Štítek: trénink

Trénink v červnu byl v první polovině měsíce velmi náročný a gradoval vysokohorským soustředěním v Krkonoších 14 dnů před mým hodně důležitým závodem na mistrovství světa v běhu na 24 hodin v irském Belfastu. Ve druhé polovině měsíce jsem se hodně kontroloval, abych nezacházel do výraznější únavy. Zkrátka jsem chtěl být na Belfast maximálně připravený. Tento závod startoval prvního července, takže kilometráž tohoto závodu již nezasahuje do června.

Celkem jsem naběhal 452 km v průměrném tempu 4:32 min/km. Kilometráž nebyla nijak velká a ani tempo rychlé, ale to nebylo cílem tohoto měsíce. Důležité bylo cítit se dobře a být připravený na samotný závod. Myslím, že i když se závod nevydařil podle mých představ, příprava se povedla.

V květnu jsem běžel dva přípravné závody před mistrovstvím světa v běhu na 24 hodin v Belfastu, který odstartuje 1. července. Prvním závodem byl Borák, který se běžel jako mistrovství ČR v ultratrailu a druhým 12 hodinovka ve Stromovce. Oba závody jsem vyhrál a cítím se ve skvělé formě. Trenér mě rozhodně v tomto měsíci nešetřil a naběhal jsem rekordní počet kilometrů. Dosud jsem měl rekord ze srpna 2015, kdy jsem měsíc zakončil na 630 km. V průběhu května jsem rekord výrazně posunul a naběhal 678 km. Velký podíl na tom měly dva již zmíněné ultramaratony, které společně do celkového součtu přispěly více než 230 km. Průměrné tempo tentokrát nebylo nijak závratné, ale i vzhledem k přibývajícím tréninkům ve velkých vedrech jsem s 4:36 min/km velmi spokojený.

Přelom března a dubna jsem strávil na prodlouženém víkendu v termálních lázních v Maďarsku, kde jsem chtěl zregenerovat a odpočinout si po stovce v Plzni, kterou jsem běžel v závěru března. Následně jsem v první polovině dubna běžel tréninkově půlmaraton v Kroměříži, kde se mi běželo dobře a dosáhl slušného výsledku. V druhé polovině měsíce se mi ale neběhalo úplně ideálně a cítil jsem lehčí únavu. I přesto jsem ale dokázal velmi dobře zaběhnout Brdskou stezku, po které se lehčí únava táhla až do konce měsíce.

Celkově jsem v dubnu naběhal 479 km v průměrném tempu 4:21 min/km. Naběhal jsem sice menší počet kilometrů ve srovnání s březnem, ale zrychlil jsem průměrné tempo o 6 vteřin, což jsem si přál. Proto tento měsíc hodnotím velmi pozitivně. V květnu mě čeká velmi náročný měsíc, ve kterém poběžím dva ultra závody – Borák v Lošticích a 12 hodinovku ve Stromovce.

Březen byl jako na houpačce, ostatně to jsem již částečně popsal v článku o MČR v běhu na 100 km, který jsem běžel v závěru měsíce. V poslední době jsem začal spolupracovat s výživovým poradcem Tomášem Soukupem a nový jídelníček se mnou na jednu stranu dělá zázraky, ale zároveň adaptace těla na radikální změnu v jídle probíhá velmi pomalu a díky tomu jsem v průběhu března nedokázal podávat ideální výkony. Snad se ale blýská na lepší časy a v průběhu dubna již vše bude probíhat lépe a začnu pomalu sklízet ovoce této změny. Pokud vše půjde podle plánu, zúčastním se půlmaratonu v Kroměříži a také jubilejního padesátého ročníku Brdské stezky. Tyto závody pojmu tréninkově a budu v nich hlavně testovat, jak se bude můj organismus nadále vyrovnávat se změnami v jídelníčku.

Celkově jsem v březnu naběhal slušných 533 km v průměrném tempu 4:27 min/km. Věřím, že duben bude hlavně po stránce rychlosti ještě lepší.

Popis tréninku za únor zveřejňuji se zpožděním zejména z toho důvodu, že nerad píšu o nevydařeném tréninku a nějak jsem se nedokázal přinutit k psaní. Jak už jsem nastínil v lednovém shrnutí mých tréninků, i v únoru bohužel pokračovalo moje zranění. Po třech týdnech 11.2. jsem ale konečně pomalu vyběhl a opatrně opět začal s trénováním. Noha pořád bolela, ale běhat se dalo. Občas jsem měl pocit, že bolest ustupuje, ale někdy to bylo zejména po tréninku mnohem bolestivější než před ním. Naštěstí jsem to přeběhal, ale tréninky hlavně ze začátku neprobíhaly ideálně. Nebudu rozebírat detaily a rovnou napíšu, že jsem naběhal pouhých 239 km v průměrném tempu 4:37 min/km. Pozitivní je to, že zdraví je již lepší a můžu bez omezení běhat. Věřím, že březnové zhodnocení již bude pozitivnější.

Začátek měsíce začal velmi dobře. Hned první den v roce jsem tréninkově běžel půlmaraton v Brně a měl jsem z něj velmi dobrý pocit. V druhé půlce měsíce jsem byl na testu laktátové křivky u pana doktora Pozdíška v Mohelnici. Výsledky byly o poznání lepší než při mé první návštěvě.

Po dvou dnech od těchto testů následoval závod Hulmenská desítka. Ze závodu jsem měl opět velmi dobrý pocit a říkal si, že příprava na další letošní závody začíná hodně slušně. Bohužel po závodě se dostavila bolet nohy a zranění bylo na světě. Od té doby neběhám a toto období trvá již přes 2 týdny. Na začátku jsem se pokoušel o běh, ale bolest mi nedovolila víc než pomalé pajdání.

Celkově jsem v lednu naběhal slabých 338 km, tempo tentokrát nebudu rozebírat, nemělo by to smysl vzhledem k občasnému běhání po sněhu a ledu a také kvůli pomalým tempům při snaze rozběhat zranění.

Po mém posledním závodu v roce 2016 na konci listopadu jsem 3 týdny jen odpočíval a šetřil energii na začátek přípravy na další sezónu. V průběhu těchto 3 týdnů jsem běhal většinou jen klusy mezi 8 a 12 km v pomalém tempu nejčastěji okolo 5:00 – 5:10 min/km. Příjemným zpestřením bylo i perfektně načasované víkendové soustředění přesně po mém posledním závodu, kde jsem měl možnost si popovídat s trenérem Pavlem a probrat plány na příští sezónu.

Poslední 2 týdny v prosinci jsem již začal trénovat a překvapivě jsem nepociťoval velký výkonnostní propad. Jen se mi zdá, že jsem ztratil rychlost a hůř se mi běhalo v rychlejším tempu než 3:50 min/km, ale věřím, že se to brzo spraví a bude jako dřív. Za tyto 2 tréninkové týdny jsem naběhal 177 km v průměrném tempu 4:17 min/km. Celkem jsem v prosinci včetně odpočinkového období naběhal 321 km v průměrném tempu 4:39 min/km.

Trénink v listopadu měl jediný cíl a tím byla příprava na mistrovství světa na 100 km ve španělském Los Alcazares. Odpočinek po 24 hodinovce jsem si odbyl již v říjnu a tak jsem se mohl pustit do krátkého, ale intenzivního tréninku před stovkou. Musím říct, že se mi běhalo velmi dobře a i regeneraci jsem zvládal obstojně. Trénink na tento závod spočíval prakticky jenom v jednom týdnu, takže nebyl příliš prostor na důkladnou přípravu. Níže pro představu uvedu průběh mého hlavního tréninkového bloku:

Sobota 5.11. – 16,43 km v tempu 3:59 min/km
Neděle 6.11. – 21,27 km v tempu 3:58 min/km
Pondělí 7.11. – volno
Úterý 8.11. – 30,31 km v tempu 4:14 min/km
Středa 9.11 – 8 km klus + rovinky (celkem 10,92 km, průměr 4:30 min/km)
Čtvrtek 10.11. – 6 km po 3:54 min/km, 10 km po 4:33 min/km, 6 km po 4:02 min/km
Pátek 11.11. – 20,31 km v tempu 4:09 min/km
Sobota 12.11. – 8 km klus + rovinky (celkem 10,56 km, průměr 4:33 min/km)
Neděle 13.11. – 27,15 km v tempu 4:32 min/km

Po tomto tréninkovém období již následovaly 2 volnější týdny s vyladěním na stovku. Celkově jsem v listopadu naběhal přes 433 km v průměrném tempu 4:22 min/km. Měsíc tak hodnotím velmi kladně. V prosinci toho již tolik nenaběhám, jelikož budu hlavně odpočívat po dlouhé a náročné sezóně.

První říjnový den jsem dokončil Spartathlon, proto byl začátek měsíce běžecky spíše regenerační a velmi lehký. Měl jsem 3 týdny na regeneraci a přípravu na ME na 24 hodin ve Francii. Následující období jsem již lehce popsal v článku o ME na 24 hodin, ale opakování matka moudrosti. Týden po Spartathlonu jsem odjel na prodloužený víkend do termálních lázní, abych rychleji zregeneroval. To se vcelku dařilo, v neznámém prostředí se mi běhalo pocitově velmi dobře, ale měl jsem mnohem výše tepovou frekvenci. Příliš jsem to neřešil a snažil se dál běhat podle tréninkového plánu. Bohužel 9 dnů před závodem ve Francii jsem zažíval velkou únavu a dokonce musel vynechat trénink. Trénink jsem upravil i v několika následujících dnech a největší únava naštěstí odezněla. Tři týdny po Spartathlonu jsem byl relativně připravený na další důležitý závod.

V říjnu jsem naběhal celkem 427 km v průměrném tempu 5:10 min/km. Hlavní podíl na této kilometráži má závod na 24 hodin, kde jsem zdolal 258,661 km v průměrném tempu 5:34 min/km. Pokud odečtu tento závod, naběhal jsem pouhých 168 km v průměrném tempu 4:33 min/km, což je velmi slabé. Ale regenerace je také důležitá a celkově jsem s měsícem velmi spokojený. Vždyť jsem byl druhý nejlepší v Evropě a získal stříbrnou medaili.

V této náročné sezóně mě ještě čeká poslední velmi důležitý závod a tím je MS na 100 km ve Španělsku, který se koná poslední listopadový víkend. Současný trénink plně směřuji k tomuto závodu, tak snad se mi podaří hezky zaběhnout.

Trénink na začátku září směřoval hlavně k vyladění před mojí oblíbenou stovkovou distancí. Po roce jsem opět vyrazil do Winschotenu v Holandsku, proto jsem toho prvních 10 dnů už příliš nenaběhal. V polovině měsíce jsem ještě v tréninkovém tempu zvládl Brněnský masakr, jelikož jsem potřeboval body do poháru UltraCup, který se mi díky tomu podařilo vyhrát. Druhá polovina měsíce byla ve znamení příprav na Spartathlon, který se běžel poslední den v měsíci. Jen v těchto třech závodech jsem naběhal přes 310 km, což byla slušná porce.

Druhý den Spartathlonu se běžel již v říjnu, ale počítám ho ještě do září. Celkem jsem tedy v září naběhal přes 612 km. Průměrné tempo bylo 5:54 min/km, ale pokud bych odpočítal Brněnský masakr a hlavně Spartathlon, dostávám se na 4:27 min/km a to bylo hodně slušné. Přesně v tomto tempu jsem také dokázal běžet stovku v Holandsku, takže ta průměr nijak neovlivnila.