Rubrika: Trénink

Poslední den v červenci jsem dokončil závod na 24 hodin, proto byl začátek srpna velmi lehký a běhal jsem menší objem než obvykle. V polovině měsíce jsem běžel Hostýnskou Osmu, takže ani druhý týden srpna jsem příliš netrénoval a snažil se odpočívat. Bohužel na Hostýnské Osmě se na mě podepsaly kopce a rozbolelo mě koleno, se kterým dosud stále bojuji. Začalo to na 24 hodinovce, to se brzo spravilo, ale po H8 už to bylo závažnější. Sice kvůli bolesti zatím nemusím trénink omezovat, ale i tak je to velmi nepříjemné.

Díky kolenu jsem se snažil koupit i nové boty, ale nebylo to nic jednoduchého. Moje oblíbené Altra Paradigm, které jsem si koupil celkem 3 páry a naběhal v nich přes 5500 km pravděpodobně přestali vyrábět. Takže jsem hledal alternativu a nakonec zvolil Altra Olympus a také z Anglie objednal Hoka Conquest 2. Jsem zvědavý, které budou lepší. Hoka mi zatím nedorazily.

Celkově jsem v srpnu naběhal téměř 337 km v průměrném tempu 4:56 min/km. Pokud ale z průměru vyjmu Hostýnskou Osmu, pak to vychází na 270 km ve velmi slušném tempu 4:17 min/km.

Září bude náročné, stejně jako vloni mě čeká stovka ve Winschotenu a Spartathlon.

O tréninku v červenci jsem se již lehce zmínil v povídání o 24 hodinovce v Kladně. Ale opakování matka moudrosti, takže prvních 17 dnů v měsíci se mi běhalo velmi lehce a bez větších problémů jsem dokázal uběhnout 274 km v průměrném tempu 4:14 min/km. Následně jsem se snažil maximálně odpočívat, snížil jsem kilometráž i intenzitu. Ale paradoxně jsem se cítil víc unavený než na začátku měsíce, což mi připadalo velmi podivné. S odstupem času mám pro to pouze jediné vysvětlení a tím je nervozita před závodem. Šlo o titul mistra ČR, proto jsem chtěl hezky zaběhnout a kvalifikovat se do Francie na mistrovství Evropy. Obojí se nakonec podařilo.

Celkově jsem v červenci naběhal 597,4 km. Touto kilometráží se blížím svému maximu v jednom měsíci, ale může za to hlavně výše zmíněný závod. Hlavně mám dobrý pocit z mého běhání okolo 4-4:10 min/km, kdy se mi začíná běhat relativně zlehka a bez většího úsilí uběhnu i delší vzdálenost. Už se těším, až touto rychlostí uběhnu stovku pod 7 hodin.

Po náročném spíše závodním květnu jsem konečně začal opět trénovat. Na začátku měsíce jen zvolna, abych odpočinul po dvanáctihodinovce, ale potom jsem se do toho pořádně obul a trénoval intenzivněji. Tréninkově jsem si zaběhl také půlmaraton v Olomouci. V druhé polovině měsíce se mi běhalo velmi dobře a i vcelku rychle. Řekl bych, že jsem se rychle adaptoval na vysoké teploty a již mi nedělá problém ani běh při třicetistupňovém vedru.

Celkově jsem sice naběhal jen 365 km, ale průměrné tempo bylo slušných 4:23 min/km. Cítím slušnou formu a doufám, že mi vydrží i v červenci a dokážu ji využít v Kladně na 24 hodinovce, která se koná poslední 2 dny v červenci.

O tréninku v květnu se vlastně ani nedá mluvit. Každý víkend jsem měl závod a mezi závody raději jen odpočíval než abych ještě trénoval. Začalo to spíše nevydařenými závody pražským maratonem a Borákem. Další 2 závody už se mi ale podařily a padaly osobáky. Nejprve na desítce ve Valašském Meziříčí a poté na 12 hodinovce ve Stromovce. Takže druhá polovina května byla na rozdíl od první velmi úspěšná.

Program byl v květnu velmi náročný a jsem rád, že jsem dokázal relativně brzy zregenerovat a opět začít trénovat. Celkově jsem naběhal 449 km v průměrném tempu 4:55 min/km. Dalším závodem bude půlmaraton v Olomouci.

Po plzeňské stovce na konci března jsem pár dnů jenom odpočíval a klusal, ale v dubnu to hezky rozbalil. Z únavy ze závodu jsem se dostal velmi rychle a běhal jsem ve velké pohodě. V polovině dubna jsem si zaběhl druhý letošní závod Ultracupu Brdskou stezku. Před závodem jsem lehce ubral kilometráž, abych byl dostatečně odpočinutý. Po tomto závodě jsem hned následující den brzo ráno odjížděl na Kvildu na běžecké soustředění s trenérem a jeho tréninkovou skupinou.

Na soustředění se nás sešla skvělá partička nadšených běžců, takže bylo o zábavu postaráno. Samozřejmě to nebylo pouze o zábavě, ale hlavně o tvrdém většinou dvoufázovém tréninku. Po závodě jsem tedy neodpočíval, ale rovnou se vrhl do intenzivního tréninku a trochu jsem se bál, jak to zvládnu. Vzhledem k důkladné regeneraci každý den buď v sauně nebo ve vířivce jsem to zvládl velmi dobře a v hlavně kopcovitém terénu naběhal hromadu kilometrů.

Celkem jsem naběhal téměř 397 km v průměrném tempu 4:23 min/km. To z dubna dělá můj historicky nejrychlejší měsíc a věřím, že budu perfektně připravený na pražský maraton, který běžím v rámci mistrovství ČR. Pravděpodobně poprvé budu startovat z koridoru A na dosah od Keňanů, protože mi přidělili velmi nízké startovní číslo 129.

Trénink v březnu nezačal příliš dobře. Snažil jsem se důkladně připravovat na mistrovství ČR v běhu na 100 km v Plzni a chytl jsem nějakou chřipku nebo virózu a rázem jsem byl 4 dny bez tréninku. Návrat pak by velmi pozvolný a trval několik dnů, jelikož jsem se stále vyskytoval mezi ne úplně zdravými lidmi a bál jsme se, aby se nemoc nevrátila. Trénink proto nebyl příliš intenzivní a efektivní. Navíc jsem byl víc a víc nervóznější z blížícího se závodu a raději nechtěl nic uspěchat. Tuto stovku jsem totiž považoval za nejdůležitější závod první poloviny sezóny, chtěl jsem být maximálně připravený a podat dobrý výsledek.

Závod se nakonec velmi povedl, hlavně se mi podařilo parádně před závodem odpočinout a chřipkový tréninkový výpadek se pravděpodobně nijak zvlášť neprojevil. Po závodě se cítím perfektně, skoro jako bych žádnou stovku neběžel, takže jsem opět připravený tvrdě trénovat a připravit se na Brdskou stezku, což nebude úplně nejdůležitější závod, ale počítá se do Ultracupu.

Celkově jsem v březnu naběhal 398 km, takže ani v tomto měsíci se mi nepodařilo překonat hranici 400 km, ale tentokrát za to může onemocnění. Celkové průměrné tempo činilo slušných 4:29 min/km. Může za to hlavně stovka, kde jsem měl průměr těsně pod 4:30 min/km. Snad se mi podobně podaří běhat i v dubnu, zatím to vypadá velmi nadějně a cítím se velmi dobře.

Únorový trénink nezačal příliš dobře. Po Mercury Maratonu v Českých Budějovicích se mi běhalo hodně špatně, stále jsem cítil únavu a ze závodu mě bolely třísla nebo kyčle. Trvalo to skoro celou první půlku měsíce. Zvrat nastal těsně před tréninkovým závodem Rohálovskou desítkou. Tam už se mi běželo vcelku dobře.

Po stránce počasí byl únor naprosto perfektní měsíc, ani jednou jsem nebyl přinucený běžet na pásu. Na něm běžím pouze tehdy, pokud je venku hodně sněhu, břečka nebo náledí a potřebuju běžet rychlejší trénink.

Celkově jsem naběhal 399 km v průměrném tempu rovných 4:30. Začátek měsíce rozhodně na takto rychlý průměr nevypadal, ale závěr měsíce to vylepšil. Škoda, že těsně nepadla hranice 400 km, ale utěšovat mě může alespoň to, že se jednalo o nejkratší měsíc z celého roku.

Na začátku března se vyskytl menší problém a musel jsem na pár dnů úplně přerušit trénink. Což není úplně ideální chvíli před velmi důležitým závodem – MČR v běhu na 100 km v Plzni. Víc prozradím v některém z příštích příspěvků.

S velkým zpožděním konečně můžu napsat, jak jsem běhal v lednu. USB k hodinkám, jsem si zapomněl v Praze a byl jsem dostatečně líný na to, abych tréninky sčítal ručně z hodinek. Po přenosu do Garmin Connectu je to mnohem příjemnější a jednodušší.

A teď již k číslům. V lednu jsem naběhal 428 km v průměrném tempu 4:26 min/km, což je zatím můj nejrychlejší měsíc. Důvodem byly hlavně 2 rychlé závody, jednak Tuřanský novoroční půlmaraton a pak také Budějovický Mercury Maraton, kde jsem zaběhl osobák. Tyto závody určitě svým tempem 3:58 a 4:05 min/km solidně vylepšily průměr. V průběhu měsíce se mi pocitově běhalo docela dobře, horší byl ale závěr, kdy jsem byl po maratonu hodně zničený. Pravděpodobně za to mohlo velké množství zatáček na maratonu a časté předbíhání a náhlé zpomalování a zrychlování. Mám pocit, jako kdybych tento maraton v nohách cítil ještě teď téměř měsíc po něm. Snad se z této únavy brzo vyhrabu a budu zase běhat tak rychle jako na začátku ledna, protože únor zatím vypadá spíš na slabší měsíc.

V prosinci bylo výborné počasí na běhání a tak mohla příprava na novou sezónu pokračovat v plném proudu. Běhal jsem hlavně delší vzdálenosti ve volném tempu okolo 4:30 min/km. Při běhu v tomto tempu se cítím relativně v pohodě a nezdá se mi, že by mě takový běh stál mnoho sil. Trénink zatím vypadá velmi dobře, cítím zlepšení, ale raději nechci nic zakřiknout. Tréninkově jsem si v prosinci zaběhl Čertovskou desítku v Kroměříži a na této trati jsem vylepšil svůj loňský čas.

Celkově jsem naběhal 487 km, průměrné tempo bylo rovných 4:30, což považuji za hodně dobrý měsíc. Snad to takto bude pokračovat i v lednu.

První 2 týdny v listopadu vycházely ještě na odpočinkové období. To následovalo po závodu na 100 km v Plzni a trvalo celkem 3 týdny. Běhal jsem jen zhruba každý druhý den okolo 40 minut v pomalém tempu. Ve druhé polovině listopadu už jsem pomalu začal přípravu na novou běžeckou sezónu. Začínám pomalu nabíhat objemy v tempu nejčastěji okolo 4:30-4:40 min/km. Celkově jsem v listopadu naběhal 260 km.

Vynikajícím zpestřením tréninku bylo víkendové soustředění s tréninkovou skupinou mého trenéra Pavla Nováka. Pobýt, pokecat a hlavně si zaběhat s podobně naladěnými a pohodovými lidmi bylo moc fajn. Bylo to hodně náročné, naběhali jsme spoustu kilometrů na Vysočině, kde již byl zmrzlý sníh, po kterém jsem tuto zimu zatím ještě neběhal. Alespoň jsem se rychleji adaptoval na vysoké tréninkové dávky, které mě čekají 🙂