhé místo vzdal, protože můj protivník Jirka Kubíček běžel opravdu moc hezky a vyrovnaně. (Pokračování textu…)

Salzkotten Marathon 2018

Při mé loňské účasti v Salzkottenu se mi podařilo vyběhat třetí místo na půlmaratonu. Atmosféra byla úžasná a já si říkal, že by bylo hezké za rok uběhnout rovnou celý maraton. Ale bohužel termín nebyl vůbec ideální, jelikož se běželo týden po 24 hodinovce v Rumunsku. Tam jsem sice nenaběhal tolik kilometrů, kolik jsem předpokládal, ale i 176 se na nohách dost podepsalo.

Náš tým Salzkotten Bystřice
Náš tým Salzkotten Bystřice

Když jsem trenérovi na podzim povídal, že týden po 24 hodinovce nebudu mít rychlost a proto bych raději běžel maraton místo půlmaratonu, trochu se lekl. Ale Pavel už je zvyklý a nakonec mu nezbylo než souhlasit. Také hlavně proto, že náš českoněmecký tým sice čítal 45 závodníků, ale nikdo nebyl ochotný běžet celý maraton. Proto záviselo na mně, jestli budeme mít obsazené všechny distance.

V každém případě jsem výlet do Salzkottenu bral spíše jako společenskou událost než abych zde chtěl trhat nějaké rekordy. Chtěl jsem si pobyt v Německu hlavně užít a to se podařilo. V pátek těsně po příjezdu jsme měli večeři v bílém a v sobotu nás čekalo lyžování na vodních lyžích. Byla to pro mě premiéra a perfektní zážitek, ale také to bylo hodně fyzicky namáhavé. Hlavně pro ruce, ramena a prsní svaly, ale ani zbytek těla nezůstal pozadu. Po lyžování jsem vyklusal 7 km s rovinkami a večer před závodem následovala klasická pasta párty. (Pokračování textu…)

Mistrovství Evropy na 24 hodin v Rumunsku

V tomto reportu ze závodu se nebudu dlouze rozepisovat a nebudu zastírat, že jsem zklamaný. Závod se prostě nepovedl. Velmi jsem se na něj těšil, příprava probíhala podle plánu a já věřil, že můžu podat dobrý výsledek. Před 2 lety jsem byl na ME ve Francii zázračně druhý a samozřejmě asi jako každý sportovec chci překonávat svá osobní maxima. Navíc startovat v reprezentačním dresu přináší určitý závazek, člověk neběží jen pro sebe, ale také za tým. Je to zodpovědnost, kterou si velmi dobře uvědomuji. Proto jsem chtěl pro dobrý výsledek udělat maximum.

Český tým před startem závodu.
Český tým před startem závodu. (foto Tomáš Rusek)

Mohl jsem rozeběhnout závod pomalu, v pohodě na 220-230 km a po zdolání být s výsledkem spokojený. Jenže to nebyl můj cíl. Dal jsem do přípravy všechno a já chtěl víc. Proto jsem závod rozeběhl dost ambiciózně, chtěl jsem to zkrátka risknout a třeba i zopakovat výsledek, který se před dvěma lety podařil. Ano, někdo může namítnout, že na to tentokrát nebyly podmínky nebo něco podobného, ale mě to nepřipadlo tak špatné a od začátku se mi běželo naprosto fantasticky. Tak proč v tomto tempu neběžet dál a nepokusit se třeba i o lepší výsledek než minule? Kdyby to už od začátku nešlo, možná změním plány. Ale po 50 km mi připadalo, že jsem právě vyběhl, po 100 km to bylo podobné. Běželo se mi velmi lehce a vše šlo podle plánu. Nikdy by mě nenapadlo, že se blíží totální propadák. (Pokračování textu…)

Prvomájový Burky běh Hulín 2018

Na prvního máje jsem vyrazil na tréninkový závod do Hulína, kde jsem si zaběhl půlmaraton. Jednalo se o 4 okruhy po zhruba pěti kilometrech. Závod jsem běžel i v loňském roce a tak jsem věděl, co přesně mě čeká. Tři dny před závodem jsem měl mít poslední náročnější trénink, dva intervaly po 10 kilometrech s pauzou. První desítku jsem ještě odběhal jakž takž, ale druhá už opravdu dřela a vůbec mi to nešlo a raději jsem ji v závěru vypustil. Nevím, čím to bylo, možná větrem, teplem nebo jen tím, že jsem se podvědomě šetřil na závod. Proto jsem jel s rozporuplnými pocity i do Hulína a nevěděl, co od závodu očekávat.

Závod jsem chtěl rozeběhnout relativně rychle v tempu 3:50 min/km a nechat se překvapit, jak se bude vše vyvíjet. Start byl společný pro čtvrtmaraton i půlmaraton a tak jsem nevěděl na jakém místě po startu běžím, ale odhadem jsem mohl být tak patnáctý. To mě ale nechávalo klidným a od samotného začátku jsem běžel své plánované tempo bez ohledu na ostatní závodníky. Už v závěru prvního kilometru jsem začal předbíhat odpadlíky a prodíral se dopředu. Zajímavé bylo, že jsem většinou předbíhal dvojice a nikoli jednotlivce. V závěru druhého okruhu jsem se přibližoval další dvojici a těšil se, že je brzo předběhnu. Bohužel běželi jenom čtvrtmaraton. Já jsem pokračoval sám a při pohledu před sebe ani za sebe jsem široko daleko nikoho neviděl. Ale po pár set metrech jsem začal předbíhat o okruh půlmaratonce a aspoň jsem měl nějaké rozptýlení. (Pokračování textu…)

Běh pro Tobiáška

V pátek jsem od bráchy na Facebooku zjistil, že se v sobotu chystá na deseti kilometrový charitativní Běh pro Tobiáška v Oseku nad Bečvou. Můj tréninkový plán měl v sobotu stanovené 2 rychlé úseky po 10 km. A tak jsem si řekl, že bych jeden úsek mohl pojmout v rámci tohoto závodu. Vše jsem zkonzultoval s trenérem a ten mi úseky zkrátil na 5 km s tím, že mezi nimi zrušil pauzu a první pětku jsem měl běžet ostře a druhou velmi ostře.
Běh pro Tobiáška
Příprava na závod probíhala velmi důkladně už den před závodem do třech do rána na oslavě narozenin kolegyně z práce. A 7 piv za večer nebylo zdaleka ideálních. Ranní vstávání bylo náročné a chystání dost hektické. Naštěstí se mi podařilo nic nezapomenout, na místo jsme dorazili s časovou rezervou a já měl dostatek času na rozklusání, protažení a několik krátkých rovinek.
(Pokračování textu…)

Mistrovství ČR v běhu na 100 km Plzeň 2018

V loňském roce se mi na tomto závodu velmi dařilo a dokázal jsem vybojovat vítězství. Vzpomínám si, že již na startu jsem si velmi věřil a nepochyboval o tom, že se umístím minimálně na bedně. Letos to ale bylo úplně jiné, byl jsem na pochybách a vůbec si nevěřil. Od prosince trénuji s maďarským trenérem a úplně se změnila struktura tréninků. A má důvěra v jeho tréninkový systém nebyla tak pevná. Občas jsem měl i světlé stránky, kdy jsem například po lednovém T1 maratonu nebo Rohálovské desítce byl chvíli optimista.

Týden před závodem jsem se snažil maximálně odpočívat a tréninkový plán byl jasný, běhat pouze v úterý a čtvrtek. Takže odpočinku na můj vkus možná až příliš, ale říkal jsem si, že to může být příjemná změna. Na startu závodu jsem měl ale dost ztuhlé nohy, nicméně jsem stále věřil, že se po pár kilometrech rozeběhnou. To se ale nepotvrdilo a po pár kilometrech mi nohy tuhly stále více a více a tempo postupně upadalo. Chtěl jsem začít v tempu 4:15 min/km, ale to se dařilo opravdu jen chvíli. (Pokračování textu…)

Rohálovská desítka 2018

Letos to byla v Prusinovicích na Rohálovské desítce již moje šestá účast. A pokud nepočítám zachumelený ročník, kdy se běželo směrem na Dřevohostice, vždy jsem se dokázal alespoň o pár vteřinek zlepšit. Je to takový můj test na začátek sezóny, jestli jsem se neflákal v zimní přípravě. Jenže na začátku příprav na tuto sezónu jsem vyměnil trenéra a připadá mi, že tréninky jsou mnohem méně intenzivní a naběhám spíše více kilometrů a pomaleji. Zřejmě více ultramaratonská příprava. Proto jsem byl velmi zvědavý, jak Rohálovská desítka dopadne a raději jsem neměl vůbec žádná očekávání.

Stejně jako v předchozích ročnících jsem se do Prusinovic vypravil brzo ráno pro startovní číslo a poté jel ještě domů odpočívat. Na závod jsem pak vyrazil až po půl dvanácté, abych zbytečně na startu nemrzl. Po příjezdu jsem byl ale překvapený, že ani 5 minut před startem nikdo nebyl u startovní brány. Následně jsem se dozvěděl, že start je o 15 minut posunutý na 12:15. Alespoň jsem měl pár minut navíc na rozběhání a protažení. (Pokračování textu…)

Budějovický T1 maraton

Po dvou letech jsem se opět vypravil do Českých Budějovic na indoor maraton. Tentokrát se změnila lokalita a neběželo se v podzemních garážích nákupního centra, ale na výstavišti v pavilonu T1. A výběr tohoto místa se mi zdál mnohem lepší než v Mercury. Pocitově větší a prostornější, člověk měl stále přehled o svých soupeřích a celkově závod mnohem lépe ubíhal. Okruh měřil 400 metrů a měl 4 zatáčky, celkem tedy 105,5 okruhů a přes 400 zatáček.

Trasa závodu.
Trasa závodu.

Do Budějovic jsme s Kačenkou dorazili okolo 9 dopoledne a měli ještě zdánlivě dost času na přípravu na závod. Jenže jsme dali přednost spíše kamarádům a na předzávodní přípravu jsem měl nakonec asi jen 15 minut. Mezitím jsem se musel rozklusat, protáhnout, naposledy si odskočit na záchod a nakonec převléknout a přešpendlit startovní číslo na tričku, jelikož jsem ho napoprvé oblékl naruby. Start jsem ale v pohodě stihl. (Pokračování textu…)

Vánoční běh Třtice

Kapr, bramborový salát a hromada cukroví. To a mnoho dalšího jsem ve velkém množství snědl v průběhu Vánoc. A tak jsme měli s Kačenkou potřebu to trochu vyběhat. Zvolili jsme krátký závod v Třtici, okruh převážně po asfaltu a délkou 4,8 km s převýšením cca 50 metrů.

Na závod jsem se nijak extra nepřipravoval a odběhl ho z plného tréninku, kdy poslední dobou neběhám příliš rychle, ale spíš nabíhám kilometry. Proto jsem neměl žádná očekávání a samotného mě zajímalo, jak dokážu takový krátký sprint zvládnout. Na startu mě překvapila velmi hojná účast a organizátoři hlásili rovných 200 závodníků. (Pokračování textu…)

Xiqiao Mountain International Ultra Marathon 24 hodin

Když nám s Kačenkou přišlo pozvání na 24 hodinový závod do daleké Číny, ze začátku jsem tomu nemohl vůbec uvěřit. Jakmile jsme ale vybrali a koupili letenky, začínal jsem pomalu věřit, že se do Číny poprvé zaletíme podívat.

Před hotelem krátce po příjezdu.
Před hotelem krátce po příjezdu.

Komunikaci s Čínskými organizátory zajišťovala Kačenka, ale vše probíhalo naprosto korektně a co se domluvilo, to platilo. Ostatně čínská organizace byla dokonalá po celou dobu. Letěli jsme ve středu s ruským Aeroflotem přes Moskvu do třetího největšího čínského města Guangzhou a vše proběhlo bez problémů. Časový posun byl +7 hodin a po příletu jsme byli značně unavení. Na letišti už nás čekalo auto organizátorů a společně s poláky jsme se vydali na asi 80 km dlouhou cestu do hotelu. Krátce jsme se vyspali a šli malinko vyklusat únavu z cestování. (Pokračování textu…)