HolešovMAN štafeta – běh

Když mi Ondra Fojtík jednoho dne napsal, jestli bych si nezaběhl štafetu na HolešovMANovi, chvíli jsem váhal. Nevěděl jsem pořádně co od toho očekávat, jak bude vše probíhat a jestli svým výkonem nepokazím výsledek celému týmu. Po konzultaci s trenérem jsem se nakonec rozhodl, že to risknu a půjdu do toho. Na závod jsem se nijak zvlášť nepřipravoval a běžel jsem ho z plného tréninku, což jsem si mohl dovolit vzhledem k délce běhu pouhých šesti kilometrů.

V den závodu Ondra vyzvedl startovní balíček celému našemu týmu a tak jsem do Holešova nemusel nijak brzy. Jakmile jsem dorazil, seznámil jsem se s týmem, v zázemí mi na tělo lihovkou napsali startovní číslo, domluvili jsme místo a strategii předávky čipu a já již netrpělivě čekal na to, až náš plavec Ota vystartuje do závodu. Jakmile odplaval a předal čip Ondrovi, věděl jsem, že mám necelou hodinku na rozklusání. Proto jsem zaběhl na nedalekou atletickou dráhu a odběhl si pár koleček proložené rovinkami a důkladně se protáhl. Po návratu jsem již pomalu začínal vyhlížet na domluveném místě Ondru, až dorazí z cyklistické části. (Pokračování textu…)

MUM 2021 – 1. etapa

Letos jsem bohužel musel celý MUM nezvládal kvůli pracovnímu vytížení. Když jsem se ale dozvěděl o valné hromadě České asociace ultramaratonců, která se konala právě první den MUMu přímo v Lomnici v zázemí závodu, řekl jsem si, že bych si mohl zaběhnout alespoň úvodní Lomnickou etapu. Z domova jsem vyrážel s Barčou brzy ráno, abych ještě stihl rychlý nákup v Ikea v Brně a následně valnou hromadu v jedenáct v Lomnici. Přijeli jsme relativně brzy a překvapilo mě, že na místě již bylo vcelku rušno. Pozdravil jsem se s kamarády, které jsem dlouho neviděl a vystál frontu na registraci do závodu.

Po valné hromadě jsme chtěli s Barčou zajít na rychlý oběd, ale nejbližší restaurace od startu byla téměř plně obsazená běžci a příprava oběda by trvala hodinu. Proto jsme se spokojili alespoň s polévkou s pečivem a následně jsem se již začal připravovat na start závodu, který byl ve 2 odpoledne. Trochu jsem se rozklusal, připravil batoh a přesunul na start závodu. (Pokračování textu…)

Borák 2021

Po dlouhé době normálně uspořádaný závod a já jsem proto nemohl chybět. Bohužel jsem poslední dobou informace o závodech nezjišťoval a tak jsem se o Boráku dozvěděl na poslední chvíli. A to jsem minulý týden běžel druhý pokus virtuální Rohálovské padesátky. A moc se mi Borák do důležité přípravy na MČR na 100 km nehodil, proto jsem se s trenérem domluvil alespoň na tom, že pokud poběžím, bude to muset být pouze klusem a s rezervou.

V den závodu jsem opět vstával ve 4 ráno a tak jsem se příliš nevyspal. Cesta probíhala dobře a do Loštic jsme s tatínkem dorazili lehce po šesté. Vzhledem k zimě venku jsme ještě po příjezdu zůstali v teple v autě a až po chvíli vyrazili na prezentaci, na které jsem dostal krásné kulaté startovní číslo 30. Následně jsem se lehce rozběhal a rozcvičil a postavil se na start, který byl přesně v 7 hodin. Čekala mě lehce kopcovitá trať, kterou tvoří šest okruhů po 14 km. (Pokračování textu…)

Rohálovská padesátka virtuálně pokus č. 2

Report z prvního běhu Rohálovské desítky jsem končil slovy, že doufám, že mě nikdo nepřekoná, abych nemusel běžet znova. Popravdě jsem tehdy nevěřil, že znova opravdu poběžím. Ale když jsem zjistil, že mě Petr Kučera o 9 vteřin překonal, začal jsem střádat plány na další pokus. Přece jen 9 vteřin na 50 km je opravdu zanedbatelný čas a já po prvním pokusu cítil ještě drobné rezervy. Tentokrát jsem se na závod připravil mnohem lépe. Sehnal jsem i moje oblíbené gely Agave, abych měl na celou trasu dostatek energie, skvělou podporu mi opět dělal tatínek podobně jako minule, ale malinko jsme to ještě vylepšili. Navíc tentokrát už to nebyl jen běh bez soupeře, ale do hodinek jsem si nahrál trasu z minula a soupeřil sám se sebou. Skvělou motivací, která mi minule chyběla, bylo sledovat v reálném čase kolik vteřin a později minut mám náskok na svůj předchozí běh.

Vystartoval jsem ve čtvrtek 15:32 hodin a na začátku se nic zvláštního nedělo. trochu mě znervózňovalo, že jsem hned od začátku ve srovnání s prvním pokusem výrazně rychlejší a bál jsem se přepálení začátku. Okolo 15 km jsem se dozvěděl, že asi 10 minut za mnou vystartoval David Pelíšek, skvělý běžec z Olomouce. Netrvalo dlouho a na 20 km mě ladně a vysokou rychlostí předběhl. Na 22 km mi hlásili ztrátu 1:15, což už jsem si myslel, že nedoženu. Zvlášť, když se mi David téměř ztratil z dohledu. Na občerstvovačce v polovině závodu na 25 km se David zastavil na doplnění tekutin a já se dostal před něj. Před ním jsem ovšem nezůstal dlouho a za chvíli mě dohonil a opět předběhl. Zajímavé bylo, že do kopce jsem byl rychlejší a po rovině a z kopce naopak pomalejší. Proto jsme si několikrát vyměnili pořadí a když jsme vybíhali na hlavní na 35 km, David byl kousek přede mnou. Po pravotočivé odbočce v táhlém stoupání jsem ho ale předběhl a zkusil malinko přidat. Utrhl jsem se mu a od té doby jsem svůj náskok jen navyšoval a v cíli jsem mohl být zhruba o 3 minuty dříve. Díky jeho pozdějšímu startu mě ovšem zaslouženě porazil, ale kdyby byl závod o 15 až 20 km delší, věřím, že bych zvítězil. (Pokračování textu…)

Rohálovská padesátka virtuálně

Rohálovská padesátka je běžně cyklistický závod, ale kvůli pandemii nebylo možné ho uspořádat stejně jako v předchozích ročnících. Organizátoři se ale nenechali odradit a uspořádali skvělý virtuální závod, který nazvali Rohálovský Samozávod. A pořadatelé tentokrát mysleli také na běžce a kromě standardních cyklistických kategorií vypsali také kategorii běžeckou a z recese vzhledem k čerstvě napadlému sněhu také kategorii běžkařskou. Již kdysi mi proběhla hlavou myšlenka, že bych si trasu nějakého okolního cyklistického závodu zaběhl, ale nikdy jsem se neodhodlal. Ale tentokrát to bylo jiné, závody žádné nejsou a když mi tatínek jednoho dne oznámil, že se Rohálovská padesátka také běží, dlouho jsem neváhal. Napsal jsem trenérovi a účast jsme naplánovali hned na další neděli.

Pořadatelé to měli skvěle vymyšlené, za 150 Kč startovného každý získal unikátní šestimístný kód, který na startu na jedné klávesnici fungoval pro vstup do skvěle vybaveného Samobufetu. Obdivuji důvěru pořadatelů v účastníky, kteří si vše brali sami a házeli peníze za odebrané dobroty do pokladničky. Na druhé klávesnici fungoval kód k měření času závodu. Každý závodník při vystartování naťukal kód, zazněla siréna a mohl vyrazit. Po doběhu jsem opět zadal stejný kód a během chvíle se čas automaticky objevil v online výsledcích. (Pokračování textu…)

Borák – Mistrovství ČR v ultratrailu 2020

Týden po desítce v Holešově jsem se vydal na trochu delší závod do Loštic. Pokud pominu rok 2014, startoval jsem zde každý rok a to znamená, že letos to byla již má sedmá účast. Dalo by se tedy říct, že už jsem na Boráku skoro jako doma. Závod se i letos konal jako mistrovství České republiky, běží se 6 okruhů po zhruba 14 km, takže celkem to dělá přes 84 km v nenáročném terénu pouze s jednou krátkou chodeckou trailovou vložkou. A pokud jsou závody s běhatelnými kopci, naprosto mi to vyhovuje.

Poslední dobou se mi běhalo velmi dobře a i na předchozí závody se mi podařilo parádně vyladit a běželo se mi výborně. Proto jsem byl před závodem velkým optimistou a věřil, že to bude podobné i na Boráku. Nicméně jsem měl poslední dny před Borákem tužší nohy a pocitově to nebylo úplně ideální. Ale to ještě nic neznamená, to se občas stává a pak se to zázračně rozeběhne a závod dobře dopadne. Takže to mě nijak nerozhodilo. (Pokračování textu…)

Noční běh v Holešově

Poslední dobou běhám místní závody a musím říct, že to má něco do sebe. Když zrušili velké zahraniční závody, na které jsem se původně chystal, hledám alternativy, abych alespoň trochu zužitkoval trénink. Po Hostýnské osmě a Běhu na svatý Hostýn jsem si zaběhl Noční běh v Holešově. Již jsem ho zde běžel před 2 lety a obsadil jsem krásné třetí místo a byl jsem zvědavý, jak dopadnu letos.

Poslední dobou se mi daří běhat v tréninzích podle představ a i před tímto závodem jsem se cítil dobře. S přípravou na závod jsem začal již dopoledne a před obědem vyběhl na krátký klusík s dvěma rychlejšími rovinkami, abych se trochu protáhl a zahřál. Podobné dopolední rozklusání se mi vždy u večerních startů perfektně osvědčilo. A i tentokrát jsem se po něm cítil lépe.

Do Holešova jsem letos po předchozí zkušenosti, kdy byly u prezentace dlouhé fronty a téměř jsem pak nestihl start, vyrazil raději s řádným předstihem. Prezentace proběhla naprosto bez front a já se mohl začít opět lehce rozklusat. Tentokrát jsem to díky hromadě času opravdu nepodcenil, zaběhl i rovinky a důkladně se protáhl. Na startu jsem tak byl velmi dobře připravený. (Pokračování textu…)

Běh na Svatý Hostýn 2020

14 dnů po Hostýnské osmě jsem absolvoval další domácí závod. Byla to má šestá účast v řadě a tak mám alespoň meziroční srovnání, jak na tom jsem. Letos jsem se na tento závod trochu pozapomněl a trenérovi ho oznámil až na poslední chvíli. A možná i díky tomu jsem měl týden tréninkově dost výživný. V průběhu třech dnů před závodem jsem naběhal téměř 60 km a z toho ve středu svižných 18 km po 3:56 min/km. Proto jsem byl hodně zvědavý, jak se mi poběží. A předpověď počasí taky nebyla příliš nakloněná dobrému výkonu.

Před závodem jsem se pořádně vyspal, vlastně jsem ráno vstal na snídani a pak opět zalehl do postele a spal až do dvanácti. Pak jsem se pomalu začal rozcvičovat a na start závodu vyklusal. Mohl jsem si to dovolit, protože tatínek hromadně vyzvedl startovní čísla pro celou naši rodinu hned ráno a tak jsem měl o starost méně. Po doklusnutí na start jsem se pozdravil s mnoha známými tvářemi, ale také dal i pár rychlejších rovinek na zahřátí. (Pokračování textu…)

Hostýnská osma 2020

Již devět let v řadě vždy v první půlce srpna běhám po Hostýnských vrších v rámci závodu Hostýnská osma. A ani letos tomu nebylo jinak. Jedná se o závod s tvarem trasy číslice 8 se středem na Tesáku, kterým se probíhá dvakrát. Každý rok je malinko jiná trasa a závod měří nejčastěji okolo 65-70 km s převýšením zhruba 3000 metrů.

Díky nezávodnímu koronavirovému období jsem měl více prostoru na trénink v kopcích a letos jsem v Hostýnkách naběhal opravdu hezkou řádku tréninků. Z tohoto pohledu jsem mohl být velmi spokojený, jelikož tolik výškových metrů jsem rozhodně žádný předešlý rok nevyběhl. A také mi určitě pomohl Moravský ultramaraton, kdy jsem v kopcovitém terénu uběhl 301 km v průběhu sedmi dnů. Po fyzické stránce jsem se cítil připravený velmi dobře a i vyladění před závodem dopadlo skvěle. To se mi v létě často nestává a můžu za to poděkovat hlavně trenérovi. (Pokračování textu…)

Moravský ultramaraton 2020

Covid vystavil dlouhou stopku závodění a po ukončení největších bezpečnostních opatření jsem si začal konečně vybírat nějaký závod. Nelákalo mě nic krátkého, spíše jsem rovnou pokukoval po nějakém ultra, které už mi chybělo. Nenarazil jsem ale na nic pořádného. Zároveň jsem již pár let přemýšlel o účasti na Moravském ultramaratonu (MUM), který jsem si chtěl dlouho zaběhnout, ale díky jiným závodům jsem ho nedokázal vměstnat do svojí termínovky. Ale tentokrát jsem již neodolal. A vypadá to, že podobně to měli i ostatní, jelikož se sešla velmi silná konkurence, vlastně největší v historii tohoto závodu.

MUM je sedmidenní závod a každý den se běží etapa dlouhá 43 km, celkem to dává slušných 301 km. Zázemí závodu je v Lomnici u Tišnova v místní škole, kde jsou k dispozici nafukovací matrace a každý si vybere nějaké místečko ke spánku. Někdo v šatně, někdo ve třídě, někdo rovnou na chodbě. Setkávání se s ostatními podobně naladěnými běžci na chodbách, při jídle a vlastně i všude jinde mělo svoje kouzlo. Obědy a večeře byly zajištěné v nedaleké restauraci a bohaté snídaně přímo ve škole. Kromě první a poslední etapy, kdy je start a cíl na stejném místě u školy, se každý den vyráželo do nějakého většího města poblíž a poté vybíhalo zpět směr Lomnice. (Pokračování textu…)