Rubrika: Trénink

Duben byl prvním celým měsícem, který jsem letos odtrénoval s mým staronovým trenérem Pavlem Novákem. Bylo to náročné, ale řekl bych velmi efektivní a cítím, že forma jde nahoru. V první polovině měsíce jsme s Pavlem a jeho skupinkou absolvovali soustředění na Kvildě a dvoufázové tréninky mě totálně zničily. Něco takového jsem už dlouho nezažil, ale měl jsem z rekordní týdenní tréninkové kilometráže přes 190 km velmi dobrý pocit. V dalších dnech jsem se rychle dostal z únavy a opět trénoval. Závěr měsíce byl tak trochu jako na houpačce, kdy se mi chvílemi běhalo opravdu velmi dobře a občas jsem pociťoval únavu.

Dobrý pocit jsem měl z charitativního závodu Běh pro Tobiáška, který jsem běžel poslední dubnový víkend. Zde se mi podařilo tréninkově zaběhnout desítku ve slušném čase 37:52 a navíc s velmi dobrým pocitem.

Aktuálně se připravuji na květnové mistrovství ČR v ultratrailu v Lošticích a následně na mistrovství Evropy na 24 hodin v Rumunsku. Hlavně kvůli Rumunsku jsem velmi zpomalil při klusech na zhruba 5 min/km. Nohy si zkrátka musí zvykat na tempo, které je blíže úvodu závodu na 24 hodin.

Celkově jsem v dubnu naběhal 516 km v průměrném tempu 4:33 min/km, což vzhledem k pomalejším klusům považuji za skvělý výsledek.

Na konci března jsem běžel svůj první letošní důležitý závod. Tím závodem bylo mistrovství ČR na 100 km v Plzni. Celý trénink v březnu proto směřoval k tomuto závodu. Bohužel jsem ale nezaběhl takový výsledek, s kterým bych mohl být spokojený. Byla to moje nejhorší stovka od října 2015 a tak bylo nutné popřemýšlet co dál. Maďarský trenér mi nedal rozumné vysvětlení, proč se tak stalo a proto jsem napsal Pavlovi Novákovi s prosbou, jestli by mě zpátky přijal do své tréninkové skupiny.

Pavel souhlasil a já teď opět získal nový impuls a motivaci do tréninků. Kilometráž bude asi malinko nižší, ale intenzita mnohem vyšší. Už se opravdu nemůžu dočkat Pavlových tréninků v tempu svižně a ostře 🙂

Další zajímavou a nečekanou zprávu jsem dostal před pár dny z IAAF. Napsali mi, že mě vyřazují ze seznamu kontrolovaných sportovců na doping. Opět jsem tak svobodný a můžu si jezdit kam se mi zlíbí aniž bych se stresoval, že jsem zapomněl přehlásit svoje místo pobytu, kdyby se náhodou uráčili přijet odebrat vzorky. A zřejmě jsem byl jejich oblíbenec, když mě za posledních 12 měsíců navštívili rovnou 8x. Vypadá to, že konečně dostali rozum a přestali sledovat hned několik ultramaratonců najednou. Současně se mnou ze seznamu vyřadili také Dana Lawsona, Patricii Bereznowskou, Katalin Nagy a Marii Jansson.

Celkově jsem v březnu naběhal 525 km v průměrném tempu 4:33 min/km. Letos zatím rekordní měsíc v počtu naběhaných kilometrů, tempo bylo zhruba srovnatelné s lednem a únorem.

V únoru jsem již chtěl malinko zrychlit tréninky, ale to se tak úplně nepodařilo. Důvodem byl hlavně sníh, který běh velmi znepříjemňoval a v závěru měsíce také kruté zimy, ve kterých jsem raději odmítal běhat rychle. Aby toho nebylo málo, na Rohálovské desítce jsem si vyvrtl kotník, ale naštěstí to mé tréninky ovlivnilo jen minimálně. Den po tomto závodě jsem byl schopný bolest překonat a vyklusat 15 km. Na záznamu z Garminu je vidět, že hlavně na začátku běhu jsem dost pajdal.

Celkově jsem v únoru naběhal 435 km v průměrném tempu 4:34 min/km. V aktuálním měsíci mě čeká první důležitý závod letošní sezóny a tím je mistrovství ČR na 100 km v Plzni, kde se teprve pozná, jestli je současný trénink dostatečně efektivní.

Trénink v lednu neprobíhal vůbec ideálně. Začátek byl sice ještě podle představ, ale zlom nastal po Budějovickém T1 maratonu. Ten jsem odběhnul s velmi dobrým pocitem, ale po něm jsem, podobně jako několik dalších běžců, chytil nějaký bacil. Tento prevít mě odstavil na týden od běhání a návrat byl hodně náročný. Zvýšily se mi tepy, ale věřím, že se vše brzo vrátí do normálu.

V prvním měsíci roku 2018 jsem celkově naběhal slabších 372 km v průměrném tempu 4:32 min/km, což také není úplně rychlé. Do prvního velkého závodu letošní sezóny, kterým je stovka v Plzni na konci března, zbývá asi měsíc a půl. To není mnoho času a budu se snažit tréninky trochu zrychlit.

Od prosince začal naplno trénovat na novou sezónu s novým trenérem. Běhal jsem zatím spíše pomalejší tréninky a nabíhal kilometry. Začátek byl ale velmi náročný a po třítýdenní běžecké pauze na konci sezóny jsem měl velmi vysoké tepy a pocitově se mi neběhalo úplně nejlépe. To se ale naštěstí v průběhu měsíce postupně zlepšovalo. Rok jsem završil krásným během s přáteli okolo Prahy, který měřil zhruba 74 km.

Celkově jsem naběhal přes 517 km v průměrném tempu 4:53 min/km, což je jeden z nejpomalejších měsíců, ale snad budu postupně zrychlovat. I když to vlastně není vůbec jisté, protože rychlých a kvalitních tréninků s novým trenérem zatím moc není.

Na začátku listopadu jsem běžel poslední letošní závod sezóny, jednalo se o exotický závod v Číně na 24 hodin Xiqiao Mountain International Ultra Marathon. Poté jsem měl již třítýdenní odpočinek na konci sezóny. První týden jsem ani nevyběhl, jelikož jsme zůstali pár dnů v Číně a dali přednost cestování. Zbylých 14 dnů po návratu jsem zhruba každý druhý den vyběhl na krátký 8 km klus ve velmi pomalém tempu. Přípravu na novou sezónu jsem začal na konci měsíce 28. listopadu.

V tréninku teď nastává malá změna, s trenérem Pavlem Novákem jsem po vzájemné domluvě ukončil spolupráci. Byl jsem s ním maximálně spokojený a jeho přístup mi naprosto vyhovoval. Ale poznal jsem v člověka, který se pohybuje ve světě ultra závodů a na ultra se vyloženě zaměřuje. A možná se s ním dokážu dostat i na nějaké zahraniční závody. Jen čas ukáže, jestli toto rozhodnutí bylo správné. Bližší informace jsou k přečtení na Facebooku.

Celkem jsem v listopadu naběhal 375 kilometrů hlavně díky výše zmíněné 24 hodinovce, ve které jsem zdolal 232 km.

Prvních pár dnů v říjnu jsem se vzpamatovával ze Spartathlonu, ale relativně rychle jsem poté začal trénink na další náročný závod. Tím byla 24 hodinovka v Číně, na kterou nás společně s Kačenkou pozvali. A takové atraktivní pozvání jsme nemohli odmítnout, když nám zaplatili letenky, ubytování i jídlo. Příprava v říjnu se tedy nesla ve znamení ultra na 24 hodin. Týdenní kilometráž byla malinko vyšší, než je u mě běžné a běhal jsem převážně delší vzdálenosti v pohodovém tempu.

Celkově jsem naběhal 423 km v průměrném tempu rovných 4:30 min/km. První listopadový víkend se již konal zmiňovaný závod Xiqiao Mountain International Ultra Marathon a po něm si již dopřávám 2-3 týdenní odpočinek po náročné sezóně.

Na začátku září jsem ladil formu na stovku ve Winschotenu, kde jsem chtěl vylepšit osobák a zaběhnout čas pod 7:20. To se mi podařilo. Dalším závodem byl Brněnský masakr, který jsem běžel jen kvůli bodům do poháru Ultracup, abych si v poháru zajistil celkové prvenství. Po dalších 14 dnech v závěru měsíce následoval Spartathlon. Tento měsíc tak byl ve znamení závodění a k standardnímu tréninku nebylo příliš prostoru. Celkově jsem zejména díky těmto třem závodům naběhal na mé poměry velmi slušných 655 km.

Příjemným zpestřením tohoto měsíce bylo soustředění s trenérem a jeho tréninkovou skupinkou na Kvildě. Jako vždy se sešla příjemná parta stejně nadšených lidí do běhání a velmi jsem si těch pár dní užíval. Odměnou za naběhané kilometry jsme si večer dopřávali wellness v podobě sauny a vířivky. Škoda jen, že se termín kryl se Spartathlonem a tak jsem o polovinu soustředění přišel.

V srpnu jsem běžel rovnou dva závody, které pro mě nejsou vůbec typické. Prvním byla trailová Hostýnská Osma s převýšením přes 3000 metrů a druhým byl hned následující sobotu Běh na Svatý Hostýn, který měří pouhých 5 km a má převýšení přes 400 metrů. Hlavně první zmiňovaný závod mi odrovnal na mnoho dnů stehna, ale i přes bolest jsem se snažil intenzivně trénovat, jelikož mi trenér tentokrát nedopřál příliš odpočinku. I když jsem cítil, že je to každým dnem lepší a lepší, ani týden po závodě to ještě nebylo tak dobré, abych Běh na Svatý Hostýn zaběhl podle svých představ. Pokud pominu tyto závody, celkově se tento měsíc nesl v duchu přípravy na stovku v holandském Winschotenu, kterou letos 9. září poběžím již po třetí. Velmi často jsem proto trénoval v tempu stovky postupně delší a delší tréninky, až jsem se zhruba 14 dnů před závodem zastavil na 30 km. Poté již začal lehčí týden a bude následovat doladění na závod.

Celkově jsem v srpnu naběhal přes 512 km a pokud z této kilometráže odečtu Hostýnskou Osmu, průměrné tempo vychází na slušných 4:26 min/km. Věřím, že se mi trénink podaří v Holandsku zúročit. Rozhodně závod rozběhnu na osobák a uvidím, jak dopadne.

První červencový den jsem běžel mistrovství světa v běhu na 24 hodin v Belfastu. 3 týdny po tomto závodě jsem se téměř na poslední chvíli rozhodl zaběhnout další 24 hodinovku a tentokrát Mistrovství ČR v Kladně. Tohle byly hlavní body, okolo kterých se točila příprava v průběhu celého měsíce. Mezi těmito závody jsem toho už mnoho nenatrénoval a spíš se snažil dobře odpočívat a regenerovat. Po závodě jsem opět spíše odpočíval, abych byl schopný se brzy vrátit do náročného tréninku.

V červenci jsem naběhal krásných 601 km a hlavní podíl na takto vysoké kilometráži mají dva již zmíněné 24 hodinové závody. Tentokrát ani nebudu psát průměrné tempo, jelikož by bylo hodně zkreslené. Dalším hlavním bodem sezóny bude stovka ve Winschotenu v září, na kterou zaměřím celý srpnový trénink.