Po dvou letech jsem se opět postavil na start běhu na Svatý Hostýn. A tentokrát jsem se cítil ve velmi dobré formě hlavně díky tomu, že jsem poprvé před tímto závodem neběžel standardní Hostýnskou osmu, ale v rámci tohoto závodu si zaběhl pouze první ročník Vertikálku. Z tohoto testovacího závodu s velmi podobnými parametry jsem měl velmi dobrý pocit a očekával jsem něco podobného i na výběhu Hostýna. Za týden běžím MS na 100 km a již jsem pomalu odpočíval, takže jsem nebyl v plném zápřahu. Počasí vyšlo také skvěle. Vlastně podmínky byly naprosto skvělé ve všech ohledech a já si nemohl vůbec na nic stěžovat. Proto jsem očekával dobrý výsledek. (Pokračování textu…)
Hostýnská osma vertikálek
Hostýnskou osmu jsem běžel od jejího vzniku v roce 2012 pokaždé. Je to pro mě srdcová záležitost, ale letos kvůli mistrovství světa na 100 km musím poprvé vynechat. Chuť reprezentovat je zkrátka silnější. Abych ale přece jen letos okusil alespoň zlomek trasy závodu, rozhodl jsem se zúčastnit prvního ročníku Vertikálku. Závod se běží den před startem hlavního závodu a jedná se o výběh na Kelčský Javorník, nejvyššího vrcholu Hostýnských vrchů. Trasa je dlouhá pouhých 5,6 km, ale má výživné převýšení 463 metrů.
Musím říct, že tento závod byl z plného tréninku a nijak zvlášť jsem se na něj nepřipravoval. Bylo to krátce po prodělání nějaké nemoci, pravděpodobně angíny a 2 dny předem jsem běžel náročnější 22 km trénink ve čtyřkovém tempu a odrovnal mě víc, než je běžné. Proto jsem se den před startem cítil hodně unavený. Nakonec po protažení a proběhnutí těsně před startem závodu ale musím říct, že jsem se cítil relativně dobře. (Pokračování textu…)
Bystřický horský půlmaraton
Ačkoliv jsem před týdnem běžel šestihodinovku a další neděli poběžím maraton v Salzkottenu, účast na domácím závodě jsem si nemohl nechat ujít. Běžely se dvě varianty závodu, jednak tři okruhy po 1,5 km nebo rovnou půlmaraton, takže volba byla jasná. Trenér s mojí účastí nejprve nesouhlasil, ale nakonec jsme se domluvili, že při závodě pošetřím síly a rozhodně nepůjdu na hranici svých možností. Mnohem důležitější pro mě je maraton v Salzkottenu, kde chci podat v rámci možností slušný výkon. (Pokračování textu…)
Hradčanské vlnky
Hradčanské vlnky jsou v okolí velmi oblíbeným závodem a dlouho jsem o něm slýchával pouze z doslechu. Nikdy jsem totiž nedokázal sladit svůj běžecký program tak, abych se mohl zúčastnit. Je na pováženou, že dokonce i můj brácha Vlnky již dvakrát běžel. Ale letos jsem to napravil a do Hradčan se na závod konečně vypravil.
Po příjezdu jsem překvapivě vcelku ladně zaparkoval přímo u zázemí závodu a v pohodě se odprezentoval. Letos se poprvé běžela i delší půlmaratonská trať, ale já zvolil klasickou vzdálenost 10,4 km. Potom jsem se vydal hledat místní kostel, abych věděl, kde je start závodu. Následně jsem se rozklusal a důkladně protáhl, odskočil na záchod a již vyčkával na start, kde bylo hodně známých tváří. (Pokračování textu…)
Rohálovská padesátka
Když se v dubnu premiérově pořádala Rohálovská padesátka nejen jako cyklistický závod, ale také jako závod běžecký, bylo to pro mě příjemné překvapení. Byl to sice závod virtuální, ale myslím, že měl skvělou atmosféru a také nečekaně mnoho účastníků. Tehdy jsem závod běžel hned dvakrát (první účast, druhá účast), abych si svůj první čas ještě vylepšil.
Vzhledem k tomu, že se závod konal hned týden po stovce ve Winschotenu, nebyl jsem ještě v plné síle a věděl jsem, že nebudu schopen podat maximální výkon. Popravdě jsem se rozhodoval o své účasti na poslední chvíli a to i díky tomu, že trenér nebyl zrovna z nápadu běžet tento závod příliš nadšený. I proto jsem tentokrát nechtěl trhnout rekord, ale spíše jsem si chtěl závod užít. Cílem bylo zaběhnout pohodově bez ohledu na soupeře a po závodě rychle zregenerovat a opět se pustit do dalšího tréninku. (Pokračování textu…)
Hostýnská osma 2021
Moje účast na jubilejním desátém ročníku Hostýnské osmy se zrodila na štědrý den minulé Vánoce. Od Lukáše mi, jakožto účastníkovi všech předchozích ročníků, dorazil dárek ve formě startovného na letošní rok. A takový krásný dárek se nedá odmítnout, takže jsem ihned reagoval a obratem vyplnil přihlášku. Musím říct, že po loňském smolném ročníku, kdy jsem zabloudil a závěr závodu vypustil, jsem si chtěl spravit chuť. Vloni jsem si plánoval, že letošní ročník si proběhnu nanečisto, abych se vyvaroval podobného průběhu. Bohužel časově jsem to vůbec nezvládl a dokonce jsem neuběhl snad ani jeden jediný kilometr v Hostýnských vrších. Veškerá má příprava oproti loňsku probíhala na asfaltu a na rovině. Proto jsem se vcelku obával, jak budu kopce letos zvládat a jestli mi v nohách něco zůstalo.
Do Rajnochovic na prezentaci jsem vyrazil klasicky v předstihu již v pátek, abych se v den zvodu mohl déle vyspat. Na prezentaci jsem zjistil, že mám opět startovní číslo 1 a to se mi příliš nelíbí. Raději nevybočuji z davu a spíše se schovám mezi ostatní. Před závodem jsem hodně sledoval počasí a těšil se, že bude relativně teplo, to mi vyhovuje a snáším ho většinou lépe než ostatní běžci. Ale letos to bylo vše úplně jinak. (Pokračování textu…)
HolešovMAN štafeta – běh
Když mi Ondra Fojtík jednoho dne napsal, jestli bych si nezaběhl štafetu na HolešovMANovi, chvíli jsem váhal. Nevěděl jsem pořádně co od toho očekávat, jak bude vše probíhat a jestli svým výkonem nepokazím výsledek celému týmu. Po konzultaci s trenérem jsem se nakonec rozhodl, že to risknu a půjdu do toho. Na závod jsem se nijak zvlášť nepřipravoval a běžel jsem ho z plného tréninku, což jsem si mohl dovolit vzhledem k délce běhu pouhých šesti kilometrů.
V den závodu Ondra vyzvedl startovní balíček celému našemu týmu a tak jsem do Holešova nemusel nijak brzy. Jakmile jsem dorazil, seznámil jsem se s týmem, v zázemí mi na tělo lihovkou napsali startovní číslo, domluvili jsme místo a strategii předávky čipu a já již netrpělivě čekal na to, až náš plavec Ota vystartuje do závodu. Jakmile odplaval a předal čip Ondrovi, věděl jsem, že mám necelou hodinku na rozklusání. Proto jsem zaběhl na nedalekou atletickou dráhu a odběhl si pár koleček proložené rovinkami a důkladně se protáhl. Po návratu jsem již pomalu začínal vyhlížet na domluveném místě Ondru, až dorazí z cyklistické části. (Pokračování textu…)
MUM 2021 – 1. etapa
Letos jsem bohužel musel celý MUM nezvládal kvůli pracovnímu vytížení. Když jsem se ale dozvěděl o valné hromadě České asociace ultramaratonců, která se konala právě první den MUMu přímo v Lomnici v zázemí závodu, řekl jsem si, že bych si mohl zaběhnout alespoň úvodní Lomnickou etapu. Z domova jsem vyrážel s Barčou brzy ráno, abych ještě stihl rychlý nákup v Ikea v Brně a následně valnou hromadu v jedenáct v Lomnici. Přijeli jsme relativně brzy a překvapilo mě, že na místě již bylo vcelku rušno. Pozdravil jsem se s kamarády, které jsem dlouho neviděl a vystál frontu na registraci do závodu.
Po valné hromadě jsme chtěli s Barčou zajít na rychlý oběd, ale nejbližší restaurace od startu byla téměř plně obsazená běžci a příprava oběda by trvala hodinu. Proto jsme se spokojili alespoň s polévkou s pečivem a následně jsem se již začal připravovat na start závodu, který byl ve 2 odpoledne. Trochu jsem se rozklusal, připravil batoh a přesunul na start závodu. (Pokračování textu…)
Borák 2021
Po dlouhé době normálně uspořádaný závod a já jsem proto nemohl chybět. Bohužel jsem poslední dobou informace o závodech nezjišťoval a tak jsem se o Boráku dozvěděl na poslední chvíli. A to jsem minulý týden běžel druhý pokus virtuální Rohálovské padesátky. A moc se mi Borák do důležité přípravy na MČR na 100 km nehodil, proto jsem se s trenérem domluvil alespoň na tom, že pokud poběžím, bude to muset být pouze klusem a s rezervou.
V den závodu jsem opět vstával ve 4 ráno a tak jsem se příliš nevyspal. Cesta probíhala dobře a do Loštic jsme s tatínkem dorazili lehce po šesté. Vzhledem k zimě venku jsme ještě po příjezdu zůstali v teple v autě a až po chvíli vyrazili na prezentaci, na které jsem dostal krásné kulaté startovní číslo 30. Následně jsem se lehce rozběhal a rozcvičil a postavil se na start, který byl přesně v 7 hodin. Čekala mě lehce kopcovitá trať, kterou tvoří šest okruhů po 14 km. (Pokračování textu…)
Rohálovská padesátka virtuálně pokus č. 2
Report z prvního běhu Rohálovské desítky jsem končil slovy, že doufám, že mě nikdo nepřekoná, abych nemusel běžet znova. Popravdě jsem tehdy nevěřil, že znova opravdu poběžím. Ale když jsem zjistil, že mě Petr Kučera o 9 vteřin překonal, začal jsem střádat plány na další pokus. Přece jen 9 vteřin na 50 km je opravdu zanedbatelný čas a já po prvním pokusu cítil ještě drobné rezervy. Tentokrát jsem se na závod připravil mnohem lépe. Sehnal jsem i moje oblíbené gely Agave, abych měl na celou trasu dostatek energie, skvělou podporu mi opět dělal tatínek podobně jako minule, ale malinko jsme to ještě vylepšili. Navíc tentokrát už to nebyl jen běh bez soupeře, ale do hodinek jsem si nahrál trasu z minula a soupeřil sám se sebou. Skvělou motivací, která mi minule chyběla, bylo sledovat v reálném čase kolik vteřin a později minut mám náskok na svůj předchozí běh.
Vystartoval jsem ve čtvrtek 15:32 hodin a na začátku se nic zvláštního nedělo. trochu mě znervózňovalo, že jsem hned od začátku ve srovnání s prvním pokusem výrazně rychlejší a bál jsem se přepálení začátku. Okolo 15 km jsem se dozvěděl, že asi 10 minut za mnou vystartoval David Pelíšek, skvělý běžec z Olomouce. Netrvalo dlouho a na 20 km mě ladně a vysokou rychlostí předběhl. Na 22 km mi hlásili ztrátu 1:15, což už jsem si myslel, že nedoženu. Zvlášť, když se mi David téměř ztratil z dohledu. Na občerstvovačce v polovině závodu na 25 km se David zastavil na doplnění tekutin a já se dostal před něj. Před ním jsem ovšem nezůstal dlouho a za chvíli mě dohonil a opět předběhl. Zajímavé bylo, že do kopce jsem byl rychlejší a po rovině a z kopce naopak pomalejší. Proto jsme si několikrát vyměnili pořadí a když jsme vybíhali na hlavní na 35 km, David byl kousek přede mnou. Po pravotočivé odbočce v táhlém stoupání jsem ho ale předběhl a zkusil malinko přidat. Utrhl jsem se mu a od té doby jsem svůj náskok jen navyšoval a v cíli jsem mohl být zhruba o 3 minuty dříve. Díky jeho pozdějšímu startu mě ovšem zaslouženě porazil, ale kdyby byl závod o 15 až 20 km delší, věřím, že bych zvítězil. (Pokračování textu…)